King of Tokyo

Richard Garfield byl, je a bude znám především pro Magic: The Gathering. Karetní hru, která se stala milníkem své doby a ukázala všem ostatním, jak se správně vysává zákazníkova peněženka. Několik milionů hráčů dodnes s velkými díky odevzdávají své peníze za nové a nové kartičky a z Richarda Garfielda se tak stala modla. Je trochu škoda, že se v tomto kontextu zapomíná na jiné jeho projekty. Například na rozpustilé závody v RoboRally. Cyberpunkovou karetku Netrunner. Či kostkovou vybíjenou pro tři až šest hráčů - King of Tokyo. Jó, King of Tokyo...

Arrggh!

Nejdříve si vezmeme reálie: Nacházíte se v Japonsku, chvíli jste se čvachtali v tamním dovádivém přílivu, když tu jste najednou dostali chuť zničit Tokio. Aha - měli bychom asi podotknout, že jste obří monstrum, příšera ne nepodobná Godzille. Jak už to tak chodí, vaší největší kratochvílí je bourání mrakodrapů, chytání poletujících helikoptér a rozšlapávání novinových stánků. A kde jinde byste tohle všechno měli dělat, než v Tokiu, že. Jenže ouha! Stejný nápad měl také obří cyber-králíček a nějaké vesmírné mnohoočko. Nejdříve si to s nimi tedy budete muset vyřídit, než se stanete Králi Tokia.

Chci být větší a ještě větší!

Herní plán není příliš velký. Obsahuje v podstatě jen stylizovaný pohled na japonské velkoměsto, kde máte vyznačené místo ve středu, které budou zúčastněná monstra dobývat (v případě 5-6 hráčů se dobývá nejen střed Tokia, ale také zátoka). Všichni hráči si na začátku vyberou preferovanou, značně přerostlou potvoru, již budou ve hře představovat. Na výběr je až šest personifikací, žádné zvláštní schopnosti a dodatečná pravidla nicméně nehledejte. V podstatě je jedno, jestli jste chlupatá gorila nebo zmutovaný humr s klepety schopnými přeštípnout autobus.

Vidět Tokio a zemřít

Každý hráč má referenční kartu, pomocí které si počítá životy a vítězné body. Kartonová figurka slouží k povědomí, kde se ta která příšera právě nachází. Ve hře jsou totiž dvě hlavní zóny, Tokio a... a všechno ostatní. Hráč v Tokiu útočí na všechny stojící mimo tuhle oblast a naopak, všechny příšery z okolí útočí na střed a snaží se dostat do centra. Protože právě tam získáváte drahocenné vítězné body (jeden za vstup do středu a dvojnásobek, pokud tam vydržíte do začátku vašeho dalšího tahu) - až jich sesbíráte dvacet, stáváte se vítězem. Nicméně častější způsob vítězství je skrze eliminaci protivníka. Je jasné, že pokud rozšlapete své soupeře na rajský protlak, titul Král Tokia bude ve správných rukou!

Alespoň jednu packu! Prosím!

Základním hybným mechanismem hry jsou kostky. Jsou úctyhodně veliké a máte jich hned šest. Na začátku kola s nimi mrsknete o stůl a snažíte se následně vytěžit takové akce, které jsou pro vás v dané chvíli co nejvýhodnější. Můžete se přitom pokusit přehodit libovolný počet kostek a to hned dvakrát po sobě. Tím máte možnost se aspoň trochu vyrovnat s eventuálně nepřející štěstěnou.

Na kostkách najdete různé symboly. Jeden vás léčí za předpokladu, že zrovna nedemolujete střed města - tam prostě není čas lízat si rány. Další je pro agresivní a nemilosrdný útok. Anebo tu je symbol, za nějž zprostředkovaně získáváte akční karty.

Ke koupi jsou vždy tři karty, jež vám dávají nezanedbatelné výhody. Můžete si např. nechat narůst druhou hlavu, nebo zjistíte, že máte na zádech solární panely, váš krkanec voní napalmem a na ocase máte ostny. Paráda! Karty poskytují trvalé výhody anebo vyvolají jednorázovou událost, vždy je to ale pro vás velmi prospěšné, případně velmi nepříjemné pro vaše soupeře.

Hop - a je tu lidoop

Jakou tedy zvolíte strategii? Máte několik různých možností, nicméně ve všech případech napjatě chřestíte kostkami a vzápětí květnatě častujete proklatou náhodu, zatímco se soupeři baví vaší neschopnosti. Jedno kolo tady trvá jako mžik, hráči na sebe neustále útočí, mění si místa na plánu a hra má tak velmi rychlý spád. I ve velkém počtu zúčastněných jste schopni dohrát partii mezi 30-45 minutami. Proto ani tolik nevadí, když je jeden z hráčů vyřazen. Prostě chvíli počká. Málokdy totiž zůstane jen u jedné partie.

Rozdupu ti kostky!

Jednotlivé komponenty jsou velmi povedené. Kartonové příšery i referenční karty jsou dostatečně velké a vytištěné na trvanlivém podkladu. Herní deska obsahuje i krátkou nápovědu z pravidel, abyste věděli, co si můžete dovolit a co ne. Vše doprovází rozpustilá grafika, která velmi příjemně dotváří uvolněnou atmosféru celé hry. Jedinou výtku lze mít k samotným kostkám, které nemají embosované symboly. Místo toho jsou tyto pouze namalované, pohříchu nepříliš kvalitně, a při častějším používání se vytrácejí. A to je velká chyba. Použitý plast také není příliš odolný a pokud vám kostka upadne na tvrdou podlahu, můžete se s ní rozloučit.

Král zemřel, ať žije král

King of Tokyo má nezanedbatelný podíl náhody, přesto ale máte celou dobu pocit, že můžete řídit své kroky a definovat strategii svého počínání. Jedná se o krátkou řachandu, která velmi dobře vyplní prostor mezi jinými epickými tituly, nebo si ji díky jednoduchým pravidlům můžete zahrát i s lidmi, kteří jinak deskovkám příliš neholdují. Zkrátka Richard Garfield tady vytvořil hru s velmi vysokým faktorem zábavnosti, hru, jež má neotřelé téma a funkční mechanismy. Nezbývá tedy než doporučit.