Hladce oholená tvář Rockstaru

Aliens vs. Predator, Left 4 Dead 2, Need for Speed Shift, Anno 1404, Overlord II... víte, co mají všechny tyhle hry společného? Jasně, že víte, ale kdyby média mluvila jen o tom, co nevíte, nejspíš by ve světě zavládlo hrozivé ticho. Takže to stejně řekneme: o všech si můžete přečíst v aktuálním Levelu a všechno jsou to pokračování slavných značek, která budí velkou pozornost a očekávání už jen tím, že se jmenují, tak jak se jmenují. Každý prostě hned ví, o co jde, a nikdo nemusí potencionálním zákazníkům nic složitě vysvětlovat a riskovat tak ztrátu jejich vrtkavé pozornosti. Této zdánlivé čitelnosti a přehlednosti však vydavatelé musí občas vyjít trochu naproti.

Hned na úvod podotýkáme, že tenhle článek není míněn jako žádná forma brblání, remcání nebo intelektuálních nářků. Ostatně kdybychom takové hry nehráli, tak přece v první řadě vůbec nevychází. Jen nás celkem zaujalo, že co se na první pohled jeví jako naprosto jasný případ, je ve skutečnosti často o poznání složitější záležitost s pečlivě skrytou historií, která se vydavatelům nemusí zrovna dvakrát hodit do krámu. K tomu, aby bylo pro hráče všechno pěkně úhledné a jednoduše srozumitelné, tedy marketingově maximálně účinné, slouží především různé metody zjednodušení a označkování.

Mýtus jménem Rockstar

Pokud můžeme sáhnout po ještě silnějším slovíčku, neváhali bychom mnohé značky označit za čiré mýty. Ne snad ve významu smyšlené báchorky či pohádky, ale spíš ve smyslu myšlenkového nástroje, který nám pomáhá při poznávání světa. Společensky sdílené mýty člověku spolu s různými stereotypy zpřehledňují a vysvětlují jinak nesrozumitelný svět. Je to funkční, ale přesto v podstatě umělý a člověkem stvořený řád uprostřed chaosu. A to se týká jak prastarých mýtů o bozích, které nahrazovaly neznalost fyzikálních zákonů, tak těch ryze aktuálních, které nám třeba umožňují rychle a jednoduše pochopit, proč máme nějakou hru považovat za jednoznačný hit.

Možná to zní trochu moc filozoficky, ale věřte, že v této souvislosti máme na mysli věci ryze konkrétní. Takže k věci (a budeme předstírat, že vaše „no konečně...“ jsme neslyšeli). Známý vydavatel Rockstar si pro nás v blízké době přichystal dvě novinky v podobě Maxe Payna 3 a Red Dead Redemption. Hlavně první z nich jistě netřeba představovat, už na první pohled je vše jasné – velikán Rockstar vyvíjí pokračování legendární hry o Maxu Paynovi, takže se nám všem hned vybaví řada povědomých výjevů a hned víme, do které škatulky sáhnout.

Tak trochu (dost) jiný Max

Většině hráčů asi idylku trochu nabourá bližší seznámení se hrou – hlavní hrdina je svalnatý vousáč v tílku s holou hlavou a spoustou jizev, prostředím je zase slunečné Sao Paulo. Tedy absolutně žádný průnik s původními díly. Ale co, značka je správná, tak to jistě nějak dopadne, že... Část hráčů asi také zaregistruje, že u jména výrobce je přilepen název Vancouver, což možná vyvolá drobné pochyby. Ve skutečnosti jde o bývalé studio Barking Dog, které svojí první a vlastně jedinou hru pod značkou Rockstar Vancouver vydalo před třemi lety a byl to dost nesouvisející kousek s názvem Bully. Ne že by snad jejich druhý díl Homeworldu, zpracování Planety pokladů (mimochodem nejlepší disneyovka ever!) nebo mapy pro Counterstrike byly nějaké braky, ale pánové z ústředí firmu jistě nepřejmenovali náhodou.

Uznejte sami, že slogan jako „návrat legendárního Maxe Payna v nabušené akci od tvůrců kultovní série Grand Theft Auto“ je pro podobný typ hry o dost lepší reklama než „po mapě de_train vám štěkající pes přináší ne moc věrnou předělávku staré vykopávky“. Jméno Rockstaru má zvuk a právě silná slova se zřejmým významem v tomto případě slouží jako jakýsi hypertextový odkaz ve vašem mozku. Spouští propletence představ, názorů a očekávání, které se vám k tomuto odkazu vytváří dlouhodobým působením celé kultury. A tak vzniká mýtus, který je potřeba jen správně aktivovat. Člověk pak nabývá falešného dojmu, že ví naprosto přesně, o co se jedná a jak se věci mají. I když ví kulové.

Červená, smrtící, prolhaná

Podobně je i Red Dead Redemption vlastně úplně jiná hra než poměrně úspěšná Red Dead Revolver, na kterou svým názvem navazuje. Ne že by jí modernizace neměla prospět, ale jak už jsme naznačili, o tom tady není řeč. Vydává jí pobočka Rockstar San Diego, bývalé Angel Studio, která jinak pracuje prakticky výhradně na sérii Midnight Club. Že většina hráčů jednotlivé pobočky herního gigantu nebude rozlišovat, proto jistě ničemu neuškodí. Nemluvě o tom, že často silně personalizovaná studia ve skutečnosti nejsou žádné hermeticky uzavřené buňky, ale lidé mezi nimi aktivně migrují, takže jakékoli hledání trvalé kontinuity je těžko odůvodnitelné.

Je to věc přirozená a fungujeme tak každý den. Známé značky nám dávají pocit jistoty a ulehčují nám život tím, že nemusíme hledat původ a pozadí schované za neznámými či novými pojmy. Možná si řeknete, že třeba zjištění skutečného původu hry je otázka deseti kliknutí. Ale kolik hráčů těch deset svalových záškubů opravdu absolvuje při hledání pochybné „pravdy“? Lidská paměť je krátká a pozornost je na tom ještě hůř. Je mnohem jednodušší žít v domnění, že Rockstar je prostě Rockstar a nového Payna vyrábí ta stejná super parta, od které se vám doma válí GTA: San Andreas. Jasně, úplně absolutně tomu neuvěří nikdo, ale základní koncept v hlavách prostě máme.

Není naší snahou říkat, že zmíněné hry budou snad špatné jen proto, že poněkud klamou tělem. Ale jak praví serál Twin Peaks: „sovy nejsou, čím se zdají být“. A to jsme vám chtěli sdělit. Možná si při čtení tohoto textu říkáte, že někteří autoři už jsou pro paralelu opravdu ochotní jít až do nejzazšího koutu své mentální skládky. A že se jen předhánějí v tom, kdo dokáže naprosto jednoduchou věc podat složitěji. No, možná ano. Ale jednoduché věci opravdu dokáží být zapeklitě složité, a jestli jsme vás alespoň trochu donutili přemýšlet, tak i když nás pak (teď) třeba pošlete do háje, jsme rozhodně spokojenější, než z bitvy konzole versus PC po sto prvé u naprosto nesouvisejícího článku (opovažte se!).