Článek Komentář: Obhajoba profesionálního hraní

Komentář: Obhajoba profesionálního hraní

Dan Kremser

Dan Kremser

22. 7. 2013 22:23 12
Reklama

Progaming se ještě pořád krčí na okraji společnosti, a přitom je za ním takřka to samé, co za běžně označovanými sporty. Spojené státy navíc uznaly hráče League of Legends jako profesionální sportovce. Jenže když tato zpráva zhruba před týdnem obletěla svět, na diskusních fórech a k mému překvapení také na herních webech se rozpoutalo peklo. Vlna nenávisti a zcela nemístných komentářů a poznámek od lidí, kteří jsou s tím, o čem hovoří, zcela neobeznámeni, doslova zachvátila celou herní komunitu. Ano, jeden nevinný krok usnadňující práci především právníkům a úředníkům po dlouhé době opět oživil jednu z klíčových otázek profesionálního hraní, a sice: Je progaming sport?

Opravdová dřina

Na začátku bylo usnadnění vízové povinnosti pro zahraniční hráče, kteří se účastní akcí jako je LCS (League of Legends) a WCS (StarCraft ). Na konci je dilema rozdělující společnost na dva zcela protichůdné tábory. Zatímco menšina by považovala podobnou diskuzi za zcela zbytečnou, většina uživatelů internetu a dokonce i hráčů vám řekne, že sezení před monitorem nemůže být bráno jako soutěžní činnost. Vždyť pod pojmem sport bychom si měli vybavit fyzickou námahu, tvrdý trénink, emoce a soutěživost. A teď mi, prosím, řekněte, co z toho progaming na té nejvyšší úrovni nemá?

Špičkoví hráči trénují i 12 hodin denně a rozhodně se nejedná o obtloustlé děti sedící neustále na zadku. Jen pro představu, vrcholový hráč StarCraftu v Jižní Koreji má od týmu přesně nastavený tréninkový program, který kromě hraní zahrnuje i pravidelné návštěvy posilovny. Profesionální hraní není náročné jen psychicky, ale pochopitelně zatěžuje celou krční páteř, a když si třeba něco provedete se zápěstím, jste jednoduše mimo hru.

Přečtěte si rozhovor s profesionálním
hráčem StarCraftu II Lee Yo-Hwanem!

Jedno malé zaškobrtnutí a vypadnutí z rozjetého vlaku, byť jen na pár týdnů, znamená zkrátka konec. Vzhledem k tomu, jakou rychlostí roste popularita eSportu, na vaše místo v sestavě předního týmu čeká celá řada dalších stejně talentovaných hráčů, podobně jako ve sportovním týmu. Ovšem jen talent nestačí! Vedle toho šikovnosti vede cesta k předním příčkám na světově proslulých turnajích přes roky tvrdé práce. A také snaha porozumět všem herním mechanismům a najít, popřípadě posouvat hranice dané hry. Nic z toho se však nemůžete jen tak naučit, jde o celoživotní proces s tím, jak se vámi oblíbená hra neustále vyvíjí. Takže když si to trošku shrneme, vlastně můžeme mluvit o tvrdé a skutečně vysilující práci. Navíc v docela ztížených podmínkách. Zkuste si někomu říci, že se živíte hraním počítačových her.

Ohromný byznys

To bychom měli otázku samotného hráče, který musí podat namáhavý výkon jako jiní sportovci. Co na to ale třeba hráči šachu? Bohužel, tento sport je brán jako naprostá samozřejmost, a to se v současném věku internetu nemůže ani náhodou rovnat popularitou profesionálnímu hraní. Když vám totiž někdo řekne, že progaming je jen kupa kluků a výjimečně i dívek, kteří si pronajmou skladiště a hrají až do roztrhání těla, šeredně se mýlí.

Hraní počítačových her na špičkové úrovni je dnes jedna velká show a opravdu to neplatí jen pro Jižní Koreu, kde patří klání ve StarCraftu k nejsledovanějším televizním programům. Ba co více, jedná se o události hojně navštěvovány i politiky. Tak daleko jsme u nás na Západě ještě nepokročili, ovšem díky streamování již dávno není problém za malé peníze dostat vrcholové výkony přímo k divákům v jejich domovech. A když jsem zmínil slovo show, myslel jsem to doslova.

Například finále právě probíhající třetí sezóny LCS se bude konat v Los Angeles v hale Staples Center, kde se běžně hraje NHL nebo NBA. A co víc, celková dotace letošního LCS je 8 milionů dolarů! To si piště, že přijdou tisíce lidí a dostanou, co hledají. Emoce, slzy, překvapivá vítězství i hořké prohry. Zkrátka skvělé zápasy a zážitky.

A to nejen pro diváky, ale pochopitelně také pro samotné hráče. Ti za svou tvrdou práci dostanou možnost cestovat po celém světě, stát se opravdovými celebritami, které lidé zastavují na ulicích a především si mohou splnit své sny. A nejsou to sny upocených dvousetkilových osob, které jen v jednom kuse hrají hry. Z některých kritiků pochopitelně mluví závist, výhra na jediném turnaji se totiž mnohdy rovná i několikanásobků vaší roční mzdy. To je za jeden den hraní docela slušný balík peněz, nemyslíte? O ohromných sumách peněz, jež se točí okolo sponzorů a samotných vydavatelů jednotlivých her pak asi ani není třeba hovořit. Když k tomu navíc připočteme jednotlivé týmy, které nabízejí svým hráčům mnohdy lukrativní smlouvy s mnoha benefity, taková malá práce snů je hned na světě.

Otevřeme oči!

Možná brečím na špatné hrobě a většina stejně neotevře oči. Zkrátka si nějak nechtějí přiznat, že společnost jde vpřed mílovými kroky a s tím se vyvíjí i sportovní odvětví. Říká se, že počítače vládnou světu, tak proč, sakra, nemůže být hraní her bráno jakožto regulérní sport? Ano, zatím jsme pouze u těch víz, ale všechno jednou nějak začínalo. Přijměme progaming jakožto regulérní sport, je za ním totiž stejná píle, ambice, emoce a tvrdá práce jako za každým společností běžně uznávaným sportem. Vždyť to, že se v některých věcech liší, přeci nemůže být na škodu!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama