Indie projekty z Game Accessu – díl I.

Už jsme si řekli o tom, co všechno se na brněnském Game Accessu tento rok dělo po stránce přednášek a doprovodného programu. V reportu jsem však již naznačil, že velká část konference patřila i indie titulům a jejich vývojářům, předvádějícím ve více či méně hratelném stavu své nejnovější výtvory. Jejich vlasy sice možná nejsou tak dlouhé a hebké, jako tomu je v případě největších celebrit, to ale nic neubírá na jejich řemeslném umu a zápalu pro věc. Z více než padesáti titulů jsem si mohl některé vyzkoušet, a o těch si na následujících řádcích něco povíme.

První myšlenkou, která vás při pohledu na pražský Project Hospital pravděpodobně napadne, bude něco ve stylu „Tohle je nějaký klon Theme Hospital?“ A přiznám se, že s podobným očekáváním jsem se ke stánku chystal i já. Jak jsem ale velmi rychle zjistil, tyhle dva projekty mají společné opravdu jen prostředí.

Ne, v Project Hospital opravdu nebudete léčit neviditelnost nebo infekční smích. Stovky zdejších nemocí se zakládají na opravdových medicínských poznatcích a k jejich léčení svou měrou přispějete nejen jako architekt nemocnice, ale také jako koordinátor personálu, a dokonce se vcítíte i do kůže samotného doktora. Jelikož jsem člověk od přírody skeptický, bylo mi tak nějak jasné, že tolik plnohodnotných složek ve hře prostě nemůže vedle sebe existovat. Po vyjádření téhle obavy mě Jan Beneš, veterán herní scény a hlavní programátor v Oxymoron Games, vzal na asi deset minut dlouhou cestu po povrchu základních mechanik. Již po pár větách mi bylo jasné, že navzdory roztomilé kreslené grafice nemám co dočinění s jednoduchou arkádou, nýbrž s propracovanou simulací. Nedalo mi to a jal jsem se ptát na ty sebemenší drobnosti, které mě v souvislosti s nemocnicí napadly. Více druhů nemocničních lůžek a jejich vliv na komfort pacientů? Máme! Tvorba parkovacích míst pro sanitky? Máme! A co vrtulník? Všechno bude!

To, do jaké míry jsou již v této fázi vývoje, kdy si hru veřejnost ještě nemůže zahrát, všechny tři herní složky propracované, je opravdu neuvěřitelné. Jejich detailnost však překvapivě nejde proti zábavě, kterou hraní Project Hospital přináší nejen budovatelům zvyklých na Prison Architect, ale i hráčům takových zdánlivě odlišných her, jakými jsou třeba The Sims. A pokud nechcete dělat vše, co hra nabízí, není třeba zoufat – libovolné části hry si totiž můžete nechat simulovat a starat se jen o to, co vás opravdu baví. Zajímavostí také je, že na hře ve svém volném čase jako konzultanti pracují reální doktoři – ano, ti lidé, kteří tráví nekonečné směny na sálech, se po nocích baví vývojem simulátoru nemocnice. K tomu už snad ani nejde dodat nic víc. 

Pravděpodobně se budu opakovat, ale i ke stánku brněnských BadFly Interactive jsem se blížil s těžko skrývanou skepsí. Hry ze série Dead Effect si sice na všech možných i nemožných platformách našly miliony příznivců, nálepky „mobilního vývojáře“ se ale v herním průmyslu zbavuje poměrně těžko. Tuhle situaci však má již brzy změnit hra nová – TauCeti Unknown Origin. 

Game Access byl premiérou první hratelné verze tohoto extrémně ambiciózního projektu, a nutno dodat, že stánek vývojářů byl veřejností obletován opravdu hodně. TauCeti je kooperační sci-fi FPS s významnými RPG, survival a PvP prvky. Podle videí asi není příliš těžké odhalit, kde se vývojáři inspirovali – mně třeba grafická stylizace nejvíce připomíná mix Serious Sama a Destiny. Zajímavěji však zní ve střílečkách hodně nekonvenční prvky, třeba detailní crafting zbraní, volitelná možnost „nabourat se“ do cizí hry podobně jako v Dark Souls nebo v rámci příběhu zkoumat krevní vzorky, související s virem, napadajícím hlavního hrdinu. Více o příběhu již raději neprozradím, nicméně právě ten by měl být jedním z hlavních taháků hry. Pohybovat se budete v poměrně barevném, na druhou stranu však velmi nebezpečném světě, který tvoří hvězda Tau Ceti, patřící v našem reálném světě do souhvězdí Velryby. Na oblíbenou otázku, zdali je tedy hra podle reality, jsem sice odpověď nedostal, již teď ale víme, že rozloha herního světa bude přibližně odpovídat planetám z No Man’s Sky, což opravdu není málo.

TauCeti Unknown Origin navíc potěší i hratelností, pocit z ovládání i střílení je už v této rané fázi velmi dobrý, což umocňuje možnost vertikálního pohybu, který by měl prostupovat nejen úvodní víceméně koridorovou lokací, ale i celým otevřeným světem. Ten samozřejmě disponuje dynamickým počasím a cyklem střídání dne a noci, prozkoumávat se pak dá nejen „pěškobusem“, ale i na vznášedlech. Doufejme tedy, že zdejší krásný svět, poháněný technologií Unreal Engine 4, nezpustoší chemtrails a jiné případné emise zdejších dopravních prostředků, a budeme si to moci s potvorami rozdat hezky férově. Pokud vás hra zaujala, pravděpodobně rádi uslyšíte, že se jí i v době budoucí hodláme pečlivě věnovat.

V jednoduchosti je síla, což ví nejen chlapíci z Applu, ale i Boris Zápotocký, veterán herní branže, zodpovědný kupříkladu za některé starší „indie“ tituly jako Top Spin 4, Mafia II nebo Kingdom Come: Deliverance. Touha vyzkoušet opravdový nezávislý vývoj byla základním palivem, pohánějícím vývoj Car Puzzleru – graficky jednoduché, avšak herně překvapivě komplexní logické hry. 

Ačkoliv se to na první pohled nezdá, inspirací pro Car Puzzler byl kupříkladu nezávislý hit The Witness. Cílem hry je dostat různobarevná autíčka na různobarevná místa tak, aby – alespoň zpočátku – nekřížily své cesty. Ačkoliv se jedná o nepříliš komplikovaný nápad, výborně navržené levely způsobí, že se od hry jen těžce odtrhnete. To platí hlavně u mobilních zařízení, pro které je hra opravdu jako dělaná. V pozdějších fázích navíc dojde i na kombinování různobarevných stop do správného odstínu, při kterém se opravdu nezapře programátorský původ tvůrce. 

Pokud vás nepřesvědčí více než 60 levelů, jenž jsou ve hře momentálně přítomné, pomocí vestavěného editoru si jednoduše můžete vytvořit další a sdílet je s ostatními. Do hry se navíc v následujících dnech chystá i AR update, který vám umožní herní plochu položit na libovolné plochy reálné, dovolí navíc i hraní si s perspektivou. Pokud vás hra zaujala, jistě rychle spěchejte do vámi preferovaného obchodu, a když budete hodní, tak si o nějaké kódy do hry i brzy zasoutěžíme.

Pokud jste sledovali trailery k nejnovějšímu počinu pražských CBE Software, jistě nemáte pochybnosti o audiovizuální kvalitě tohoto díla. Ostatně to, že hra si z Game Accessu odnesla prestižní ocenění za nejhezčí grafické zpracování (a pravděpodobně by byla velkým kandidátem i na zvukovou cenu, pokud by se zde taková udílela), mluví za vše. Když jsem se Lukáše Medka a Jana Kavana (tedy kompletního CBE Software) ptal, jak je ve dvou lidech možné vytvořit něco tak hezkého, Lukáš mi odpověděl, že o grafickou stránku hry se stará jen on – což způsobilo mé chvilkové oněmění.

Pryč ale od povrchních audiovizuálních vjemů. Jednou z obav, které mnozí vyslovili při zhlédnutí videí ze hry, byla ta, že by se hra mohla zvrhnout v prostý walking simulátor. Po zahrání však můžu bez obav říci, že si můžete oddechnout – ano, k ovládání hry je třeba více než jedné analogové páčky. Someday You’ll Return je tedy částí horor, částí survival a ano, i po těch krásných lesech se samozřejmě projdete. A to ne tím způsobem, že by vám cestu ukazovala GPS nebo dokonce waypoint někde v dáli. Orientace v herním světě totiž probíhá kouzelně skrze české turistické značení, kdy budete muset sledovat barevné značky na stromech, případně dávat pozor na tabule s mapami, které se ve hře také objeví. Celá herní oblast je ručně vytvořená, a to dokonce podle míst, které můžete sami kdesi v moravských lesích navštívit. Nemusíte se tedy bát strastí náhodně generovaných světů, a naštěstí ani práce s inventářem. Tu tvůrci demonstrovali třeba na skládání žebříku, kde je třeba jednotlivé příčky logicky umístit a připevnit na žebřík, nemusíte se tedy být klasického „zkoušení všeho na všechno“ ze starých adventur. 

Game Access byl plný opravdu dobrých her a nápadů, přesto si troufám tvrdit, že Someday You’ll Return patří k hrstce těch opravdu výjimečných. Není tak divu, že okolo hry už teď krouží hejno opravdu velkých distributorů, kteří by si tento atmosférický titul rádi přidali do portfolia. Nám zatím nezbývá nic jiného než čekat na hotovou verzi hry, která by se na pultech obchodů mohla objevit někdy během příštího roku.

Weakless je projekt, který na Game Access zavítal ze severovýchodu, konkrétněji z Polska. Jedná se o 3D izometrickou adventuru, která se celá točí okolo spolupráce slepého a hluchého – a ne, tohle není vtip z Kameňáku, ale vlastně docela zajímavý nápad. 

Na začátek je třeba upřesnit, že kooperaci obou postav má v rukou jeden jediný hráč, který mezi nimi přepíná – na otázku, jestli je možná kooperace ve více hráčích, tedy Agnieszka Wlazły a Ania Kowalczyková neodpovídaly záporně jen mně, ale i desítkám dalších lidí, které napadla stejná věc. Ale pokud se nad tím člověk zamyslí, vlastně to smysl dává – kooperace tak odlišných herních stylů (svět vypadá jinak při hraní za každou z postav) by na jedné obrazovce u více hráčů nedávala smysl, při online spolupráci by se ze hry zase vytratilo tolik potřebné intimní kouzlo, zde navíc úzce spjaté s dojemným příběhem, jehož přesné kontury však zatím nejsou veřejně známé. Weakless je v této chvíli vlastně celý zahalený rouškou tajemství, do dokončeného stavu má totiž momentálně ze všech zmíněných projektů nejdál. Za originálním nápadem potom stojí životní příběh autorek – jedna studuje herní design a druhá zase zvukový – spolu jsou kompletní, samy se pak cítí, jako by neviděly, respektive neslyšely.

Hratelná ukázka zahrnovala jen úvodní a poměrně generickou zelenou lokaci, v plné hře se však máme dočkat více než deseti různorodých prostředí, které by měly v kombinaci s opravdu zajímavými stvořeními, shlížejícími na mě v průběhu hraní z na stánku přítomných artworků, přinést opravdu nevšední zážitek, otevírající náruč všem smutným hráčským duším.