Jsem handicapován a chci hrát. Mohu?

Napadlo vás někdy, zda byste zvládli hrát svoji oblíbenou hru, kdybyste ochrnuli nebo přišli o zrak či sluch? Že byste byli v koncích? V posledních letech se nad tímto smutným problémem zamyslela řada lidí a svoji myšlenku dotáhli do konce ve smyslu založení různých nadací aasociací pro podporu přístupnosti videoher postiženým lidem.

Ideál v podobě bezbariérových mainstreamových her je však stále v nedohlednu. I přes chvályhodnou činnost skupin, jako je kupříkladu holandská Bartiméus Accessibility foundation či americká AbleGamers Foundation, se nůžky mezi nepřístupným a alespoň částečně bezbariérovým softwarem spíše rozevírají. Velké firmy s milionovými rozpočty často nevědí, jak vlastně s odstraňováním překážek u svých her začít, a naopak tituly vyvíjené pod vědeckou záštitou pro handicapovanou klientelu zase nedokáží uspokojit velké stádo spotřebitelů.

Ale není hned nutné malovat čerta na zeď. Ačkoliv tvůrci z hlavního proudu přistupují k problematice přístupnosti svých produktů „opatrně“, nedá to zase takovou práci najít nějaký populární herní titul, který je v rámci možností uživatelsky přívětivý i pro lidi s nějakou formou postižení. Občas se dokonce jedná o superáčkovou hru, kterou každý zná. Podívejme se tedy, jak může být handicapovaný člověk konfrontován se světem mainstreamových her. Kterou si s ohledem na svůj problém vybrat a na kterou raději zapomenout?

Neslyším, ale spolupracuji

Jak je na tom v mainstreamu z hlediska bezbariérovosti například novinkové Left 4 Dead 2? Že trochu přeháníme? Že kooperativní akci nelze úspěšně hrát s postiženým kolegou? Máte pravdu jen částečně, protože Valve se skutečně snažilo v rámci možného udělat hru bez bariér alespoň pro sluchově handicapované. L4D2 lze označit jako titul hratelný pro neslyšící díky velkému množství titulků a jejich vhodnému použití. Textově je pro nedoslýchavé (či neslyšící) označeno ve hře vše potřebné včetně klíčových situací, kdy se na scéně charakteristickými zvuky prezentují unikátní mutanti.

Abyste lépe rozuměli, L4D2 používá jistou pomůcku zvanou „closed captioning“, tedy jakýsi systém nadstandardního titulkování. Když jej v nastavení hry spustíte, bude textem doprovázena nejen klasická mluva v partě, ale i zvuky a efekty, jenž mají ve hře nějaký význam (viz. třeba zmíněné projevy nakažených, které postižený hráč sice neslyší, ale díky textu o nich ví).Za první hru, která disponovala podobným systémem, lze považovat Zork: Grand Inquisator z roku 1997. Při běžném hraní měl Zork vespod obrazovky černý pruh, který ve speciálním „captioned“ módu začal hráči posílat textové informace o dialozích a okolních zvucích. Je s podivem, že na další hru s detailními titulky se muselo čekat dalších sedm let, ale v souvislosti se zmínkou o L4D už zase ale tolik nepřekvapí, že se jednalo o výrobek z dílny pokrokových Valve. Nebylo to nic menšího než Half-Life 2 a vývojář Yahn Bernier vtipně připomněl, že implementace módu vlastně nezabrala víc než dva týdny usilovné práce. Jak prostá inspirace pro ostatní studia.

Barvy mi splývají, hanba!

Přibližně deset procent populace trpí nějakou formou barvosleposti. Jak na to reagují mainstreamoví vývojáři? Různě. Uveďme si hru, která se k této problematice staví zády - Modern Warfare 2. Není divu, že v mnohamilionovém titulu je chybějící podpora pro barvoslepé závažná natolik, že už na Facebooku koluje petice. V čem je potíž? Stručně řečeno: barevné schéma červená/zelená k odlišení soupeřů je při online hraní naprosto nevhodné právě pro lidi, kterým tyto barvy splývají. Protestům se nelze divit už z toho důvodu, že loňský hit COD: World at War uměl pracovat s barevnou kombinací modrá/oranžová a podobné možnosti měl kupříkladu i Ghost Recon.

Lidé s těžším postižením zraku (až slepotou) jsou na tom ve světě běžných her vůbec nejhůř, a máme-li provést sondu do historie, mnoho pokrokových příkladů nenajdeme. Některé MMORPG se díky addonům alespoň bezbariérově tváří. Díky různým dodatečným pomůckám, jako je zvětšení písma, či převod textů do zvukové stopy, se stávají tituly jako je třeba World of Warcraft pro postižené částečně hratelné. A co zcela nevidomí spoluobčané? Zajímavým experimentem v oboru a jistou naději pro ně představuje hra AudiOdyssey, dobře ovladatelná s wiimote na Nintendu. Hráč se zde dostává do pozice dýdžeje a jeho cílem je pomocí kmitání ovladače tvořit hudbu a udržovat taneční stage ve varu. AudiOdyssey je nyní považován za jednu z mála her, která dokáže kvalitně pobavit jak nevidomého, tak i zdravého člověka.

Ojedinělý mezistupeň mezi mainstreamem a specialitou pro nevidomé pak ještě tvoří světoznámé hry vhodně upravené od amatérských autorů. Jedním z mála příkladů může být Accessible Quake. Jde o modifikaci prvního Quaka, jenž původní titul obohacuje o další vrstvu prostorových zvuků, podle nichž se mohou nevidomí orientovat v mapě. Úprava se stahuje jako běžný addon do originální hry.

Hraji s jednou rukou

Přejděme nyní opět k testu nějaké běžné hry z hlediska přístupnosti, tentokrát pro pohybově postiženého hráče. Vybereme titul, který na tento handicap pamatuje.

Dragon Age: Origins je kvalitní produkt nejen po stránce zábavy, ale i co do přístupu k handicapované klientele. Pro jednorukého hráče nebude Dragon Age pravděpodobně představovat výraznější problém. Ovládání hry lze díky vhodnému návrhu ovládání pohodlně zvládat pouze s myší a naopak - bohaté možnosti přenastavení kláves a povelových zkratek umožní znevýhodněnému plejerovi přesunout veškeré operace pouze na klávesnici nebo gamepad. Společně s hráčem se zpomalenou motorikou pak tento člověk určitě ocení možnost zapauzovat si hru v jakémkoliv okamžiku a v klidu přerozdělit úkoly celé družině. Prameny by coby mainstreamový titul mohly dostat z hlediska bezbariérovosti pro motoricky postižené vysoké hodnocení!

Trénuji mozek

A co třeba lidé s drobnějšími duševními vadami či poruchami ve vzdělávání? Mohou se bavit se stejnými hrami jako zcela zdraví vrstevníci? Jedinci s lehkým postižením, jako je třeba mírný stupeň dyslexie, obvykle nemívají s hrami žádné potíže. Ale je třeba mít se na pozoru. Určitě nebude vhodné pořizovat k Vánocům svému dítěti trpícímu dyskalkulií (postižení dovednosti počítat) kupříkladu Nintendo DS s hrou BrainAge, u které je nutné zvládat početní operace.

Naopak některé studie zase tvrdí, že BrainAge je dobrou pomůckou v boji proti demenci nebo ztrátě paměti. Hra je dokonce v některých nemocnicích používána jako kompenzační pomůcka. Například v Kjótské klinice pro pacienty s demencí si lze BrainAge půjčovat v čekárnách… Nintendo samozřejmě podobné zprávy využívá k tvrdému marketingu, ale budiž. Je dobré vědět, že vedle mainstreamových her, které aspoň částečně zpřístupňují zábavu handicapovaným lidem, existují dokonce komerční tituly s potenciálem pomáhat.

Po sondáži do komerčního sektoru her už nám nic nebrání v tom, abychom si představili několik druhů zábavního softwaru určeného přímo pro zdravotně postižené. Hry ovládané ústy, doomovky bez obrazu… to a mnohé další ale najdete až ve druhém díle našeho tématu.