Halo 2 Článek Jak hry způsobují nevolnost?

Jak hry způsobují nevolnost?

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

10. 11. 2008 23:35 36
Reklama

Abychom se mohli pustit do probírání daného tématu bez nutných odboček, hned na začátku si odbudeme poznámku o nevolnosti způsobené vlivem psychiky; právě o ní totiž tento článek nebude. Jak tedy mohou někteří z vás potvrdit, pohled na nějaký naturalistický a v mnoha případech do odstínů rudé laděný obraz může váš mozek vyhodnotit jako silně nežádoucí. Tím vás donutí trhnout hlavou a odvrátit zrak, v horším případě vás i zvedne z propocené židle a sprintem odešle na onu místnost. V tomto bodě je všechno ovlivněno úrovní „silného žaludku“, která se může v případě souvislé krmě zmiňovaných scén zvyšovat, až se stanete zčásti, nebo i zcela imunní. Po pravdě řečeno, i s ohledem na současnou kvalitu grafiky, převládají mezi hráči právě tito imunní jedinci, což ovšem neznamená konec problémů. Zapomenout totiž nemůžeme na prožívání fyzické.

Sedím, nebo jdu?

S příchodem trojrozměrných her se začal u hráčů vyskytovat problém velice podobný tzv. kinetóze. Tu si můžete prožít například v autě, kdy se na zadním sedadle zvesela začtete do nějaké knihy. Oči sledují řádky a zaznamenávají jen nepatrný pohyb, receptory ve středním uchu však neustále vysílají do mozku informace o pohybu, který probíhá za sklem okýnka, a v těle nastává zmatek. Projevuje se zvýšenou produkcí slin, pocitem studeného potu a vše může skončit až zvracením. V případě videoher se celý proces děje přesně opačně - oči vnímají pohyb a tělo klidovou polohu. Jelikož nebyly na toto téma dosud provedeny žádné adekvátní studie, můžeme se pouze domnívat, co přesně způsobuje nevolnost. Některé teorie mluví o zmiňovaném chaosu vzniklém z nemožnosti vyhodnotit, zda se skutečně hýbeme, nebo setrváváme v klidu, další pak vysvětlují bolesti hlavy a dezorientaci v prostoru ignorací tzv. vestibulookulárního reflexu. Nejde o nic jiného, než o automatické otáčení očí proti pohybu hlavy, když se chcete pořád dívat dopředu. S ohledem na to, že váš pohled je stále upřený a pomyslnou hlavou herního hrdiny otáčíte pomocí myši, mozek opět tak trochu nestíhá a nerozumí, zda se skutečně rozhlížíte do stran, nebo ne.

Konkrétních herních případů, které pohybovou nevolnost, jindy označovanou za nevolnost virtuální, způsobují, najdeme pěknou řádku, ne u všech hráčů ale působí stejně. Při pročítání diskusí na toto téma lze narazit na různé reakce, ze kterých prakticky nelze vyvodit žádný statistický závěr. Například jeden z hráčů uváděl, že mu hraní FPS akcí nevadí, až na výjimku – Halo. Jiný pro změnu kontroval tím, že mu Halo žádné potíže nečiní, ale po deseti minutách hraní Call of Duty 4 už pomalu neví, kde je nahoře a kde dole. Vedle toho se objevují také případy v armádě, kdy například vojenští piloti trpěli závratěmi a nevolností ještě čtyři hodiny po cvičném letu v simulátoru, což je určitě téma k zamyšlení. Průzkum v armádě USA navíc odhalil, že podobnými problémy trpí 20-40 % dotázaných vojáků a vědci se domnívají, že pro hráče/civilisty může být číslo ještě vyšší.

Je mi zle, co s tím?

Pokud k hráčům trpící pohybovou nevolností nepatříte, můžeme vám pogratulovat a popřát nerušené hraní, nikde ale bohužel není napsáno, že se u vás nemůže tento problém projevit až s odstupem času. Příkladem za všechny budiž jeden 35letý muž, který si podle svých slov užíval hraní bez jakýchkoliv nežádoucích účinků po celý dosavadní život. Před rokem se však u něj začaly projevovat výše uvedené příznaky nevolnosti, a to dokonce i u starších her, které dříve prošel bez problémů. Jak a proč je to způsobeno, ovšem nedokáže v tuto chvíli nikdo uspokojivě odpovědět. Přesuňme se tedy raději k tipům, jak si hry typu Mirror’s Edge, který je jedním z prvních titulů opravdu věrně simulující pohyb, vychutnat bez obtíží.

Podobně jako při problémech v dopravním prostředku, je i u hraní doporučováno pravidelně větrat. Od věci také není lupnout si před zahájením hraní Kinedril, nebo podobné léky, které jsou volně k dostání v lékárnách. Z jiného odvětví medicíny zase přichází akupresurní náramky, které při správném nasazení stimulují body na zápěstí obou paží a měly by ihned zahnat dávivé pocity. Jelikož je prevencí původní kinetózy také zázvor, někteří hráči v diskusích uváděli, že pro svůj klid popíjí během hraní malé množství zázvorového piva (alkohol vám ve větší míře spíše uškodí), variantou pro abstinenty může být zázvorový čaj s medem. Úspěšnost těchto preventivních opatření je opět závislá na každém jedinci, a proto nejpodstatnější zůstává situace kolem zařízení, na kterém hru sledujete.

Jedná-li se o konzolové hraní, je vhodné sedět v takové vzdálenosti, která je bezpečně úměrná velikosti připojené televize. Pokud totiž vyplníte zorné pole jen a pouze jí – stane se pro oči dominantním prvkem – o kotouly žaludku zřejmě nepřijdete. V případě potíží během sledování hry na klasickém monitoru sami hráči doporučují používat klasický formát 4:3 s nastavením co nejvyšší možné frekvence obrazu, jejíž blikání už lidské oko není schopné zachytit. Logicky tedy platí to, že čím menší obraz je, tím více je oko schopné pojmout ze statického okolí a tělo se s nepřirozenou situací lépe vyrovnává. V závěru je ještě nutné upozornit na to, že pokud na sobě pocítíte jakékoliv příznaky nevolnosti, nechte hraní, ať už jste na samém konci dramatického závěru, nebo v jiné vypjaté situaci. Zotavení by v opačném případě probíhalo déle a rozhodně si tím nelze vytrénovat „imunitu“ jako v případě nevolnosti psychické.

Při ovlivňování organismu nesehrává svoji roli jen samotný fakt protichůdných vjemových impulzů, ale pochopitelně í míra uvěřitelnosti grafického, resp. zvukového zpracování. Co se audia týče, velkým problémem může být rychlé střídání zvuku levého a pravého kanálu, umocněné používáním kvalitních sluchátek. Na tomto místě je tedy lepší používat jednoduché reproduktory, které jednak neztvární prostorový zvuk natolik věrně, ale ještě dovolí uchu vnímat okolní zvuky. V případě grafiky je nebezpečné blikavé a dynamicky se měnící prostředí, dobře známé například ze série WipEout. Ne nadarmo jsou pak hráči varováni také před možností epileptického záchvatu, což je ale ve skutečnosti způsobeno nikoliv samotnou nemocí epilepsie, ale vysokou mírou fotosenzitivity. Tou trpí přibližně 3-4 % lidí, což není málo, ale na druhou stranu ani dostatek na to, aby se v souvislosti s hrami mluvilo o epilepsii v tak hojné míře.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama