Jak se hraje na Wii U: podrobné dojmy

Byla to vyčerpávající, více než šestihodinová cesta autobusem, kterou osazenstvu jen částečně ukrátila stylová partie Mario Kart na připravených 3DS. Ale stála za to. Ve frankfurtské centrále Nintenda byla připravena post-E3 prezentace konzole Wii U a všech launchových titulů. Během dne byl dostatek času prodrat se minihrami z NintendoLand, otestovat multiplayer New Super Mario Bros. U, ztrapnit se v Sing či Wii Fit U, užít si Rayman Legends, Pikmina 3, ZombiU nebo vynikající Project P-100. Dema zmíněných i dalších titulů jako Ninja Gaiden, Trine 2, Batman: Arkham City, Game & Wario či 3DS záležitostí Castlevania: Lords of Shadow – Mirror of Fate, Luigi's Mansion 2, Kingdom Hearts 3D a New Super Mario Bros. 2 byla shodná s těmi, která měli možnost vidět účastníci E3. Ne všechno jsme ale během hektického programu losangaleské výstavy stihli zahrát dostatečně zevrubně, a tak jsme rádi využili příležitosti ještě jednou prověřit, co Nintendo chystá na pravděpodobný předvánoční launch Wii U.

Na úvod se patří připomenout, že dojmy z řady her už jste si na Hrej mohli přečíst v rámci obsáhlého E3 speciálu, který nabízí nejkompletnější pokrytí výstavy na českém internetu. Psali jsme tedy například o Rayman Legends, nových přírůstcích do série Castlevania, Lego City Undercover (které ve Frankfurtu bohužel absentovalo), New Super Mario Bros. U, ZombiU či Pikminovi 3. Protože prezentovaný gameplay byl totožný s ukázkou na E3, nebudeme suplovat naše předchozí články – a to přesto, že právě Rayman Legends nás ve Frankfurtu nadchl ze všech prezentovaných titulů nejvíce a ZombiU skutečně efektivně využívá tabletového ovladače.

GamePad: těžký do ruky, ale šikovný

Úvodem se patří zhodnotit nový hardware. Nintendo zcela v duchu svého přístupu "hry na první místě" nijak neházelo čísly, neprezentovalo specifikace a nechalo novináře, aby si obešli herní stojany a podle chuti si vyzkoušeli připravované tituly. Hrubým dojmem lze soudit, že Wii U bude svým výkonem podobné stávající generaci konzolí, což je trochu zklamání – konverze Batman: Arkham City rozhodně nenabízela detailnější textury nebo více detailů než verze pro X360 a PS3, ani grafické ztvárnění dalších seriózních her jako třeba ZombiU nepůsobilo "next-gen" dojmem.

Pokud jde o samotný ovladač GamePad, který je největší novinkou, na prvním místě je třeba vyzdvihnout naprosto plynulý stream obrazu: nejpatrnější to bylo na Trine 2, které paradoxně mělo menší zpoždění obrazu na ovladači než na televizi! Ani tak nevadí, že se u řady her ten, kdo zrovna třímá dotykový ovladač, dívá spíše na jeho menší displej, než na dění na velké scéně. Pokud jde o kreativní způsoby využití GamePadu, nejvíce jich představila kompilace NintendoLand, v níž došlo na již prezentované házení šurikenů, ovládání gyroskopické minihry s tematikou Donkey Konga, navigování strážců po mapě v Animal Crossing arkádě a další radovánky. Rayman Legends či New Super Mario Bros. U pak ukázali "asymetrický multiplayer", kdy hráč s gamepadem byl jakýmsi supportem ostatním, kteří skákali za použití tradičních Wiimotů či nového Pro gamepadu. Odezva streamovaného obrazu i další prvky GamePadu zaslouží chválu, analogové páčky jsou citlivé a umístěné tak akorát na dosah prstů, lepšímu držení značně napomáhá zaoblená "lišta" na spodní části ovladače. Jediná výhrada míří k faktu, že je celý GamePad poměrně těžký, a má-li ho hráč jako například v nindžovské minihře z NintendoLandu držet v jedné ruce, brzy mu pořádně ztěžkne zápěstí.

3DS XL: mnoho otazníků

Vedle GamePadu jsme vyzkoušeli i hraní s Pro Controllerem – klasický gamepad trochu podobný tomu xboxovému našel využití například u Ninja Gaiden či Rayman Legends a je třeba říci, že si vedl velmi zdatně. Ergonomický, lehký a krásný černý ovladač nabízí dvě analogové páčky, čtyři tlačítka, klasický nintendovský směrový kříž a triggery na horní části – vše pohodlně dostupné a umožňující i delší hraní bez křečí do prstů.

Třešničkou na dortu frankfurtské akce byla možnost vyzkoušet hraní na nedávno představeném 3DS XL. Zvětšená verze nintendovského handheldu se předvedla při hraní bojovky Super Street Fighter IV. Nová konzole má matný povrch a přestože je to výhodou, protože se nebude zamatlávat, působí už na první pohled mnohem více levně a bakelitově. Zejména horní displej je výrazně větší, zpočátku proto dělalo trochu problémy najít správný bod pro vnímání 3D obrazu – je trochu dál než u původního 3DS. Z novinek se jako nešikovnější osvědčilo umístění stylusu na pravou stranu, konečně tedy není třeba šmátrat po zadní straně handheldu a stylus je mnohem dostupnější. Jinak má 3DS XL shodné rozmístění tlačítek i analogu jako původní 3DS – jak asi víte, Nintendo se rozhodlo nepřidat do základní výbavy druhý analog, ale vyvine další verzi svého Circle Padu. Poněkud zvláštní lavírování – XL verze by si druhý analog zasloužila a možná že by ho hráči ocenili více než o něco širší a vyšší displej. Co je ovšem v tuto chvíli nejzásadnější: 3DS XL podle všeho obraz nijak nepřepočítává a hry na něm běží ve stejném rozlišení jako na původním 3DS – a to ne u všech může být dostačující. Vzpomeňte si, jak rozmazaně vypadal na 3DS Rayman – a teď by se měl roztáhnout na výrazně větším prostoru? Takto bude kvalitou obrazu 3DS XL stále hodně daleko za PS Vita. Zvětšení ovšem jednoznačně prospělo spodnímu dotykovému displeji, na který je teď možné v klidu sahat prsty a ovládat prakticky všechny funkce, i pokud mají vaše dlaně poněkud "Newellovské" rozměry.

Herní smršť: potěšilo ZombiU, překvapil Project P-100

Dojmy z vybraných her prezentovaných v rámci frankfurtské akce najdete na Hrej ještě v průběhu týdne. Na závěr dnešního článku tedy jen stručné shrnutí, které tituly naplnily očekávání a které naopak působily poněkud mdle. Není úplně nejlepší vizitkou všech Wii U titulů, že jasným králem prezentace byla hra pro 3DS, ale Castlevania: Lords of Shadow – Mirrors of Fate vypadá opravdu fantasticky, bezproblémově se ovládá a její bojový systém působí solidně. Boss-fighty byly skutečnou výzvou a mnoho novinářů strávilo právě u Castlevanie dlouhé desítky minut. Z ostatních 3DS titulů lehce zklamalo pouze tříúrovňové demo New Super Mario Bros. 2, který působil jako tuctová mariovská hopsačka i bez ohledu na proklamovaný déšť mincí, slibně vypadá nový Luigi's Mansion, poněkud genericky pak Kingdom Hearts 3D.

Z Wii U titulů se jako jednoznačně nejzábavnější ukázali Rayman Legends a Pikmin 3. První jmenovaná plošinovka nadchla zejména kooperativním probíháním rytmického levelu, zakončeného drsným kytarovým sólem. Pikmin 3 nabídl pohled na sběratelský level s představením kamenných potvůrek a boss-fight s obří stonožkou chráněnou skleněným krunýřem. Čestně přiznávám, že jsem ji nedostal, ale chybělo mi jen pár vteřin... ;-) Hodně způsobů využití ovladače GamePad nabídly minihry z NintendoLandu a Game & Wario, ale u těchto her vždy počáteční nadšení rychle ochladlo po jedné partii – jejich místo bude někde po boku Wii Play či Wii Sports, jako her spíše bundlových než plnohodnotných tahounů Wii U. Zklamáním bylo hraní New Super Mario Bros. U – GamePad mnoho do hry nepřidává a kratičká partie ukázala, že skoro jediná zábava je v tom rafinovaným způsobem ostatním hru kazit, než nějak toporně kooperovat.

Z více či méně casual záležitostí je třeba doplnit ještě Wii Fit U. Trampolínová minihra se ukázala přesně tak pitomá, jak se zdála z prezentace – co říci ke skákací hře, při níž ale nemůžete vyskočit, protože byste porušili spojení s deskou Balance Board? Wii Fit U ani moc dobře nevyužívá GamePadu a celkem zábavné veslování či sáňkování stále nemůže zakrýt fakt, že na rozdíl od konkurence, která snímá celou postavu hráče, tady feedback poskytuje pouze deska. Sing... hodnotit karaoke a tanenčí party blbinu, to dost dobře nejde. James z Nintenda se ukázal jako dobrý showman, slečny z Conquestu zase jako tanečnice, ale tahle hra prostě míří na jiné publikum...

Z hardcore záležitostí příliš nenadchly prezentace Batman: Arkham City a Ninja Gaiden. Obě hry působily jako opožděné konverze bez reálného přínosu a snahy využít unikátních vlastností konzole. Trine 2 působilo už lépe, i když se nešlo zbavit dojmu, že herní tempo muselo být uměle sníženo, aby hráč stihl vše pohodlně ovládat. Ani slovo pak nelze říci proti ZombiU a Project P-100. První jmenovaná zombie hra byla hitem už během E3 a ve Frankfurtu jsme si jen ověřili působivost dema. Hráče zavedlo do mateřské školky poblíž Buckinghamského paláce a umožnilo vychutnat si tísnivou atmosféru i pochopit, jak vývojáři citlivě použili GamePad jako batoh – když postava ve hře sundá zavazadlo z ramen a hráč pohrouží svůj pohled do dotykového displeje, zatímco kolem se může dít cokoli, pochopí přihlížející, jak chytře to Ubisoft vymyslel a z potenciálního nedostatku udělal přednost a prvek budující atmosféru hry. Skvělé! Project P-100 pak pobavil komiksovou stylizací i plynulou hratelností. Partička superhrdinů nejprve procházela město, rekrutovala místní obyvatele a v týmu útočila na robotické potvory nebo odklízela havarované vraky. Ve druhé části dema pak došlo na bossfight ne nepodobný soubojů ze Shadow of the Colossus, napínavý, zábavný a akční. A hlavně: ovládání bylo napasováno na GamePad prakticky dokonale, využití dotykového displeje pro formování obřího meče nebo pistole funguje a hra má spád.

Díky sympatickému přístupu Nintenda a všech prezentujících bylo možné si vyzkoušet většinu launchových titulů v akci. Z frankfurtské prezentace dýchala chuť přesvědčit novináře, že Wii U bude opět o hrách, bezprostřední a kreativní zábavě a zasáhne všechny cílové skupiny hráčů. A opravdu to byla zábava. Jenže: pořád ještě se nepovedlo rozplynout všechna oblaka pochybností. Bude current-gen výpočetní výkon stačit? Uspěje konzole Nintenda bez nového 3D Maria a bez nové Zeldy? Odpověď dá až čas...