Komentář: Timu Schaferovi už nedám ani korunu

Z pozice člověka, který přispěl Timu Schaferovi na adventuru Broken Age třicet dolarů skrz Kickstarter, bych měl být naštvaný. Naštvaný kvůli tomu, že se opozdí datum vydání, že bude vývoj rozdělen na dvě poloviny, že je Schafer takový blbec a neumí počítat. Zatím nejsem, je to alejen proto, že bude asi dost zábavné sledovat dokumenty o vývoji, kvůli kterým se výše mého příspěvku vyšplhala až na tu třicítku.

Opravdu jsem chtěl věřit tomu, že s omezeným rozpočtem a pod přímým dohledem fanoušků si všichni v Double Fine dají záležet na tom, aby to tentokrát nezpackali. Na vysvětlenou, nikdy jsem nedohrál Full Throttle, o Grim Fandangu si daleko raději čtu a Psychonauts šli zcela mimo mě. Až teprve Brütal Legend jsem opravdu hrál, ale od prvního spuštění až po koukání na závěrečné titulky uplynuly dva roky. Neřadím se tedy mezi jejich nekritické obdivovatele – jen jsem si chtěl po letech zase zahrát nějakou pěknou adventuru, kolem které by se snad mohl ochomýtat i další člen „zlaté party“ Ron Gilbert. Možná si ji i jednou zahraju. A možná taky ne.

300 + 100

Úplně na začátku stála částka čtyř set tisíc dolarů. Za tři sta se měla realizovat adventura, za zbývajících sto potom dokument o jejím vzniku. Bylo mi srdečně jedno, že to celé bude pravděpodobně v Game Makeru nebo něčem podobném, hlavně, že to bude. Bez vydavatelů, bez zbytečných prostředníků a prostředníčků, zkrátka titul od hráčů pro hráče. S tím, jak rozpočet bobtnal a z Double Fine Adventure se začal stávat první velký herní příběh serveru Kickstarter, sílil i můj optimismus. Teď se přece bude moci udělat desetkrát tak dobrá hra, zcela bez kompromisů a se spoustou vtípků, na které by se předtím nedostalo. Z prvních čtyř dílů dokumentární série o samotném vývoji jsem spokojeně vrněl. Bylo z nich totiž nad slunce jasné, že se celá hra ubírá přesně tím směrem, kterým chci – začal jsem se regulérně těšit. Nevadilo mi ani (vcelku očekávané) prodloužení vývoje, což jsem si omlouval tím, že v Double Fine se musí pořádně rozmyslet, kam vlastně investovat všechny ty extra peníze.

PŘIJDE RABÍN, ŽID A FOUSÁČ DO BARU A...

To, že jim desetinásobek požadované částky nakonec nestačí ani na stoprocentní dokončení první ze dvou částí, beru jako hodně špatný vtip. Je mi v podstatě jedno, jestli nejdřív vyjde díl jedna a za půl roku ho bude následovat díl dvě. Rád si počkám, a pokud to bude stát za to, tak budu možná ve výsledku i spokojenější. To by ale Schafer nesměl dodat, že druhý díl vyjde pouze v případě, pokud si dostatek lidí mimo Kickstarter koupí jedničku, z jejíchž výdělků se zaplatí další vývoj. Pravda, ve svém (neveřejném) prohlášení to neuvedl přímo takto expresivně, ale čtením mezi řádky si lze leccos odvodit. Člověk, který mu pár drobných nasypal, se potom logicky cítí trochu podveden. Nepřispíval totiž na projekt, na nějž se posléze budou shánět peníze z jiných (byť soukromých) zdrojů, ani na nějaký sociologický experiment. Přispíval na hru s daným rozpočtem, ta hra už původně měla vyjít a nevyšla jen proto, že si Schafer ukousnul příliš velké sousto. Říká se, že s jídlem roste chuť a tady to platí dvojnásob. Bez odezvy pak nemohl zůstat ani projekt Massive Chalice, na nějž vybírá skrz Kickstarter peníze druhý, prý nevytěžovaný tým v Double Fine. Selský rozum nám říká, jestli by za aktuální situace nebylo lepší prostě chvíli počkat, nedráždit lidi a snažit se organizaci projektu alespoň částečně překopat tak, aby se z lelkujících zaměstnanců stali produktivní zaměstnanci. Nebo jim alespoň dohodnout nějakou komerční zakázku, zkrátka cokoliv, co nemá nic společného s tímhle průserem.

OTÁZKA ZA MILION, NEBO TŘI

Řešení existuje. Vždyť stačilo jednoduše sklapnout, vydat první díl bez číslovky, uspokojit tak lidi z Kickstarteru a v případě pozitivní odezvy udělat i dvojku, opět bez číslovky. Jasně, Schafer chtěl být k lidem upřímný, když mu předem zaplatili tolik peněz. Jenže tím zároveň jenom potvrdil, že není schopný dodělat věci v termínu a stanoveném čase (ani s tolerovatelnou rezervou) a v praxi tak ukázal, proč už mu nikdo z vydavatelů není ochoten dát velké peníze na ještě větší hru. Katastrofický scénář s masivním odlivem důvěry lidí v kickstartované projekty a splasknutí celé crowdfundingové bubliny se kvůli jednomu fousáčovi nestane, snad ani nemůže. Pokud by to ovšem znamenalo, že si budeme dávat příště o trochu větší pozor, kam výměnou za dobré slovo strkáme obsah své šrajtofle, může mít toto fiasko i lehce pozitivní dopad. Věřím Chrisu Robertsovi, že svého Star Citizena dovede do úspěšného konce. Doufám, že pátý Broken Sword si užiju úplně stejně, jako jedničku a dvojku. Těším se, až se podívám na první díl show Cyanide & Happiness. Dal jsem jim všem docela dost peněz. Určitě se jim taky nevyhnou problémy. Jen o nich, prosím, nechci raději nic vědět.

(Komentáře externích autorů nemusí odrážet stanovisko redakce Hrej.cz)