Hry pod vánoční stromeček 2019
Rok se s rokem sešel a někteří si možná lámou hlavičky nad tím, co své drahé polovičce nebo komukoliv jinému pořídit za videohru. I my jsme touto otázkou potrápili naše mozkové závity, a protože je v týmu Hrej.cz každý jinou osobností, vytvořili jsme pro vás zajímavý žánrový mix pro každého. No jestli si z následujících řádek nevyberete, hodně bychom se divili!
Pokud se rozhodujete, jakou hru vybrat pod stromeček a v záplavě titulů, které vycházejí v posledních měsících si chcete vybrat svého favorita, možná pro vás mám jeden tip. Bude jím Death Stranding z hlavy japonského vizionáře Hidea Kodžimy. Otevřený atmosférický svět postapokalyptických Spojených států, kterými putujete v kůži Sama Portera Bridgese, je úchvatný. Poutavý příběh, záhadné postavy a samotný pohyb prostředím mě u hry dokázal udržet na více než stovku hodin. Plusem budiž i česká lokalizace prostřednictvím titulků. Za mě jde o ideální volbu, jak trávit dlouhé zimní večery.
Pokud vlastníte PS4, nelze nedoporučit koupi Death Stranding. Není pochyb o tom, že se jedná o polarizující titul. Přesto jde o jednu z největších her tohoto roku, která se zároveň snaží pozměnit formát herního blockbusteru. Některé nadchne, druhé zase naštve, ale v každém případě jde o jeden z nejvýraznějších titulů roku.
Rok 2019 k nám byl ohledně kvalitních her velmi štědrý. Remake Resident Evil 2, Sekiro, Luigi’s Mansion 3, Control - všechny tyto hry a další si zaslouží mnou podepsanou pečeť kvality. Přesto nad ně ale vyzdvihnu Death Stranding, které jsem v recenzi označil za jednu z nejzásadnějších her generace a pevně za tímto názorem stojím. Pokud budete o svátcích mít dostatek času na hraní, pusťte se do tohoto Kodžimova meditativního veledíla, neuspěchejte svůj průchod a vychutnávejte každou vteřinu. Stojí to za to!
Dlouho jsem přemýšlel, kterou z těch mnoha her doporučit pod stromeček. Vyšlo jich hrozně moc, docela dost jsem jich nakonec i hrál a o spoustě dalších vím, že jsou skvělé. Prostě nabito. Přesto, pokud bych si měl vybrat dvě hry, tak to budou tyto. Jednou je tradičně FIFA. Vyřádí se u ní jeden hráč, více hráčů, lze hrát online a má neskutečnou kopu různých režimů. To byste ale asi tak čekali a není to ode mě asi žádné překvapení.
Nad tou druhou hrou jsem si lámal hlavu ještě víc a nakonec má volba padá na The Division 2. Touhle dobou už asi bude levnější, než byla v březnu, určitě s bohatším obsahem a na zábavnosti určitě také nic neztratila. Hra se dá skvěle hrát v jednom hráči, ale samozřejmě i v kooperaci. Nabízí ohromnou porci zábavy zabalené do skvělého hávu a jednoduše funguje. Navíc obsahuje velmi podrobné prvky fashion zkrášlování vaší postavy, což prostě chcete! Pokud máte rádi střílečky, pravděpodobně bych volil právě tuhle.
Já budu nejspíše doporučovat spíše pro ty, kteří mají rádi multiplayer (to poznáte tak, že na někoho neustále řvou a zároveň mlátí do stolu). Rozhodně doporučuji nové Call of Duty: Modern Warfare, které se po dlouhé době vydařilo, a pokud pro manžela/syna/přítele není hlavní kampaň, nekoukejte se na Davidovo hodnocení a CoD kupte. Pokud ale váš obdarovávaný raději velký a otevřený svět, i zde se najdou skvělé multiplayerové záležitosti, a to možná trochu nečekaně v podobě Red Dead Redemption 2. Pokud doděláte skvělou kampaň, druhá hra čeká v jejím online režimu. Ani jedním ale rozhodně neurazíte.
Nic neevokuje Vánoce tolik jako ohyzdná příšera rozporcovaná motorovou pilou připevněnou na těle útočné pušky. Za mě je tedy jasným tipem na hru darovanou pod nebohý smrk Gears 5. Solidní příběh, překvapivě nabitý singleplayerový obsah se zábavou na necelé dvě desítky hodin a nepočítaně dalších strávených v odladěném multiplayeru. Nebo s ostatními hráči na jednom gauči. Pokud obdarovanému tiká pod stolem výkonné PC, nebo si užívá pohodlí Xboxu One a televize, užije si velmi slušné audiovizuální zpracování a další akt války o přežití lidstva. Zasněžené prostředí navíc nahradí lyžařský kurz, který stejně letos nevyjde. A co víc si přát?
Již tradičně přicházím se dvěma vánočními tipy - jedním herním, druhým čtenářským. V záplavě letošních menších i větších titulů a splněných snů (adventury od Quantic Dream poprvé na PC / vydání Red Dead Redemption 2 na PC), by mohl lehce zapadnout RPG klenot Disco Elysium. Hra, která cílí na kované RPG hráče lačnící po "tak trochu jiných" sférách a filozofických rovinách. Pokud patříte mezi nadšené uctívače Planescape: Torment, Torment: Tides of Numenera či Tyranny, nenechte se dlouze přemlouvat. Vždyť v jakém jiném RPG vás v první minutě zabije lopatka klimatizace? Ideální titul na dlouhé zimní večery.
Mým druhým vánočním tipem je kniha. Ovšem kniha ne jen tak ledajaká. The CRPG Book je bible. Špalek. Opus, od známého herního nakladatelství Bitmap Books, jejichž autoři se specializují na pečlivou herní archeologii. Na monstrózních 528 stránkách The CRPG Book shrnuje role-playing games od roku 1975 do 2015. Nechybí řada fotografií, obrázků, přehršel poznámek a více jak 400 RPG titulů. Nepostradatelná kniha pro všechny příznivce královského žánru. Mimochodem, fantastickou obálku pro Bitmap Books namaloval fantasy umělec Jan Pospíšil.
V posledních letech jsem začal pociťovat zvláštní strach z dlouhých her. Samotná představa toho, že se budu muset k dosažení konce prokousat přes více než 100 hodin obsahu mě od většiny nových titulů odrazuje. Ale existují výjimky, jako například fenomenální Monster Hunter: World a jeho letošní zasněžené rozšíření Iceborne. A jak lépe strávit ty dlouhé zimní večery než výpravami na lov, zvlášť když nyní Capcom svoji osvěženou novinku láduje novým obsahem. Touto dobou je ve v MHW už 30 nových příšer, inovativní endgame každým obsahovým updatem bobtná a ještě nás čeká několik sezónních eventů v průběhu dalších měsíců.
Ale vážně. Monster Hunter: World byla jedna z nejlepších her loňského roku a rozšíření Iceborne je naprostá pecka. Nová zasněžená mapa i bezvadné příšery, mezi kterými nechybí nerudný megasob nebo nádherný drak křížený s rejnokem a medúzou. Bezpochyb se Monster Hunter: World i Iceborne objeví v nějaké z vánočních slev. Nenechte si tak ujít příležitost pustit se do toho nejlepšího lovu v současnosti.
Vánoce bude většina z nás trávit s těmi nejbližšími. Nekonečné pásmo pohádek je potřeba něčím proložit, ideálně hrou, u níž se zapojí hned několik rodinných příslušníků. Stačí jednoho z nich obdarovat vhodným titulem. Nabízí se třeba Crash Team Racing Nitro-Fueled. Do hry se totiž mohou v lokálním multiplayeru zapojit hned čtyři hráči. Je zde navíc velká šance, že remaster někomu připomene původní klasiku z roku 1999. Společně si tedy můžete zavzpomínat na staré dobré časy.
Mým tipem pro letošní Vánoce je hra, na kterou by se mohlo vzhledem k jejímu datu vydání dávno zapomenout. To by ale byla obrovská škoda. Lednový horor Resident Evil 2 se totiž bezesporu řadí mezi to nejlepší, co nám letošní rok nadělil a pokud víte o někom, kdo se k tomuto skvostu ještě nedostal, neváhejte mu s ním zpříjemnit mrazivé zimní večery. Precizní remake už přes dvacet let staré klasiky potěší nejen fanoušky původní hry, snadno se může stát i vstupními dveřmi pro hráče, které známá série zatím nedokázala zaujmout. Vzhledem k časovému odstupu vám navíc nezlomí rozpočet, což platí i pro druhé doporučení, kterým je Trials Rising. Adrenalinová jízda, jednoduché ovládání, unikátní smysl pro humor a nekonečná znovuhratelnost zabaví na desítky hodin začínající i pokročilé závodníky. Jako bonus nabízí i možnost lokálního multiplayeru, takže můžete po spořádání bramborového salátu místo okoukaných pohádek rovnou prověřit schopnosti svých blízkých na některé z mnoha tratí.
Musím přiznat, že letos jsem měl s výběrem vánočního tipu pro vás, čtenáře, tak trochu problém. Obecně mi rok 2019 nepřišel tak silný jako roky předchozí, navíc jsem logicky nehrál všechno. Přesto jsem nakonec dokázal najít jeden titul, který mi v paměti uvízl více než všechny ostatní. Tím je akce Control od Remedy. Ještě před vydáním jsem byl v očekávání, jestli se po ne příliš kladně přijatém Quantum Breaku podaří finskému studiu vrátit mezi vývojářskou špičku. A výsledek předčil má očekávání. Control je fantastickou akcí, kterou zdobí postupné získávání schopností, jež hratelnost neustále posouvají o kousek dále. K tomu připočtěme mysteriózní příběh, sympatickou hlavní hrdinku Jesse či objevování tajemného sídla FBC. To vše tvoří kombinaci, ze které jsem byl při hraní nadšen. Vůbec se nedivím Davidovi, že o Control uvažuje jako o své hře roku. Mám to totiž dost podobně, o čemž svědčí i fakt, že právě z tohoto titulu cinkla má jediná letošní platinová trofej.
Alespoň čestné uznání si zaslouží i druhá série Life is Strange, která to schytává za dlouhé pauzy mezi jednotlivými epizodami i méně povedený příběh než v případě premiérové sezóny s Cloe a Max. Přesto si myslím, že na poli filmově laděných adventur je Life is Strange 2 tak trochu unikát, který vám v době vánoční dobře poslouží jako odreagování od všech těch akcí překypujících titulů.
Můj vánoční tip není úplně univerzální záležitostí, pokud se však ve vašem okolí nachází nějaký formulový fanoušek, který s posledním dílem série od Codemasters ještě nepřišel do styku, půjdete na jistotu. Ať už bude obdarovaným nezkušený hráč, který ocení spoustu asistentů a jednoduché ovládání na gamepadu, nebo naopak ostřílený závodník s volantem, na oba čeká poctivá závodní hra, která se při dlouhé zimní přestávce mezi sezonami hodí. Bonusem pro příznivce Ferrari bude také fakt, že stratégové ovládaní umělou inteligencí dovedou přemýšlet pod tlakem a týmový kolega do vás svévolně nezatočí na nejbližší rovince. Kéž by to tak fungovalo i v realitě…
Letos jsem to měla s výběrem vánočního tipu nějak těžší. Ne snad, že by letos nevyšly parádní a doporučeníhodné hry, jen já jsem je asi nehrála. Přesto se našel jeden kousek, který bych s klidným srdcem příteli doporučila (a nepříteli škodolibě zamlčela), protože jsem se během jeho hraní jednoduše bavila příjemně, bez významnějších výtek a rozhodně se k němu v budoucnu ještě ráda vrátím. Jedná se o tahovku Mutant Year Zero: Road to Eden. Snoubí v sobě totiž pár fakt prima atributů: chytlavou XCOMovskou hratelnost, mechem a kapradím porostlé post-apo Švédsko, důraz na příběhovost, zajímavé skilly a hláškující antropomorfní zvířátka. Tohle přece musí mít rád každý.
Mým druhým divnotipem malinko pod čarou je The Sinking City. No jo, je to ohyzdné a technicky nic moc, jenže moc her kombinujících Lovecrafta s (tak trochu nízkorozpočtovým) L.A. Noire na trhu nenajdete. A mě prostě ta parádní promočená detektivní atmosféra sedla. Proč by nemohla i vám?
Víte, pokud jste došli až sem, soudím, že ještě nemáte vybráno. Možná je to proto, že moji kolegové přemýšlí možná až moc jako hráči. Ti si ale povětšinou dokáží hru vybrat sami, a tak třeba hledáte titul pro nehráče. Je to vůči A Plague Tale: Innocence trochu nefér, ale vážně si myslím, že je pro ně tato hra jako dělaná. Tak za prvé, je enormně přímočará, netrávíte v ní čas zbytečnostmi, které jen zdržují. A Plague Tale nemá tvorbu postavy, nemá minihry, obsahuje jen to, s čím si vystačíte od začátku až do konce. Za druhé, ne každý chce bojovat s draky, mít nadpřirozené schopnosti nebo střílet zombie. Příběh se v rámci intencí drží poměrně při zemi a i když to není do posledního písmene úplná pravda, dá se s přivřenýma očima říct, že jde jen o příběh dvou sourozenců v nehostinném a válkou zmítaném středověku. No a třešinkou na dortu je přítomnost českých titulků, a to na všech platformách. Pokud tak myslíte, že obdarovávanému udělá radost titul, který si na nic nehraje a nabízí příběh linoucí se z bodu A do bodu B, dám ruku do ohně za to, že vás A Plague Tale nezklame. Na druhou stranu, špatné hry se v našich doporučeních nedohledáte...
