MGSV: Ground Zeroes - druhý pohled
Metal Gear Solid V: Ground Zeroes jsme v České republice recenzovali jako jedni z prvních, proto nám vzniká prostor vyjádřit se ke hře ještě jednou. Tentokrát však optikou hned tří redaktorů, kteří si hru rovněž zahráli a přicházejí se svými poznatky a názory. Účelem článku není stát v opozici s recenzí, byť by se to po dočtení mohlo zdát, ale spíše nabídnout i jiný pohled a poznatky, které by vám mohly ulehčit rozhodování, zda za prolog s jedinou příběhovou misí a hrstkou vedlejších utratit nemalou částku.
Tak tohle je ta proklamovaná revoluce na poli stealth akcí v otevřeném světě? Upřímně řečeno, čekal jsem víc. A to nejen po stránce obsahu, ale i výsledné kvality. Jak má člověk ohodnotit Ground Zeroes, když jsou všechna standardní měřítka na tenhle experiment krátká? A osvědčilo se tohle nezvyklé salto natolik, aby dalo základ novému byznys modelu?
Já jsem kupříkladu nikdy neměl rád placené prology ze série Gran Turismo a nový Metal Gear je silně připomíná. Bezpochyby fungovaly jako výnosný teaser, který nedočkavce namlsal, vývojáře nestál příliš úsilí, když šlo jen o zlomek z celé hry, a přitom si většina hráčů nijak nestěžovala. Fanoušci si přišli na své a v placeném demu byli schopní odkroužit klidně desítky hodin, přičemž ti ostatní se o hru prostě nezajímali. Hideo Kódžima by ale musel být ještě o kousek větší machr, aby dokázal z příběhové výpravné stealth akce pro jednoho hráče vytřískat ultimativní sandboxový titul, který byste mohli bez omrzení hrát stále dokola jako třeba sportovní hru.
Rozhodující není tak docela trvanlivost nebo délka, jako spíše cena.
Výsledkem je tedy prolog, který nemá konec ani začátek, a jehož délka i předvedený obsah i se započítáním doplňujících misí připomínají trochu elegantnější tutoriál ve stylu VR misí. Rozhodující ale není tak docela trvanlivost nebo délka, jako spíše cena. Teoreticky můžete hrát dobrou demoverzi klidně celé hodiny, jenže za ni nedáte na PS4 a Xbox One skoro tisícovku. Poloviční cena na Xboxu 360 a PS3 už je mnohem přijatelnější, stále se ale nemohu zbavit dojmu, jako bych platil za něco, co vzniklo jako kalkul.
Konami je podle mě natolik známá a velká firma, že nemá něco podobného zapotřebí. Nebo by alespoň neměla mít, protože tím břímě financování přenáší na hráče. Upřímně řečeno, pokud bych vám za stejné peníze prodal jednu misi z Dishonored, přidal do ní pár easter eggů, ovladatelný džíp, dva druhy počasí a Hidea Kódžimu, myslím, že byste si užili s výsledným produktem víc zábavy.
Big Boss se vrací v prologu, který má připravit hráče na nepochybně dech beroucí MSG V: Phantom Pain. Sám Kódžima o Ground Zeroes prohlásil, že je v mnoha ohledech vůči sérii inovativní a měla by pomoci k otestování nových principů, které bude pátý díl využívat. Jenže to, k čemu v obyčejných hrách slouží tutoriál, je v případě Phantom Pain povýšeno na status „hlavní dějové mise“ samostatné hry. A vzhledem k tomu, že je děj prakticky výlučně vyprávěn skrze neovladatelné filmové úseky, je Ground Zeroes jako hra celkem zbytečná.
Na druhou stranu, filmové sekvence jsou zvládnuté na jedničku z hvězdičkou – kamera, nasvícení, ozvučení a dabing jsou na takové úrovni, že snadno strčí do kapsy klasickou hollywoodskou produkci a díky absenci jakéhokoliv střihu vlastně od prvních do posledních chvil sledujete jednu dlouhou scénu, za kterou by se nemusel stydět ani Cuarón.
Komerční úspěch tohoto modelu by mohl znamenat vyšší finální cenu kompaktních celků.
Ať už je ale GZ v rámci Metal Gear Solid novými prvky v ovládání jakkoliv novátorský, v porovnání se současnými hrami stejného žánru nejde o nic světoborného. Je s podivem, že i přes propracované stealth pasáže je americká základna plná poschovávaných zbraní, jejichž použití jen přiláká pozornost. Následné přestřelky jsou navíc poměrně neohrabané a umělá inteligence vám bude ochotně nabíhat před hlaveň samopalu.
Možná by bylo lepší, kdyby z Ground Zeroes udělali v Konami delší filmeček, který by odvyprávěl příběh a seznámení s novým ovládáním přenechal až tutoriálu ve Phantom Pain. Svými dodatečnými 4+1 misemi totiž Ground Zeroes připomíná VR mise ze starého Metal Gear Solid, tedy zábavnou nadstavbu přibalenou k hlavní hře. Stojím si za tím, že co by možná zazářilo jako DLC, je až hanebnost prodávat s nastavenou cenou kolem 900 Kč. Co víc, komerční úspěch tohoto modelu by mohl nakonec znamenat vyšší finální cenu kompaktních celků, které by producenti rozdělili na několik částí. Filmy nám ostatně nabízí dostatek příkladů a Kódžima byl vždycky takový filmař...
Když se poprvé začalo rozebírat, že Ground Zeroes nabídnou jen krátkou herní dobu, s napětím jsem četl Kódžimovo vyjádření a doufal. Doufal jsem v to, že Ground Zeroes budou prvním opravdovým sandboxem na poli akčních her a diskuze zaplaví zážitky a způsoby, jakými lze jedinou misi dohrát. Že se budou hráči předhánět v tom, jaké nastavení počasí, výbavy nebo denní doby je nejtěžší, kde je možné udělat chybu, kde na vás naopak čeká nějaké usnadnění... A to všechno proto, že jsem viděl maximální míru sandboxu jako jediný skutečný argument, proč se hra měla prodávat za plnou cenu.
Bohužel, plná cena zůstala, nicméně sandbox vzal za své. Věřím, že pro fanoušky série se nejedná o žádný velký problém, ale už když jsem četl rozhořčené dotazy, co že si to hráči právě přinesli domů a, cituji: „Cože, tento díl Metal Gear má pouze dvě hodiny,“ bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Ground Zeroes sice nabízí kousek poměrně zajímavého zážitku, ale i celkové vytržení z kontextu a zdánlivě absentující závěr vyvolává pouze otazníky. Ty jsou navíc v souladu s ne zrovna uspokojivou náladou vnímány spíše negativně a ještě nevydaný Phantom Pain se musí vypořádat s jistým stigmatem.
Jedná se o ojedinělý a na Západě takřka nepředstavitelný byznys model.
Nechápejte mě ale špatně, neodsuzuji zpracování hry, která sice nevystrkuje hlavu nad konkurenci bůhvíjak vysoko, ale nedá se jí upřít atmosféra a v kontrastu s tím, co píše Jarda v recenzi, se mi velice zamlouvá i grafické zpracování. Sám jsem upřímně zvědavý, jak si povedou PS4 a XOne verze v přímém srovnání proti sobě (video už připravujeme), nakonec ale ani verze pro předchozí generaci konzolí nevypadají zle a s nižší cenou je o ně větší zájem. Pokud potřebujete doplnit sebemenší mezeru ve vašem Metalovém vzdělání, pak jste už stejně dopředu rozhodnutí, pokud ne, možná počkejte až na Phantom Pain, který určitě úvod do hry zopakuje a o nic ve skutečnosti nepřijdete.
V rozporu s tím, jaký pohled mají na hru Jirka s Vojtou, si nepřipouštím názor, že se Konami snaží zažehnout nový byznys model, pomocí kterého by další vydavatelé pouštěli své hry do světa. Jedná se o ojedinělý a na Západě takřka nepředstavitelný počin, bez kterého se většina her obejde. Ale znáte to, až si tento odstavec přečtu po pěti letech, třeba se zase jednou chytnu za nos...
