Komentář: Vzestup a pád Wii U

Všichni to vědí! Ta bílá, respektive černá věc s hybridním ovladačem se zkrátka neprodává. Ano, nemá cenu to ani nijak zaobalovat, Wii U je průšvihem největšího kalibru a důvodů, proč tomu tak je, existuje hned nespočet. Na některé z nich se podíváme a pokusíme se z labyrintu negativních prognóz vymotat. Jinými slovy, uděláme si jasno, jak na tom momentálně Nintendo vlastně je.

Začneme trochu netradičně od konce, nebude to ale nic složitého. Už ve škole nám tvrdili, že čísla nelžou a ta, která patří Wii U, jsou opravdu tragická. Zcela nové konzole se v nejsilnějším vánočním období prodalo přibližně 500 tisíc kusů a do konce roku 2012 se k hráčům dostalo lehce přes 2 miliony konzolí, což je na slušně propagovaný produkt s největší základnou potenciálních kupců na trhu málo. Jen pro představu, umírající Wii prodalo prakticky stejně a zbylí dva konkurenti (Xbox 360 a PS3) se mohli pochlubit dokonce dvojnásobnými prodeji. Když navíc vezmeme v úvahu, že se Wii U prodávalo ještě pod cenou a tudíž muselo Nintendo na konzoli doplácet, vyjde vám z toho ohromný červený vykřičník, stojící na třech základních problémech.

Špatný nápad

Wii U je v současné době v podobné situaci jako svého času Wii. Hardwarově bude už příští rok zase o generaci pozadu, a ani po stránce softwaru to nebude žádná sláva. Ačkoli ušlo Nintendo v oblasti online funkcí, interface a nabízených doplňkových služeb ohromný kus cesty, stále to není ono. Multiplayerové rozhraní je toporné a považovat Wii U za multimediální centrum je až příliš nadsazené. Avšak oproti prvnímu Wii je největším problémem Wii U ona chybějící revoluce. Wii jsme si přeci jen vedle parádních her kupovali hlavně kvůli pohybovému ovládání, které ani dnes ještě nemá konkurenci. To sice platí i pro současné Wii U, lidé z Nintenda ale jako by usnuli na vavřínech a proklamovaná novinka & hlavní tahák – dotykový ovladač – nebyl doposud správně využit. O nějakém asymetrickém multiplayeru a podobných marketingových hláškách už ani nemůže být řeč. Oproti technologii IlumiRoom nebo streamování her přímo do PS4 je tedy nabídka Nintenda až příliš slabá.

Špatný marketing

Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na E3 2011, kde se Wii U objevilo poprvé. Už tehdy Nintendo moc dobře nezvládlo marketing a hned několik předních světových medií si spletlo Wii U s nadstavbou pro Wii nebo dokonce jen s novým ovladačem. Ano, byla to chyba Ninteda a jeho chaotické prezentace, bohužel nebyla jediná. Defenziva, do které poté firma vstoupila, byla vyloženě tristní a mnohé detaily jsme o zařízení nevěděli ještě ani měsíc před startem prodejů.

"Všichni se těší na Maria a oblíbené
pohybové hry, kde jsou?"

S tím jde ruku v ruce naprosto nulové cílení na ty správné skupiny hráčů. Co si budeme namlouvat, platformy od Nintenda nikdy neprodávaly tituly jako Call of Duty nebo Assassin´s Creed a výkřiky o nové generaci hardcore hraní šly jen do větru. O novátorské podobě úspěšné střílečky ale nemá rodinka o čtyřech členech využívající Wii jakožto prostředek společného večerního setkávání před televizí vůbec žádné potuchy. Všichni se těší na Maria a oblíbené pohybové hry, tak proč celou startovní kampaň postavilo Nintendo na portu Assassin’s Creed a reklamu s Mariem zveřejnilo jen tak, mimoděk?

Žádné hry

Smutný a mírně nepochopitelný fakt nás přesouvá rovnou do reality. Strategické rozhodnutí zaměřit svůj byznys mnohem více k tradičním AAA titulům je tím největším handicapam Wii U i dnes. Ze statistik vyplývá, že nejprodávanější hrou na Wii je Wii Sports, která byla přibalena rovnou u konzole. Té se v prvních dvou až třech měsících prodalo zhruba 2,5 milionu kusů, zatímco na Wii U nejúspěšnějšího Nintendo Landu pouhých 1,5 milionů. Je to velký rozdíl a dál už je situace jenom horší. Jedné z nejlepších her pro nové Wii – Lego City: Undercover – se prodalo pouhých 240 tisíc kopií, a i přes to, že se hra prodává jen krátce, už asi čísla moc vysoko nepovyskočí. Zatímco v případě Wii totiž prodeje stoupaly, v případě Wii U strmě klesají.

"Kdo by si kupoval rok starou hru
jen kvůli novému ovládání?"

A ono se ani není čemu divit. Konzoli prodávají pořádné hry a těch Nintendo momentálně má jako šafránu. Za zmínku snad stojí jen lehce rozporuplný Mario (1,7 milionu prodaných kusů) a pak až s propastným rozdílem zaostávající Zombie U (400 000 prodaných kusů). Kde je, propána, Donkey Kong, pořádný a progresivní Mario, a kde je, sakra, ta Zelda? Buď jsou v Japonsku o hodně pomalejší, než u nás a nebo už Nintendo rezignovalo. Jak jinak si vysvětlíte absenci těch největších značek japonské společnosti a naopak jejich přesycení na handheldu 3DS, kde se chystá i znovuvydání Donkey Kong Country Returns a Zelda? A co víc, vedle Pikminů se do Vánoc skutečně žádné hry z větších značek od Nintenda nedočkáme. Naopak se můžeme těšit na hry od Ubisoftu a dalších third party vývojařů, o které ale vůbec není zájem. Kdo by si taky kupoval rok starou hru jen kvůli novému ovládání? Zatím tedy můžete používat Wii U jako lapač prachu a herní konzoli vám bude připomínat jen výjimečně...

Strmý pád

Otázkou však zůstává, zda se vůbec někdy potřebné hry objeví. Na Vánoce téměř jistě přijde nová generace hraní, čas Wii U už pomalu pominul a Nintendo se bude muset hodně snažit, aby si udrželo alespoň nějakou pozici. Buďto se na tuhle kapitolu své existenci vykašle a rychle obrátí stránku, a nebo začne rychle plodit hry, které majitelé konzolí od Nintenda opravdu chtějí. Ani tak už ale nevěříme, že se dá tenhle průšvih zachárnit.