Dvě červená tlačítka se směrovým křížem v šedočerném obdélníku - fenomenální věci bývají úplně jednoduché. Fenomenální věci vypadají jako gamepad k Nintendo Entertainment System z roku 1983! Snad žádný kus herního hardwaru se dosud nestal takovou ikonou, aby se téměř po třiceti letech objevoval mezi lidmi ze zcela jiných důvodů, než pro které byl původně určen. Starému ovladači, co kdysi rozpohyboval oblíbeného instalatéra, by měli postavit pomník.
-
ScreenshotyScreenshoty
Zní to bláznivě, ale původní gamepad k NES se dnes v rukou fanoušků zcela běžně převtěluje v konferenční stolky, optické myši, diáře, spony k opasku, peněženky, mp3 playery či telefony. Kutilové jej zvětšují, zmenšují, šijí si podle něj povlečení či kabelky a jsou na to pyšní. Nintendovský obdélník se stal kultem, jaký herní historie nepamatuje. Je obdivován a uctíván. Proč?
Retrománie
Nadčasový design a nostalgie. Právě to jsou hlavní dva důvody, proč se japonský plošný spoj obalený levným plastem stal na stará kolena jedním z nejrespektovanějších herních předmětů. Ale chtělo to čas. Když se osmdesátá léta chýlila ke konci, málokdo cítil potřebu ukazovat svůj ušmudlaný gamepad pro „nesíčko“, které zrovna vycházelo z módy. Vždyť co s hranatým ovladačem ke staré konzoli, když v televizi už běžely první reklamy na šestnáctibitové Mega Drive od Segy?.. Herní pádlo tak na dlouhá léta zaplulo do zaprášených krabic, avšak nemělo tam zůstat napořád. Generace milionů uživatelů osmibitového nintenda totiž po dvaceti letech dorostla do věku, kdy si začala starého hardwaru vážit a z těchto lidí se postupně vyprofilovaly tisíce takzvaných geeků, pro které se stal starý gamepad takřka vším.
Geekové jsou fanoušci naprosto oddaní své sféře zájmu (v tomto případě Nintendu) a právě oni likvidují předsudky o zastaralém dvoutlačítkovém krámu. Co se před dvaceti lety zdálo jako vrchol obyčejnosti, je nyní naopak předmětem až chorobného uctívání. Vždyť někteří lidé jsou kvůli „nes-controlleru“ ochotni i doživotně zohavit své vlastní tělo. Například jistý Holanďan pod přezdívkou Metal_Games si před dvěma roky podle šablony přemaloval svrchní část gamepadu na paži a výtvarník jménem Jeffrey se mu poté zařízl do kůže. Během dvaceti minut byly obrysy ovladače hotové. „Čekal jsem, že to bude bolet více. Bylo to spíš jako jemný vánek,“ komentoval Metal_Games první polovinu zákroku. Pak přišlo pro normálního člověka něco neakceptovatelného – strhávání pokožky ve vykrojených částech. „To už bolelo mnohem více, avšak nebylo to nesnesitelné,“ řekl člen komunity Body Modification Ezine, která se věnuje výtvarným úpravám lidského těla. Na výsledek asi hodinové tortury ve jménu her se podívejte do galerie. Líbí se vám takové „tetování“?
Svět rekordů a kuriozit
To, co Metal_Games nosí na ruce, je zvětšený model legendárního pádla. Na velikosti obecně nintendovským geekům asi dost záleží. Kdybyste totiž nasoukali všechny dosud vyrobené obří modely NES gamepadu pod jednu střechu, potřebovali byste na to vyklizenou sokolovnu. Obrovských kopií starého japonského ovladače lze mezi fanoušky najít desítky, možná i několik stovek. A v řadě případů nejde o pouhé makety, ale zcela funkční modely, se kterými lze hrát klasické osmibitové hry. Jeden takový si vyrobil Australan Kyle Downes - velmi praktický člověk. Nejen, že jeho model skutečně funguje, ale po přiložení krycího skla jej lze používat jako konferenční stolek a po vyklopení vrchní části i jako úložný prostor pro staré harampádí.
Ještě větší, ale už jen čistě herní (a tedy také samozřejmě funkční) model gamepadu se objevil v americkém televizním pořadu Attack of The Show. Třem lidem trvalo dvacet hodin, než tohoto dva a půl metru dlouhého macka dokázali postavit. Před kamerami se pak potkali s Dave Randolphem – autorem naopak rekordně malého controlleru stejného typu. Tento funkční retro prcek dosahoval velikosti palce dospělého člověka. Ale hrát se na něm dalo, což televizní přenos jasně dokázal. K mačkání tlačítek stačilo použít jakési špejle, prsty byly na tohoto mrňouse příliš mohutné…
Praktická žena
Že se nintendovský ovladač stal během let dokonce součástní hráčského šatníku jsme psali již v článku o geek módě. Sukně, trička, pásky, pouzdra a kdovíco ještě jsou lidé ochotni na sebe vzít, aby všem ukázali, jací jsou blázni… do her. A na této potřebě již šikovní jednotlivci nebo firmy začali vydělávat včetně samotného Nintenda, které poptávce po retro-gamepad módě rádo vychází vstříc. Čas od času ohlásí nějaké nové speciální zboží za velmi sebevědomou cenu. Loni byla k mání například omezená série tisíci kusů bundy za dvě stě dolarů a tři roky zpět jste mohli za čtyřicet dolarů sehnat batoh. Při pohledu na toto zboží do galerie však hlesnete nejspíš toto: „Tahle móda je víc geek než šik“.
Je to pravda a něco takového si řekly také tisíce fanoušků a doma na koleně realizovaly své vlastní nápady. Chlubí se „nesíčkovými“ peněženkami, futrály na mobilní telefony, kabelkami, přihrádkami na tužky a podobně. Talentovaná Kanaďanka Rosemary Travale napříkald ukázala, jak může vypadat pouzdro pro DSLite - upletla si ho. Výsledek její snahy v galerii asi nepřehlédnete… Že originální ruční výrobek může být i praktický dokázala před dvěma lety také jistá Angela. Ta vytvořila na notoricky známých motivech dvojici povlečení do postele.. „Přítel neustále lamentoval, že žádné pořádné nemá a navíc je fanouškem nintenda. Tak jsem mu k Vánocům ušila dva kusy povlečení ve stylu starého gamepadu. Na jednom nám svítí „select“ a na druhém „start“,“ popsala své dílo Angela. Tak takhle spí opravdoví hráči…
Receptář nejen na neděli
Řemeslná vlna typu „urob si sám“ se mezi fanoušky nintendovského gamepadu v posledních letech skutečně rozmohla. A to nejen v módě, ale i moddingu. Geekové se snaží upravovat již téměř třicet let starý herní ovladač k účelům, které by v době jeho uvedení na trh zcela postrádaly smysl. Respektive by nikoho nenapadly, protože v roce 1983 neexistovaly ani čtečky paměťových karet, ani mp3 přehrávače, ani bluetooth… V to a mnohé další lze nyní NES ovladač opravdu přebudovat a dokonce bez úprav jeho vnějšího designu, tvaru nebo velikosti. Je to kumšt vytvořit ze starého krámu bez zásahu do jeho stavby třeba optickou myš, nicméně na druhou stranu nehovoříme o ojedinělých výstřelkách hrstky géniů. Vlastně byste něco takového mohli zvládnout i vy, pokud jste fanoušky do her a elektrotechniky zároveň.
Díky růstu komunity si dnes při takové práci můžete pomoci takřka encyklopedií tipů a podrobných návodů. Tak například přeměna gamepadu v mobilní telefon trvá zručnému modderovi přibližně osm hodin. Ve výsledku se mobil vtěsná do vykuchané schránky gamepadu s vyříznutým prostorem pro komunikaci na rubové straně. Je to spíš čunačina, než jemná práce s obvdoy, nicméně pocit, že voláte z nesíčka je skutečně zajímavý. Nehledě na to, že to (na snímku) vypadá opravdu dobře. Mezi prvními, kdo si z vlastního NES gamepadu zatelefonoval, byl jistý Sam Garfield v roce 2006.
Existují však daleko propracovanější hardwarové módy, které již využívají i tlačítka samotného gamepadu. Jsou to případy oněch kapesních empétrojek, ale i modifikací s usb kabelem pro moderní počítače, či bedrátové ovladače k obývákové elektronice. Je libo televizní ovladač ve starém herním balení? Nad takovým výtvorem strávil jistý kutil celý víkend. Podařilo se mu vtěsnat do útrob gamepadu desku plošných spojů z univerzálního tv ovladače a napojil její základní funkce k těm několika málo tlačítkům v původně herní periferii . A laiku, div se – fungovalo to. D-padem si modder v křesle volí programy a charakteristickou dvojicí červených čudlíků pak ovládá zvuk. „Selectem“ poté vstupuje do menu a „startem“ televizi vypíná. Osmdesát procent funkcí původního televiziního ovladače sice přišlo na zmar, nicméně sedět u televize ještě nikdy nebylo tak cool.
Může se vám zdát, že celá geekařská mánie okolo nintendovského gamepadu postrádá vkus i smysl. V některých případech je to pravda. Nicméně je nutné podotknout, že samotné Nintendo svůj letitý výrobek dnes nikomu necpe, vlna nadšení kolem něj vznikla spontánně z řad samotných uživatelů. A přiznejme si to - svět bez prvního gamepadu k NES by byl dnes opravdu o něco chudší. Vždyť herní ovladač, kterým se můžete na noc přikrýt, se o pozornost hlásit nemusí. Ten si ji automaticky zaslouží.
P.S.: Kryt bloku motoru vyvedený jako NES ovladač na snímku v galerii není fotomontáž…
kywi napsal 17. 5. 2010 v 09.37
Skarifikace a tortura? To opravdu ne. Branding možná, ale skarifikace rozhodně ne. Navíc je pravda, že bolí méně než tetování (subjektivní pocit). A kůže se nestrhává, ale odřezává. Nejhorší je ale fáze "po". Aby vznikla jizva, tak je nutné co? Ano, správně.. strhávat stroupky :)
Nicnéně tímhle děsit prepubecentní a pubescentní většinu návštěvníků na hrej? Vždyť z toho mohli mít psychickou újmu! :)