Hry pod stromeček

Vánoce jsou pomalu za dveřmi, v mnoha domovech již voní pečené cukroví, hoří svíčky na adventním věnci a vzduchem se linou tradiční koledy. I na hráče toto období doléhá, jednak mohou mezi svátky dohnat resty z uplynulého roku, hlavně ale často řeší, jakou hru by si měli přát po stromeček. Pokud i vy nervózně okusujete tužku nad dopisem pro Ježíška, nejspíš oceníte, že kolegium redakce a nejbližších autorů Hrej se rozhodlo podat vám pomocnou ruku a nabídnout celou řadu dobrých tipů. Nuže, pusťme se do toho!

Nemám rád Vánoce. Ty tam jsou doby, kdy jsem coby malý capart nadšeně utíkal ke stromečku, abych pod ním našel další záplavu Lega nebo další sadu Micro Machines. V současnosti mě zimní svátky spíše stresují, protože musím neustále odpovídat na otázku „Co bys chtěl pod stromeček?“. Jakožto od přírody skromný, téměř až asketický člověk nevím, co odpovědět, protože nechci své blízké finančně vyčerpávat a ceny věcí, po kterých toužím, se většinou pohybují v řádu desetitisíců. Pokud podobným problémem netrpíte, pokusím se vám poradit, co z letošní celoroční herní nadílky byste mohli zmínit v dopise pro Ježíška, Santu nebo Kwanzaa-bota.

Začneme hezky popořádku od začátku roku. Pokud vám sychravé zimní počasí, které ani náhodou nepřipomíná Ladovy obrázky, připadá příliš depresivní a nemůžete se dočkat léta, určitě byste neměli minout titul Firewatch od studia Campo Santo. Atmosférický příběh osamělého strážce národního parku sice naplno dokazuje rčení, že cesta je důležitější než cíl, i tak se tahle sluncem zalitá výprava rozhodně vyplatí. Doporučit musím i Unravel, hru, které jsem udělil maximální hodnocení a jejíž něžná poetika se k Vánocům skvěle hodí.

Máte-li spíše divočejšího ducha a nebojíte-li se krve a mamutů, určitě neuděláte chybu, když dáte šanci letošnímu přírůstku do série Far Cry s podtitulem Primal. I ten jsem si velice užil a trochu neprávem pozapomenutá hra ze začátku roku nabízí hodiny dobré zábavy. Skvělou volbou je i letošní epizodický Hitman, který s každou další vydanou částí dostával větší a větší šťávu. První sezóna je již kompletně venku. Chybí vám tahové strategie na konzolích? Pak sáhněte buď po skvělém XCOM 2, nebo trochu netradičně po Valkyria Chronicles Remastered. Obě hry nabízejí zábavu na desítky hodin.

Doporučil bych vám samozřejmě i Battlefield 1, k němuž se stále vracím, v Overwatch si zas užíváme spoustu zábavy v širším redakčním kolektivu. Na mém seznamu tipů pak nemohou chybět ani druzí Watch Dogs, které jsem bez uzardění označil za nejlepší městskou akci uplynulých let. A pokud se divíte, proč na seznamu nefiguruje Dark Souls III, musím vás uklidnit. To nejlepší jsem si přece musel nechat na konec, i když tady byste si měli pořídit i oba předchozí díly. K Vánocům se navíc nesmírně hodí, protože jediným pomocníkem vám v případě těchto her bude Bible.

Rok 2016 byl jako takový docela strašný, ale nelze mu upřít, že alespoň přinesl spoustu výborných her. Pokud stále nevíte, o co napsat Ježíškovi, mám pro vás několik tipů: Fanoušci FPS by v žádném případě neměli minout Titanfall 2. Pokud jste si ho ještě nepořídili (a čísla prodejů naznačují, že spíše ne), tak se připravujete o jednu z nejlepších stříleček posledních několika let. Titanfall 2 perfektně zvládá spojení parkourového pohybu a akční střílečky. Singleplayerová příběhová kampaň vám vrátí víru ve schopnosti herních scénáristů, multiplayer nadchne vyvážením rychlejšího tempa, nižšího počtu hráčů v zápasech, množství kombinací výzbroje pilotů a titánů a spousty možných herních stylů. A titáni jsou navíc naprostí miláčci!

Pokud ale raději u her přemýšlíte a lákají vás dlouhá válečná tažení, určitě sáhněte po Civilization VI. Šestý díl přišel s největšími změnami v sérii a byť ne všechny jsou úplně zdařilé, v celku je šestá Civka důstojným nástupcem nejoblíbenějšího čtvrtého dílu. Zvládá být stejně přístupná jako pětka a téměř tak hluboká jako čtyřka. Už v základu přichází s prvky, které dříve musely přinášet rozšíření, a nabízí zábavné možnosti vedení vaší civilizace, tedy cesty ke konečnému vítězství. V každém případě lepší 4X strategii na trhu nenajdete.

A nakonec i fanoušci JRPG si letos mohou přijít na své na kterékoliv platformě. Kromě stále čerstvého Final Fantasy XV, které na ně pravděpodobně bude pod stromečkem čekat, se během roku urodily dva skvělé tituly, které by však nemohly být odlišnější. Bravely Second: End Layer pro 3DS je moderní JRPG s návykovým bojovým systémem. I am Setsuna pro PC a PS4 je naopak hra zahleděná do minulosti a přináší staromódní, ale přesto stále velice zábavnou hratelnost, které už před lety odzvonilo. Na výběr má tedy skutečně každý.

Z předvánoční sezóny by se tomu tak sice zdát nemuselo, tento rok však byl po stránce vydaných pecek silný jako každý jiný. Osobně jsem sice bohužel velké množství titulů nestihl, takže pro své tipy se musím vydat do neprozkoumaných vod a do svého dopisu Ježíškovi.

Tam se na první příčce vyjímá pokračování jedné z mých nejoblíbenějších moderních videoher vůbec – Deus Ex: Mankind Divided. Celou sérii považuji za perfektní ukázku toho, že hry jakožto médium dokáží odvyprávět inteligentní příběhy, a to navíc v kabátku, který nepředstavuje dnes tolik mainstreamem oblíbené zjednodušeniny a patvary, ale něco duchaplného. S tímto kouskem zkrátka vedle nešlápnete, a pokud přeci jen ano, tak máme zkrátka odlišný vkus a měli byste se tedy poohlédnout v okolních tipech mých kolegů ve zbrani, anebo v mém druhém doporučení.

To však není zcela jednoznačné – vedle několika málo skutečných pecek jsme letos byli svědky i vydání značného množství recyklátů a opětovné snahy zpeněžit již jednou viděné. To však nemusí být na škodu – ne každý z nás měl tu čest s originálem. Světlo světa tak spatřila nejedna kolekce her, a pokud tak chcete hodně muziky za (relativně) málo peněz, tak doporučuji sáhnout po jednom takovém balíku, a to pokud možno v konzolové verzi, jež bývají zpravidla lépe odladěné. Zvolit tak můžete například Batmana, Bioshock, anebo první tři díly dobrodružství Nathana Drakea. Vybírat je zkrátka z čeho, stačí jen vyhlédnout tu správnou slevu či akční nabídku a k tomu vám nemohu než popřát hodně štěstí. Kéž jsou všichni hráči šťastni.

Mám tři jednoznačné tipy, do kterých letos musíte investovat peníze. Ať už kvůli tomu, že jde o parádní hry, nebo tak trochu spoléhám, že je nikdo z kolegů nevytáhne z rukávu (a pokud ano, tak to je známka, že jsou dvojnásobně dobré). První je Forza Horizon 3. Jestli máte byť jen trošku, trošičku rádi závodní hry a naposledy jste hráli klidně Need for Speed 2, toto je hra učena pro vás. Jednou vás chytne a už nepustí. A ne, není vůbec třeba hrát jakýkoliv z předchozích dílů Forza série, tady se na příběh nehraje.

Druhým tipem je nový Doom. Snad nikdy se nepovedlo s moderními nástroji tak parádně zachytit ducha hry, která se řadí mezi absolutní legendy. A i přesto, že jí v samotném závěru  dojde dech, nemůže to vymazat předchozí hodiny, které jste strávili v adrenalinovém rauši. A třetí, nikoliv z hlediska kvality, je nový Hitman. Jen těžko byste hledali hru, u které se v mých očích tolik změnil názor od jejího prvního oznámení až po moment, kdy jsem se vrhnul do vedlejších úkolů v každé z jednotlivých šesti hlavních misí čistě jen proto, že je to poctivá zábava. A pokud byste ode mě chtěli ještě jeden tajný tip na menší hru, záležitost, kterou budete mít za sebou během několika málo hodin, zkuste Inside. A hlavně si o ní předtím nic nezjišťujte.

Věřím, že si pod stromečkem bude většina lidí přát něco z letošní sezóny, a stejně tak věřím, že vám obdobné hry většina lidí doporučí. Rád bych trochu vybočil. Nechci se omezit na výběr z Battlefieldu, Battlefrontu, Overwatche, Dooma a dalších jistě povedených, leč neustále omílaných značek. Pokud vám pod stromečkem přistane krabička se hrou, vsadím se, že ještě tentýž večer nadšeně roztrháte obal a pustíte se do hraní. Jinými slovy, takovou hru budete se vší pravděpodobností pařit v období svátků a na přelomu roku. Já přesně tohle období loni prožil se skvělým, možná trochu nedoceněným titulem, který na své hráče přímo křičí, že je pro toto období jako stvořený. Until Dawn.

Pokud vám z nějakého důvodu zhruba desetihodinový horor unikl, stojí za to zvážit, zda si nechcete užít příběh od Supermassive Games alespoň zpětně. Každou chvíli se nachází v nejrůznějších slevách, a tak by neměl být problém vaše okolí přesvědčit, aby pro vás pár stovek obětovalo. Kromě toho vám nabízím silný přesvědčovací argument v podobě velkého potenciálu ve znovuhratelnosti, a tak se původních deset hodin může přes svátky rozšířit minimálně na dvojnásobek. Navíc, a to mi můžete věřit, to přivede k obrazovce i vaše milované protějšky, a nebude vám tak vyčítáno, že trávíte svátky jako asociálové u svého herního zařízení. Má to ale háček – jednak vám doporučuji něco, co si nemůže kvůli PS4 exkluzivitě pořídit každý, a především je to rok a půl stará hra, která kdekomu udělala radost už loni. Aby mé doporučení nepřišlo potencionálně vniveč, a abych splnil výše uvedenou podmínku (totiž vyhnout se neustále omílaným titulům), zabrousím ještě jednou do vod, do kterých se sotva vydá někdo jiný. 

Musím říct, že mám za sebou letos mnohem více indie her, než jsem z kraje roku čekal, a některé mě velice mile překvapily. Vyzdvihl bych dvě. Bound, který je k dispozici pouze ve verzi pro PlayStation 4 (s podporou VR), ale který rozhodně není pro každého, a především nenápadný počin od Double Fine Tima Schafera, Headlander (PC, XO, PS4). Mějte ale na paměti, že se stále jedná o jednohubky, které dohrajete za 3-4 hodinky respektive za 8 hodin, a to ještě výrazně žánrově střižené, a tak vám i přes své nezpochybnitelné kvality nemusí sednout. Naopak, pokud si chcete jednu velice netradiční a jednu naopak geniálně tradiční hru zahrát, nepochybně se vám odvděčí. Drobnou chybkou na kráse může být ale také fakt, že pod stromečkem buď naleznete kód, nebo se musíte spokojit s šekem na nabití virtuální peněženky. Obě hry jsou k dispozici pouze digitální cestou. Pokud hledáte něco, čím se potěšit sami, doufám, že jsem vám zavdal alespoň důvod k přemýšlení.

Rok se s rokem sešel a do většiny domácností se pomalu vkrádá intenzivní nervozita způsobená nedostatkem inspirace při nákupu vánočních dárků. Pokud ve vašem okolí úřaduje hráč, nedejbože více hráčů, máte situaci o něco jednodušší. Vezměme si však situaci, kdy obdarovaný s hrami koketuje minimálně nebo vůbec, případně nepatří k fajnšmekrům a preferuje AAA hry. Stardew Valley je nenápadný titul. Tak nenápadný, že jeho vydání v první polovině letošního roku zapůsobilo jako malá exploze. Až neeticky návyková, audiovizuálně kouzelná a zároveň všem hráčům přístupná hříčka představuje trvanlivou zábavu na dlouhé zimní (a jarní, letní i podzimní) večery. Představuje dobrodružství bývalého zaměstnance megakorporace, který po předkovi zdědí farmu a pomalu se zavrtává do světa sazenic, hnojiv, rybaření, sběru, dřevorubectví a vesnických veselic. Renovace farmy, budování vztahů s obyvateli vesnice nebo čištění dungeonu potěší jak naprostého nehráče, tak i třeba vyhraněného příznivce FPS.

Pokud však své bližní hodláte obdarovat něčím, co méně připomíná tradiční hru, a více inklinuje k pohádkovému zážitku, zmíním další menší titul z počátku roku 2016. V Unravel se zhostíte role malé panenky Yarnyho. Postavička umotaná z barevného provázku postupně prochází lokacemi inspirovanými skandinávskou přírodou a uniká nástrahám obyčejného světa. Narozdíl od Stardew Valley, ve kterém může mít mladší hráč z počátku problém uchopit ekonomiku a rytmus hraní, je Unravel o něco vhodnější pro děti. Sice si na vás občas i tato plošinovka od EA připraví až nečekaně hutný zákys, nikdy vás však vyloženě nezažene do úzkých. Jsem si jistý, že i hráči lačnící po efektním podání ocení působivý audiovizuál, kterým se Unravel může pochlubit.

Ať už se rozhodnete potěšit své blízké jednou z těchto her, úplně jinou, případně vůbec žádnou, přeji vám příjemné hráčské vánoce a šťastný rok 2017.

Při pohledu na zdánlivě nekonečný seznam letos vydaných her začínám propadat mírné depresi. Ještě jsem ani zdaleka nestačil dohnat resty z loňského roku (a toho předchozího) a už je tu nová nálož titulů, k nimž jsem se zatím nedostal. Zčásti je to rozhodně způsobeno tím, že mám na hraní stále méně času. Částečně je ale “na vině” můj proměňující se vkus v posledních letech, který mi čím dal častěji brání vychutnat si jako kdysi ty největší trháky.

Z nějakého důvodu jsem letos ještě neměl chuť nebo příležitost vyzkoušet si spoustu opěvovaných hitů, jako jsou Uncharted 4, Inside, Titanfall 2, Dark Souls III, Battlefield 1, Dishonored 2, XCOM 2, Watch Dogs 2, Final Fantasy XV, Deus Ex: Mankind Divided… Uf. Je toho prostě moc. Navzdory mému upřímnému přesvědčení, že letošní sezóna nebyla tak našlapaná jako ty předchozí.

O to více času jsem strávil s těmi ostatními hrami. Moje doporučení ale berte s rezervou. Určitě jsem nehrál některé z nejlepších her končícího roku a naopak tituly, které jsem hrál, nemusí nutně vždy patřit k těm nejzdařilejším. Mně se ale trefily do vkusu. Svůj volný čas jsem nejraději investoval do malých velkých her - kousků, které mají nezávislé kořeny, ale snaží se vymanit z indie produkce a nabízí pozlátko té mainstreamové.

Zalíbení jsem našel ve skandinávské logické plošinovce Unravel, polské puzzle FPS Superhot nebo mysteriózní adventuře Firewatch od kalifornského studia Campo Santo. Nadchl mě polský psychologický horor Layers of Fear a přestože adventura Crimes & Punishments z roku 2014 zůstala nepřekonána, i nové dobrodružství Sherlocka Holmese od ukrajinského studia Frogwares s podtitulem The Devil's Daughter se mi dostalo pod kůži.

Pochválit musím rovněž osobitou epizodickou noir adventuru Blues and Bullets od španělských vývojářů ze studia A Crowd of Monsters. I když její první část vyšla už loni, já se k této sérii dostal díky portu na PS4 až letos, kdy uvedli druhé dějství. Naneštěstí mám vážné obavy, zda se se jim kdy podaří pětidílnou ságu dokončit, autoři totiž mají, jak sami přiznali, vážné problémy.

A nakonec AAA produkce. Overwatch od Blizzardu mě nechával zcela chladným po celou dobu vývoje, řekl bych až lhostejným. Nedomníval jsem se, že by mě mohl čímkoli zaujmout. Nakonec mi uhranul návykovou hratelností, easy to learn/hard to master mechanismy i schopností oslovit sváteční a současně hardcore hráče. Trackmania Turbo od Nadea a Ubisoftu je neprávem opomíjená závodní pecka. Suverénně nejlepší hrou, jakou jsem letos hrál, byla ale plošinovka Ratchet & Clank od Insomniac Games. Nechybí jí absolutně nic, nemám k ní jedinou výhradu. Je to po všech stránkách snad dokonalá hra, jakkoli něco takového považujeme za nebezpečný mýtus. Kdybych ji hodnotil, dostala by ode mě 5/5, 10/10 a snad i 100 procent. Takhle mají hry vypadat. A tuhle byste si určitě měli zahrát, když ne žádnou jinou.

Můj první tip na hru pod stromeček je Dark Train. Ptáte se, jak je možné, že si vám troufám doporučovat hru, které jsem před pár týdny napařil „pouhých“ 3/5? Pak jste asi nečetli recenzi celou, jinak byste dobře věděli, že ať už vás chytne, nebo odradí, je Dark Train naprosto výjimečný. Adventura říznutá road movie a křížená se Surgeon Simulatorem, kterou na první pohled (i poslech) zaručeně poznáte, s neotřelou hratelností a příběhem ukrytým v náznacích, nedává svému hráči nic zadarmo. Dark Train musíte zkusit. Možná vás dřív nebo později odradí a otráví, ale pokud ne... zažijete něco, co jen tak nějaká hra nenabídne. Ve světě nekonečných sérií na pokračování to vážně není málo.

Jako druhý titul vám doporučím tahovou strategii XCOM 2. Víte, co mají společného Unravel, The Witness a právě XCOM 2? Všechno to jsou prvotřídní hry, o které ale ve výročních anketách patrně nezavadíte. Důvod je prostý – vyšly zkraje roku a zážitky z jejich hraní už překryly nové, čerstvější tituly. Je na čase to napravit! A pokud bych měl z uvedeného trojlístku doporučit jen jedinou hru, hlasuji pro XCOM. Pro tahovku, která prohloubila principy čtyři roky starého předchůdce a vypilovala je takřka k dokonalosti. Jediný problém s ní snad mohou mít nováčci série, neboť v některých momentech se tady pomrkává na veleobtížný Terror from the Deep. Takže: „Good luck, Commander.“