Komentář: Slevové prokletí

Minimálně dvakrát do roka nás digitální obchody "zatěžují" neuvěřitelnými slevovými akcemi - kromě jednoduše odůvodnitelných vánočních výprodejů se část herního publika každoročně těší na letní slevy, které nemohou nechat chladným snad žádného poctivého hráče. Jasně, všichni jsme rádi, když nám je atraktivní zboží nabízeno extrémně levně, ale uvědomujeme si vůbec, jaké následky mohou pověstná slevová šílenství mít?

Všechny koupit mááám!

Pokud bych měl sečíst počet všech mých digitálně zakoupených her pro PC, dostal bych se na číslo překračující tři stovky, z toho více než dvě třetiny okupují můj Steam účet. S výjimkou Skyrimu, Counter Strike: Source, Left 4 Dead, Battlefield 3 a možná dvou, tří dalších titulů, jsem všechny zakoupil v průběhu některé z větších či menších slevových akcí. Tím se nechci nijak chlubit ani shazovat - dal bych ruku do ohně za to, že někteří z vás se mohou pochlubit daleko většími čísly, a na tom ostatně nesejde. Důležitý je pro mě důsledek, který nejen na mne trochu přehnané nakupování mělo, a to výrazný úpadek chuti ke hraní.

Kde je chuť hrát?

Pocit z toho, že se v mé sbírce her najednou namnožilo tolik skvělých kousků, byl a vlastně stále je docela fajn, ale nenacházím jediný důvod, proč si některou z levně zakoupených her zahrát. Pravda, podstatná část z nich jsou menší tituly z různých indie balíčků, jejichž zakoupením, a není to jen můj případ, vyjadřuji především podporu malým studiím, ale v mé knihovně na mou pozornost již roky marně čekají i takové trháky, jakými ve své době byly Deus Ex: Human Revolution nebo celá série Mass Effect. Ani v jednom ze zmíněných kandidátů nemám více než dvě odehrané hodiny, což mě upřímně štve. Obě značky mě zajímají, líbí se mi a o obou slýchám samou chválu, ale i když mám všechny čtyři hry nainstalované, nedokážu se dokopat k dlouhodobému hraní a vzápětí raději nastartuji hru, která mě nestála jen směšných pár eur. Jako by pro mě levně zakoupená hra měla daleko menší hodnotu než hra podobně kvalitní, jen několikanásobně dražší.

Teď ta legrační část - na začátku jsem se otřel o čtyři hry, které jsem NEZAKOUPIL ve slevě. Steam (a Battlelog) říká: Left 4 Dead - 554 odehraných hodin, Counter Strike: Source - 411 hodin, Skyrim - 95 hodin, Battlefield 3 - 101 hodin. Má nejčastěji hraná zlevněná hra by byla Arma 2, a to hlavně díky DayZ modu, ale i tak se ocitám hluboko pod dvěma sty hodinami. Na druhém místě by se trochu překvapivě objevilo Far Cry 2 se 40 hodinami a po něm nahraný čas velice strmě klesá. Jasně, jsou to jen čísla, ale... Trochu by se mi chtělo říct, že trpím vysokým pracovním vytížením a na takovou spoustu her zkrátka nemám čas, ale to by ovšem z úst studenta znělo nesmírně směsně. V čem je vlastně chyba? Děsí mě snad představa, že bych u každé z nakoupených her měl strávit desítky hodin, a tak se jim raději zcela vyhýbám?

Krabice nesmějí vymřít

Nechci nijak hluboce zacházet do problematiky digitální distribuce, ale nepochybuji o tom, že i neustále ubývající počet fyzických kopií, a rozhodně se to netýká jen her, má vliv na jakousi devalvaci děl. Filmový fanoušek si také bude mnohonásobně více vážit krabičky s diskem, ne nutně v drahé sběratelské edici, a sám dobře vím, že krásně zabalený vinyl s několika artworky potěší nesrovnatelně víc než kód k digitálnímu stažení desky. Vím, že můj postoj je lehce dinosauří a modernizátoři se mnou souhlasit nebudou, ale fyzický kontakt s daným médiem stále považuji za důležitý.

Slevy jsou fajn. Jsou přirozené, ale ne v takové formě, v jaké je prezentuje třeba právě Steam. Nepovažuji za správné, že produkt, kterého si autoři/vydavatel cení na tisícovku, se o čtvrt roku později objevuje za čtvrtinovou cenu. Většinový člověk-hráč si levných věcí nikdy vážit nebude, autor na levných prodejích příliš nezbohatne a kamenné obchody jsou tímto způsobem vedeny k záhubě, což znamená především spoustu nezaměstnaných lidí a roztříštění jedné velké části herního průmyslu. Snad se naplnění svých apokalyptických teorií nedočkám...