Jak si hrají pisálci a vědátoři

Videohry si za svou padesátiletou historii získaly pozornost široké veřejnosti a dnes již málokdo pochybuje, že se jedná o významný kulturní fenomén. V herním segmentu se pohybuje několik klíčových subjektů, které přistupují k hrám z velmi odlišného úhlu pohledu, a v tomto článku se je pokusím čtenářům schematicky představit.

Herní žurnalistika

Videoherní komunita se ve svém pravěku utvářela okolo „papíráků“ spojených s herním médiem. Redaktoři se verbovali z řad hardcore nadšenců. Tento trend však nevymizel a dodnes platí, že typický zástupce profese herního novináře se pohybuje od 20-30 let věku a má za sebou dlouhodobou hráčskou kariéru (Bragge & Storgärds, 2009). V našich končinách začínají redaktoři, co jsou v branži už nějaký ten pátek, stárnout a hlavně dospívat. Tento proces s sebou nese příklon k hlubšímu náhledu na hry, který lze ilustrovat i na Hrej.cz (samozřejmě i dalších), na němž se rodí stále více článků pod hlavičkou téma. Právě vymanění z tradičního preview – review koloběhu přináší velmi podstatnou světovou tendenci, přestože přirozeně nemusí určité části spektra čtenářů příliš vyhovovat. Co člověk to názor. Někdo si u článku rád odpočine, jiný se rád zamyslí, další vyžaduje především informace. Kvalitní herní web pak zprostředkuje něco pro každého, díky čemuž zde může vyjít i tato stať.

Východiska: Dle Margaret Robinson (Thomas & kol., 2009) je herní žurnalistika příliš zatížená důrazem na jednostrannou odpověď na velmi složité otázky, které mají všechny svoje místo. Mělo by být psaní o hrách subjektivně zabarvené? Ano. Mělo by být objektivní, analytické, založené na herní historii? Ano. Je možné smysluplně psát o hrách, které jste nehráli nebo nedokončili? Ano. Žádná z otázek neskýtá jediné správné řešení, jelikož východiska ke hrám samotným se dalekosáhle liší. Přesto můžeme zpětně zaznamenat určitý středoproud. Jedním z hlavních předpokladů branže je hodnotící práce, kdy recenzent kriticky vystihuje jednotlivé stránky hry. Kritériem se pak stává faktor zábavy zakončený číselným, textovým, někdy i grafickým verdiktem.

Předmět: Herní magazíny, weby a blogy se zabývají nejdetailněji procesem hraní. Píše se o tom, co obsahuje herní zážitek jako univerzální instantní polévka, již si hráč nasype do hrnku a nějak mu chutná. Další dvě složky, hra a hráč, se začíná dostávat do popředí až v několika posledních letech, kdy se i recenze odklánějí od pouhého návodu, či varování před zakoupením titulu. Pro doplnění, hrám ve své celistvosti se tradičně věnují hlavně herní vývojáři, hráčům zase věda (humanitní – psychologie, sociologie). Odlišné nasměrování sféry herního novinářství nastartoval požadavek na širší zakotvení hry v kontextu, a díky tomu se začínají objevovat recenze mapující např. její příspěvek pro vývoj daného žánru, kariéru uměleckého vyjádření hlavního designera, či překročení nějaké hranice vnímaných možností technologického a estetického zpracování. Zde na Hrej.cz bych jako namátkový příklad kreativity uvedl bez několika měsíců rok starou recenzi Lukáše Grygara na RPG Inquisitor. Autorův zajímavý počin převážně porušuje předmět klasické recenze a popisuje hru nepřímo skrze vykreslování jeho předpokládaného hráče.

Metoda: Čeho využívá herní novinář při práci? Ráno zajede do redakce, pokud se na tomto místě rovnou neprobudí s ovladačem v ruce, otevře si textový editor a co asi tak napíše? Předně postupuje tím způsobem, že zkoumá kvalitu herního produktu dle obecně uznávaných i svých čistě subjektivních měřítek. Konkrétní metodika při hraní titulu se však liší člověk od člověka – někdo si píše při hraní poznámky, jiný raději poznává krásy hry přirozeně jako jakýkoliv laik (běžný hráč) bez rušení speciálními postupy. Důležité a zároveň silně kritizované je porovnávání vlastních závěrů s hodnocením u konkurenčních webů a magazínů. Krom role recenzenta se herní novinář zajímá o celkové aktuální dění, komunikuje s důležitými osobami z oblasti herního průmyslu a také příležitostně zaštiťuje hráčskou komunitu v jiných médiích.

Cíl: Informace, kritika, propagace a formování herní komunity. Možnost komentovat v internetových magazínech znamená možnost diskutovat s dalšími hráči, někdy i docházet k sebevyjádření ve vlastních recenzích nebo hodnoceních. Historicky ustálené jsou například dva konkurenční tábory vyznavačů Levelu nebo Score.

Slabiny: Všeobecně známé problémy se točí v kruhu ekonomických zájmů (Nieborg & Sihvonen, 2009). Vývojáři chtějí své hry prodat a herní novináři jsou pro ně strážci brány, kteří mají jistou míru kontroly nad všeobecným míněním. Odkud však přicházejí nejzajímavější informace? Od samotných jejich tvůrců, kteří mohou nabídnout jimi vybrané redakci exkluzivní informace za přivření oka při hodnocení. Takovéto uplatňování manipulace přichází v úvahu především u velkých studií. Další záležitost plyne z finanční závislosti herních webů/časopisů na reklamě zadávané ze strany distributorů her a dalších komerčních subjektů z herní oblasti. Slabin by se našlo dozajista více, ale jedno z největších pozitiv spatřuji v příklonu k přirozené pozici náhledu na hraní. Je to forma vnitřního prožitku, jenž se snaží novináři zachytit a předestřít ostatním.

Akademická sféra

Výzkum videoher lze shrnout v sousloví široce zaměřené. Vědci z různých odvětví nacházejí v tomto moderním médiu ohnisko zájmu a skoro pokaždé z jiného úhlu pohledu. Najdeme však také dominantní disciplíny, kterými jsou psychologie a informatika. Ze studie dosud publikovaných akademických prací v databázi ISI Web of Science vychází, že z oblasti informatiky pochází celých 26 % z nich, u psychologie se pak dostaneme na obdobné číslo 25 % (Bragge & Storgärds, 2007). Výše zmíněné napovídá i o třech základních optikách na hry - z pozice sociálních věd, práva a ekonomie; medicínských věd a v neposlední řadě ICT (informační a komunikační technologie), matematiky a inženýrství.

Východiska: Věda staví na předchozích teoriích a empirických pracích, jež jsou něčím přínosné pro uchopení tématu. Jelikož oblast výzkumu videoher se i přes svou třicetiletou tradici nachází v počátcích, aplikují se na témata stále ještě teorie vytvořené pro jinou oblast. Např. pro výklad některých jevů v hrách se použila podobná kritéria jako pro rozbory filmů, což se může záhy stát i jistým úskalím.

Předmět: Nejvíce frekventovaná slova ve vědeckých článcích naleznete v přiložené tabulce. Vyplývá z ní úzké zaměření na medicínská témata (stres, agrese) polemizující o dopadu na zdraví jedince v dětském a adolescentním věku.

Metoda: Ke zpracovávání studií se přistupuje odlišně. Častá jsou experimentální měření, pozorování, statistická šetření. Najdeme však i velké množství prací teoretických a metodologických, kde současné bádání zaznamenává prudký vzestup (1614 % udávají výše zmínění autoři). Zajímavými způsoby výzkumu jsou i etnografické pobyty vědců mezi hráči, kdy se snaží přirozeně odhalit zákonitosti těchto komunit, jejich chování a zdůvodňování.

Cíl: Užitečnost studií se nese v duchu převládajícího paradigmatu dané disciplíny. Medicínské vědy varují před nebezpečím excesivního hraní – závislostí, narušení zdraví duševního i psychického. Sociální vědy se snaží o vymezení role hráče a hráčských společenství v životě individuálním i sociálním. Informatika zase inklinuje k technologickému rozvoji zpracování her a jejich tvorby. Obecně řečeno se věda zabývá hrami i hráči s cílem tuto oblast definovat, uvést do vztahu s jinými vlivy, a pak určitým způsobem aplikačně využít.

Slabiny: Velký zápor současného výzkumu spatřuji v zaměření na hodnocení vlivu videoher bez jejich důkladné interpretace. Vědci se snaží o uplatnění metod, která neberou na zřetel podstatu hraní her, kterou je subjektivní zkušenost za přirozených podmínek, nikoliv v laboratoři při experimentu. Zde obzvláště selhává psychologie, kde se neobjevuje příliš iniciativy k proniknutí do tématu z prožitkového hlediska v kombinaci s minimálním zpracováním interakce na celku psychiky hráče – obsah hry (často se uměle odděluje). Mezi další negativní faktory patří tlak veřejnosti dychtící po jednostranných závěrech, absence zkušenosti výzkumníků s hrami a financování studií jako součást politické kampaně.

Slepé místo obou

V roce 2004 se na poli herní žurnalistiky objevilo tzv. New Games Journalism, směr vybočující z rámce klasického recenzování. Autor totiž využívá v základu reflexe svých subjektivních pocitů ke snahám hry jej vlákat do svého světa. Za pomoci anekdot a odkazování k vlastním zážitkům (i mimo hraní) podniká autor odlehčený rozbor hry. Výsledné dílo pak připomíná spíše cestopisnou povídku, do níž se čtenář má možnost ponořit (Nieborg & Sihvonen, 2009). Pokud vám to přijde jako forma laického psychologického zkoumání zážitku hraní, nejste vůbec vedle. Právě to, co se hráči při tomto procesu honí hlavou, se v poslední době stává předmětem zájmu vývojářů i vědců, pro něž by měly tyto poznatky cenu zlatého pokladu. Přes veškeré studie akademiků a snahy novinářů se slizký had podstaty videoherního zážitku zatím nepodařil plně uchopit. Celá řada náhledů se ale začíná propojovat postupným doplňováním, na němž, kromě již zmiňovaných, přispívají i samotní hráči zprostředkovávající své vnitřní pochody v četných blozích a fórech. Budoucnost ukáže, jestli budou technologické zázraky videoher vždy o krok napřed před lidskou schopností vysvětlit, co konkrétně říkají o současné době a člověku.

Zdroje

Bragge, J., & Storgärds, J. (2007). Profiling Academic Research on Digital Games Using Text Mining Tool. Situated Play. Proceedings of DiGRA 2007 Conference.
Nieborg, D. B., & Sihvonen, T. (2009). The new gatekeepers: The occupational ideology of game journalism. Breaking New Ground: Innovation in Games, Play, Practice and Theory. Proceedings of DiGRA 2009.
Thomas, D., Zagal, J. P., Robertson, M., Bogost, I., & Huber, W. (2009). You Played That? Game Studies Meets Game Criticism. Breaking New Ground: Innovation in Games, Play, Practice and Theory. Proceedings of DiGRA 2009 Conference.