Killzone 2 - multiplayer

Pokračování akce Killzone se stalo symbolem PlayStationu 3. Reklamy se na nebohé pařany valí ze všech stran, z plakátů s červeně zářícíma očima se tají dech, z akcí podporujících prodej se prohýbají peněženky. Pravý a nefalšovaný hype! Vždyť o krvelačné akci již byly popsány stohy papíru a nespočet textů na internetu. Naši recenzi jsme přinesli již na konci ledna, v té době ale ještě nebyl k dispozici multiplayer. V současnosti je nedílnou součástí kvalitních stříleček, proto přinášíme také dojmy přímo z něj. Očekávání byla velká, kritici i obyčejní hráči totiž Guerrillu pranýřovali za nepříliš dlouhou singleplayerovou kampaň. Právě ji může skvěle doplnit hra pro více hráčů. Stačí se připojit k internetu, pohodlně posadit a jde se na věc.

Měli si krýt záda, blbci

Samotné menu je jednoduché, stačí pár kliků a jste na bojišti. Ani načítání příliš nezlobí, vše je svižné s minimem lagů a sekání. A to může najednou bojovat až 32 hráčů (16 na 16), což je pro některé z rozsáhlejších map celkem ideální počet. Osmero lokací zanechává luxusní dojem. Výběr je jak ze zmiňovaných velkých map (jsou opravdu monstrózní a hra vás nutí je prozkoumávat celé), přes střední až po menší mapky vhodné pro méně hráčů. Architektura je velmi rozmanitá. Nabízí mnoho možností krytí (můžete se skrčit), okna, zdi, výstupky, úzké chodbičky, tunely, ploty, temná zákoutí i otevřené pláně. Někdy se skupinově bojuje o každý metr chodby, na vyčištění prostorů za rohem se vrhají granáty. Jinde zase probíhají otevřené boje na velkém prostoru, střílí se všemi zbraněmi. Hratelnost má pořádné grády!

Vynikající je vertikální členitost lokací. Budovy mají často několik pater a spoustu míst jako stvořených pro ostřelování pobíhajících bojovníků. Užijete si i zákeřností, občas se mi díky nápaditě stavěným chodbám podařilo nepozorovaně vplížit za záda nic netušících protivníků a pak jim vyprášit kožich několika uspokojujícími zásahy. I granát v podobných případech odvede práci spolehlivě.

Vzývaná grafika je dosti šedivá, to ale ke kruté válce patří. Barvičky nechme prckům a Mariovi. Jak Killzone vypadá, můžete posoudit z naší singleplayerové videorecenze. Efekty pomáhají navodit bojovou atmosféru, někde fičí vítr a řádí písečná bouře, jinde se ladně pohupuje tekutina připomínající vodu. Čas na zkoumání krás krajiny a apokalyptických měst se dá vyšetřit, něco vás ale vždy podvědomě táhne k místům, kde se dva mančafty vzájemně kropí střelivem. Vedle minimapky označující podstatné vás k lokacím, o které zrovna jde, navede také zdánlivý a postupně se přibližující zvuk kvérů. Atmosféra mě skutečně pohltila, za chvíli se sžijete se svými parťáky a nebudete je chtít nechat ve štychu. K dobrému dojmu přispívají i cákance krve a změna barvy obrazovky, když vám dochází energie. Podle ní totiž jasně poznáte, kdy jde do tuhého. Pak se vyplatí stáhnout, schovat a čekat na uzdravení. Během pár vteřinek jste zase ready a hrr na ně.

VIP, zabijte VIP

Pětice módů snad nikoho nepřekvapí, ostřílení pařani díky nim zavzpomínají třeba na Call of Duty 4. Pokud vám názvy Bodycount, Search & Retrieve, Capture & Hold, Assassination a Search & Destroy působí nějaké nejasnosti, pak vězte, že jde o klasické módy v podobě Týmového deathmatche, Capture The Flag nebo VIP, které snad nepotřebují další komentář.

Pokud zvolíte hru, kde jsou všechny módy povolené (jinak můžete třeba do nekonečna pařit Bodycount), tak se standardně po pěti minutách střídají. A to bez jakýchkoliv prostojů. Nic vás nevyrušuje, jen zazní nové povely. Zadává je siláckými řečmi oplývající velitel, který i dále motivuje a nadává. Společně s informacemi v pravém horním rohu též upozorňuje na čas. Jeho charismatický hlas se vám jistě vetře do paměti a bude vás strašit i ve snech. Postupné měnění a zadávání úkolů je velmi nápadité, často vojáky provede po celé mapě. Za úkoly získává celý tým body, po projití jednotlivých módů se určí vítězná frakce.

Vojín, seržant, generál, stuhy, zbraně, medaile – ou jéé

Zpočátku hodně hráčů hraje „na sebe“, nutnost spolupráce s rozvojem hry ale roste (základní nastavení vám přisuzuje hráče na stejných levelech). Vždyť nikdo jiný než medik vás nezachrání od bídné smrti při bezvládném ležení na zemi a čekání na respawn. Hráč totiž nezemře hned, po několik sekund je možné ho oživit. Přesto je Killzone 2 více akcí stylu "běž a střílej" než postupnou rozvláčnou taktickou bitvou.

RPG systém funguje jednoduše. Za fragy a vítězství získáváte body, které vás posunují v žebříčku hodností. Čím větší šarže, tím více možností máte. Postupně přibývají zbraně a také specializace. Mimo základní jich je celkem šest, vedle zmiňovaného medika třeba skaut schopný dočasné neviditelnosti nebo assault - útočník, který je silněji obrněn. Povolání lze dále vylepšovat díky stuhám, jež dostáváte za speciální úkoly (třeba oživit alespoň pět bojovníků v jednom kole). Právě zdokonalený medik pak může vytvořit zdravotní balíček a v nejvyšším levelu také kombinovat tuto vlastnost s jinými povoláními. RPG prvky jsou skutečně vydařené. Postupné prozkoumávání všech možností je kořením Killzone, které podněcuje už tak libovou hratelnost.

Nebuď sám – vytvoř klan

Už desátník může vytvářet vlastní squady (menší skupina několika spolupracujících hráčů), další hodnost pak samotné klany až pro 64 pařanů. Samozřejmostí je propojení s oficiálním webem www.killzone.com. Hračičkové tam naleznou mnoho statistik, hráči si mohou vyměňovat zprávy, účastnit se turnajů. Uvidíme, co do budoucna autoři pro komunitu připraví a jak se o ni budou starat.

Multiplayer tak jednoznačně naplnil má očekávání. Hraní se rozjíždí poněkud pozvolna, možnosti však stále přibývají, což je velmi motivující, a k Warzone ještě více připoutají. Celkově multiplayer nenabízí žádné převratné novinky, práce ve všech směrech byla ale odvedena více než zdařile. Hra pro více hráčů svou zábavností a hlavně trvanlivostí převyšuje i singleplayerovou kampaň. Killzone 2 je tak jednoznačně skvělá investice. Milovníci FPS mají novou modlu. Veselme se!