Grid, válečný počítač z vesmíru

Kulaté třicetiny letos v dubnu slaví jeden neobyčejný počítačový exponát. Proslul magnéziovým oblečkem, bublinkovou pamětí a také rychlostí, s jakou pomáhal počítat data i astronautům ve vesmíru. Grid Compass 1101 je vskutku výjimečný kus výpočetní historie.

Mnozí tento kompaktní černý notebook považují za nejdražší hardware osmdesátých let, jiní za pionýra vyklápěcího designu a ostatní v něm vidí největšího cestovatele. U počítače Grid Compass 1101 se ve výčtu superlativů vlastně dost těžko spletete. Méně času vám zabere spíše vyjmenování toho, čím tento počítač podobně jako Jára Cimrman není. Ne náhodou jeho mateřská firma nezkrachovala a dodnes vyrábí výpočetní techniku pro profesionální armády.

Maximalista

Grid Compass 1101 se představil lidu v dubnu 1982 za nelidovou cenu 8150 dolarů. Proto byl od začátku určen jenom šéfům velkých spoelčností, kteří potřebovali nosit firemní data vždy při sobě. Nakonec se však jeho hlavními uživateli staly americká armáda a NASA.

Vlastně škoda, že Grid nikdy nebyl počítačem na hraní. Teoreticky by totiž svým hardwarovým výkonem překonával jakýkoliv soudobý hardware od konzolí přes domácí komputery až po arkádové automaty. Výkonem nešetřil i přesto, že byl počítačem přenosným. Byl jakýmsi prenatálním notebookem v minimalistické a designově čistě schránce. A v ní se opravdu děly věci. Na svou dobu Grid 1011 uhranul  například osmimegahertzovým 8086 procesorem, jenž před třiceti lety rozhodně nebyl standardem, tím spíš v malých komputerech. I pokrokový Victor 9000 (viz starší článek) disponoval pouze poloviční frekvencí a první IBM PC jakbysmet.

Stejně tak Gridu poutal i naprosto revolučním a vysoce kontrastním LED displejem s šestipalcovou úhlopříčkou. Dalo se z něj pohodlně číst i na denním světle, což právě teď nesmírně obdivuji, neboť tyto řádky píši ve vlaku na téměř slepém notebookovém LCD. Žádný kompaktní počítač před Gridem a dlouho ani po něm elektroluminesenční panel neměl.

Historicky první cloud

Grid ale udivoval i další výbavou. Nejenže přes modem o rychlosti 1200 bitů za vteřinu umožňoval dálkové spojení uživatelů jak po telefonu tak i po síti, ale jeho síťový souborový systém GridTerm v podstatě imitoval dnešní cloud. S pomocí GridTermu totiž mohli lidé sdílet a ukládat svoje data ve virtuálním prostoru. Každý si dokonce mohl založit svou vlastní „serverovou farmu“, když si koupil Grida ve vylepšené verzi Server 1701. Ten dokázal spojit až dvaatřicet počítačů, které si předávaly data jednak v klasických souborech a jednak i v krátkých textových zprávách. To vše v době, kdy do vzniku world wide webu zbývalo nějakých osm let.

Ve virtuálním GridTermu bylo také možné spouštět veškerý kompatibilní software, což mimochodem eliminovalo problém s chybějící disketovou mechanikou a pevným diskem. Ty se do prvních verzí Gridů nevešly a připojovat se musely pouze externě. V pozdějších designových revizích se již naštěstí z periférií staly standarní součástky.

Rodinné programy

GridTerm byl jedním z velké řady interně vyvinutých programů přímo pro Grid a samotný počítač fungoval na speciálním operačním systému Grid OS, jenž vynikal uživatelským rozhranním, složeným z přehledným okének a menu. To se uživatelské tmě DOSu vzdalovalo o mnoho světelných let. Později však byl Grid s Dosem plně kompatibilní.

Kompatibilita s ostatními platformami však nebyla silnou stránkou ostatních programů. Grid vynikal opravdu velkou zásobou originálního softwaru, ale také jejich uzavřeností. V důsledku to však nevadilo. Kdo potřeboval něco jiného než programovací jazyk GridBasic, tabulkový procesor GridPlan,  textový editor GridWrite, editor grafů GridPlot či databázový manažer GRiDFile?..

Hořčíkem za pokrok

Grid dodnes vzrušuje počítačové nadšence nejen hardwarem. Skvost to byl i po stránce designu. Jeho kompaktní tělo o velikosti Playstation 3 vynikalo zejména příjemně nízkou vahou čtyři a půl kilogramu. Na tehdejší dobu to byl skutečný majstrštyk, vždyť Osborne 1, s nímž se Grid popral o titul "prvního notebooku historie", vážil jedenáct kilo.

Mimochodem, jak to vlastně je s oním notebookovým prvenstvím? Proti Osbornu samozřejmě hovoří jeho macatost, ale proti Gridu zase kuriózní fakt, že nemá žádné držadlo a narozdíl od Osborna ani nedokáže fungovat na baterky. Je tedy sice přenosným počítačem, ale se zásadními nedostatky. Nutno ovšem podotknout, že pozdější verze Gridu (vzniklo jich opravdu mnoho) už bez elektřiny pracovat uměly. Například verze z roku 1988 s prémiovým procesorovým silákem 386DX uvnitř.

Výdělečný vyklápěcí patent

V designu stroje využili technici z Grid Company i unikátní materiály. Jako jeden z opravdu mála notebooků (a počítačů vůbec) se Grid oblékl do kastle z hořčíkové slitiny Ta nebyla použita ani tak pro efekt, jako spíš pro maximální účelnost. Zaprvé fortelně chránila čipy uvnitř a jednak z nich účinně sála teplo. Fungovala jako jakýsi pasivní "heat-sink". Proto počítač nemá ani jeden ventilátor, přesvědčte se na obrázcích.

Magnézium je jedna věc, ale dokonale jej využít i z hlediska uživatelského komfortu, to už je opravdový kumšt. I to se však povedlo a to díky patentu na nový způsob otevírání šasi. Monitor notebooku se nyní jednoduše vyklápěl z poloviny těla počítače a klávesnice zůstávala v podstavě. To byl obrovský pokrok oproti dosavadní praxi, kdy přenosné počítače včetně Osborneho vypadaly spíše jako cestovní kufry s odnímatelným víkem. To chránilo obrazovku a zároveň v sobě schovávalo klávesnici.  Viselo však nehezky na cancouru z telefonního kabelu.

Nám taky něco

Revoluční technické řešení začala záhy kopírovat konkurence. Už v roce 1986 použilo vyklápění například IBM v počítači Convertible a pak i mnozí další, třeba Toshiba ve známém modelu 3100.

Když bylo Grid Company v roce 1989 koupeno společností Tandy, zjistilo se, že na vyklápěcím stále platí práva a že se dá na patentu slušně a hlavně bez práce vydělat. Tandy proto rozjelo sérii soudních bitev, v nichž právníci skutečně dokázali obhájit nároky na licenční poplatky. Nevíme jak dnes, ale před dvaceti lety šel z každého otvíracího notebooku drobný peníz právě na bankovní účet Tandy.

Firmy platily relativně rády. Bylo pořád lepší uhradit menší částku za licenci, než se ocitnou mimo hlavní designový  notebookový trend - natolik již bylo vyklápění obrazovky žádoucí a běžné.

Pověz, kde je raketa?

Na začátku jsem zmínil, že Grid si kvůli jeho vysoké ceně mohli dovolit jen top-manažeři a vojensko-vědecké instituce. Ano, hlavním zákazníkem Grid Company byla honorace a státní kolosy.

Jestli měl za totality jeden hořčíkový kvádr na stole i americký prezident pro odpálení atomové pumy, (jak se často tvrdí), to vám neodkývu, neboť Bílý dům je schopen vyvracet i existenci samotného červeného spínače. Faktem však zůstává, že Grid Compass se proslavil ve státních projektech, na které jsou Američané dodnes pyšní. V osmdesátých letech se například zúčastnil celé řady vesmírných misí. K nim byl vybírán nejen pro svoji bytelnou stavbu, ale také proto, že data ukládal krom serverů ještě na takzvanou bublinkovou paměť o velikosti 384kB s pevným ústrojím, což bylo ve stavu beztíže mnohem spolehlivější způsob zápisu, než který by se realizoval přes klasický hard disk s otočnou plotnou.

Grid poskytoval kosmonautům řadu provozních údajů z raketoplánu. Například ukazoval stav paliva a zásob. Jednou ze základních funkcí bylo také zobrazování pozice vesmírné lodi na orbitě. Centrála NASA ji mohla v příjemném grafickém prostředí rychle kontrolovat a to v jakýkoliv čas. Program bral mimo jiné v úvahu i časová pásma, takže bylo vidět, kde je na Zemi zrovna den nebo noc. Něco podobného znáte třeba z herní série Ufo, tam už ale byla mapa samozřejmě mnohem propracovanější a také interaktivní.

V paragánově tlumoku

Zatímco pro vesmírné závody byl využíván především původní Grid 1101, jeho modernizovaní bratříčci našli uplatnění spíše v armádě. Například hned další model s číslem 1103 v sobě skrýval mnoho vojenského softwaru na počítání balistiky nebo mapování, které předcházelo systému GPS. Díky mnoha praktickým aplikacím začali Grid používat výsadkáři a později našel uplatnění také na palubách námořních plavidel.

Za moderního nástupce starého 1101 dnes můžeme považovat například robustní ale stále kompaktní počítač Gridcase 1590CD s Core 2 Duo a patnáctipalcovým TFT displayem. Opět se velmi hodí pro práci na denním světle, jak je u Gridů tradicí. Samozřejmostí je i v podstatě nezničitelná gumová klávesnice. Sami se podívejte, jak takový moderní válečný počítač vypadá. A také si na závěr pusťte rozhovor s původním autorem Gridu Billem Moggridgem. Svoji pýchu vám ukáže zapnutou.