Hra nesype? Žádné slitování s ní

Žádné slitování a žádná elementární snaha o slušnost. I tak by se dala přeložit akce Zyngy proti neúspěšnému CityVille 2 a také proti lidem, kteří tuhle flashovku od loňského listopadu hráli a sypali do ní mikrotransakční drobáky. CityVille bude sedmého března bez pardonu vypnuto, hráči si budou muset najít jinou zábavu a tvůrčí tým v čele s legendárním designérem Civilizace Brianem Reynoldsem nové zaměstnání. Zynga už nikoho nepotřebuje. Autoři si jistě najdou jiné džoby a vy, vy si polibte šos, protože vás prostě nebyly desítky milionů.

Výkony CityVille bohužel hovoří jasně. Zatímco první díl měl v roce 2010 v den vydání na kontě hned sto tisíc hráčů (což byl tehdy firemní rekord), na druhý klon Simcity už tolik lidí nečekalo, přibližně asi polovina. A zatímco jednička měla ve své špičce až 60 milionů měsíčních uživatelů (což je víc než má jakákoliv dnešní casual hra), dvojka se nedávno musela spokojit s necelými čtyřmi miliony. A to je pro Zyngu málo. Firma, která už se jednou nohou brodí v hazardním byznysu, prostě potřebovala od CityVille 2 víc. Jeho nedostatečnou výkonnost také označuje za hlavní důvod zrušení. A zároveň se prý snaží o úspory a také o uvolnění cesty novějším a lepším hrám. Ha ha ha, zasmáli se zbrojnošové. Zynga opravdu tak trochu vtipkuje na účet celého casual byznysu. Ten s dalším bezohledným vypnutím mikrotransakční hry snížil svoji důvěryhodnost.

Parta nanic

Na vypnutí CityVille je nehorší to, že nejde zdaleka o první ani poslední podobný případ. V online byznysu, ve kterém vydělává asi jen čtvrtina nejsilnějších vydavatelů, je výroba multiplayerové hry nesmírně obtížná. Zvlášť výroba hry, od které vydavatel čeká miliardářské výsledky. Tam už se dílo daří jen spíše vlivem náhody a správného okamžiku.

Krušné zkušenosti s neúspěchem mají samozřejmě také autoři mnoha vysokorozpočtových projektů. Za všechny jmenujme Hellgate London a All Points Bulletin. Právě na nich se ukázalo, že virtuální "vlastnictví" nějaké hry, je pro hráče značně riskantní podnik. Bonusy, které byly lidem po vypnutí těchto onlinovek nabídnuty, asi sotva vyvážily zklamání z neočekávaného konce a z drahého omylu. Prostě to nevyšlo, řekl by si člověk s klidnou hlavou, kdyby ale do obou her neinvestoval značkou sumu peněz. Vypnout servery bylo asi jako kdyby vám po roce dealer z autosalonu přijel sebrat vůz a nabídl vám ojetinu.

Jistou ironií je, že původní arkádové All Points Bulletin z konce osmdesátých let se na automatech hrálo dlouhá léta, dokud měli lidé zájem a posléze bylo portováno na dalších asi sedm platforem. Novodobá inkarnace hry přitom nevydržela ani zlomek.

Nechci slevu zadarmo

V rámci objektivity samozřejmě nesmíme zapomenout, že APB i Hellgate byly vzkříšeny a dnes fungují jako free-to-play hry.  Ach, free-to-play... není to ironie? CityVille jako free-to-play skončilo, stejně tak skončilo třeba i Age of Empires Online, o které se tvůrci  prostě odmítli dál starat, a přitom APB s Hellgate se na něm relativně zachránily. Podobně se dnes zachraňuje třeba také Star Wars: The Old Republic a v blízké budoucnosti to samé udělá série Command and Conquer či Anno. Ano, je to ironie a paradox. Free-to-play platforma, která rozhodně nedává hráčům ani studiím kdovíjaké jistoty, je některými brána jako první i poslední instance pro moderní onlinovky či zapomenuté herní série. Čím to? Co vlastně tvůrce na free-to-play modelu láká?

Láká je to, že má ve své podstatě smysl. S free-to-play hrou můžete jít na trh o měsíce dříve než s retailovkou, protože víc než polovinu obsahu dodáte až když ji lidé hrají a zároveň díky veřejnému testování šetříte na vlastním betatestu a vytváříte si alibi. Není nic jednoduššího než hru ozkoušet pomocí svých hráčů a pak prohlásit, že jste se ji podle všech připomínek snažili vylepšit.

Jenže free-to-play se jako každý jiný byznys musí podchytit chytře. CityVille neuspělo především proto, že je to doslova "žebrácká opera", která o peníze žadoní každých pět minut a enormní množství questů nelze bez reálných peněz splnit. Je to ryzí příklad vypočítavého softwaru, ze kterého se i kdysi nedotknutelná Zynga musí poučit.

A z podobné zkušenosti se drbe na hlavě třeba i Microsoft. Ten před dvěma lety dobře věděl, proč svou dlouholetou sérii MS Flight Simulator nabídne jako free-to-play. Tahle platforma je prostě brána za druhou šanci pro hry, které už by za peníze nikdo hrát nechtěl. Alespoň vydavatelé si to myslí. Jenže MS Flight bylo hrou, kde se Microsoft podobně jako Zynga v žádném případě nechtěl rozdat z posledního, a tak hráči namísto tradičně pokrokového simulátoru získali jen nedokončený, nekonzistentní a cíleně ořezaný zmetek. Microsoft zkrátka nabídl zdarma jenom tolik obsahu, aby lidi posléze donutil koupit hru za mnohem větší peníze, než které by jednorázově utratili v retailu. Ovšem veřejnost tohle odmítla, a tak je dnes Flight zakonzervován. Na stránkách Microsoftu ho sice stále najdete jako hru zdarma, ale že by ji někdo vylepšoval a zvětšoval, na to už zapomeňte. Tahle hra zamřela po prvních recenzích.

Každé free-to-play, které od hráčů žádá víc, než kolik si může dovolit, brzy skončí. A na hráčích pouze je, aby takové hry prokoukli dřív, než se je svými penězi rozhodnou nakrmit. Víc než v jakémkoliv jiném oboru totiž ve free-to-play platí, že slevu nikdo nechce zadarmo. Neplačte až zjistíte, že jste zaplatili cenu příliš vysokou.