E3: Hraní pro tajtrlíky je v módě

Kupa sebechvály, podprahové žertíky na úkor konkurence, předstíraný úžas publika a strojené „cool-wow“ zaujetí herců předvádějících i ten největší herní balast. I takové bylo letošní E3 a neříkejte, že někdy bylo kdovíjak jiné.

V něčem se ale nedávno skončený ročník přece jen lišil. Nikoliv snad tím, že se místo uzavřené schůze novinářů výstava opět tvářila jako poměrně lákavá show pro běžné publikum. Tenhle kurz expo nastolilo už loni, a tak se s tím dopředu počítalo. Jde o něco jiného. Výstava víc než kdy jindy nekladla důraz na to, CO se bude hrát, ale JAK a s ČÍM. Lídři videoherního trhu se vlastně mohli v kuloárech na půl hodinky sejít s novináři a bokem jim pošeptat dvě stěžení hesla: pohyb a 3D. Takové jsou totiž moderní trendy v oboru, taková je současná herní móda.

Kinect jako Wiimote ad absurdum

Takže pohyb. Obšírněji řečeno - to co v posledních letech naznačovalo Nintendo, stalo se s letošní herní výstavou skutečností dotaženou do krajnosti. Prý už máme dost klasického hraní a přišel čas realizovat dlouho plánovanou marketingovou revoluci. Hry musejí být krátké, tělu prospívající, společenské a kvůli tomu se musejí jinak ovládat. Nejlépe ničím. Tedy ničím z hardwarového hlediska. Tím nejlepším herním gamepadem se totiž má stát lidské tělo.

Je to docela paradox. Před dvaceti lety byli lidé vysmíváni za to, že vůbec hrají. Bylo jich málo a většinová společnost je považovala za magory, ztrácející čas zbytečnosmi. Dnes hrají desítky milionů lidí, ale najedou mají být těm z druhé strany barikády opět pro smích. Proč? Když na podiu při tiskovce Microsoftu nadšeně poskakovaly dvě slečny, aby na plátně mohly postavičky v člunu sbírat bonusy, skeptik si pomyslel jediné: hraní možná nepřestalo být zábavné, ale teď je navíc směšné. Kinect od Microftu by se vlastně mohl distribuovat v bundle s přibalenou lahví ohnivé vody, protože na nic, než ke krátkodobé zábavě při sobotní párty se nehodí. Zážitky z infantilního poskakování před blikající obrazovkou spolehlivě přebije ranní okno.

Kinect bude vesměs ignorovat hardcore hraní (Move pro Playstation s hardwarovou výbavou ála Wii má přeci jen větší záběr) a to je s ohledem na to, co jsme na E3 viděli prozatím dobře. Do konceptu hraní bez jakéhokoliv ovladače v rukách se opravdu hodí lépe Dance central či Kinect Yoga, než třeba připravovaná Forza či Star Wars. Zatímco u hříček typu Joy Ride (Roxette se obrací v hrobě) ještě můžeme přihmouřit oko nad otáčením neviditelného volantu, u klasických her Kinect ztrácí opodstatnění. Co jiného, než volant dodá jezdci nutný kontakt s vozidlem? A čím jiným, než alespoň plastovým mečem by se měl ohánět Jedi, když už nepotřebuje k hraní klávenici ani gamepad?

Stereoskopický věk

V roce 1994 prolétly tiskem zprávy o úžasné herní přílbě za tři sta tisíc korun, která měla potenciál pohltit hráče do virtuální reality především díky stereoskopickému obrazu. Dvě obrazovky pro dvě lidské oči zabalené v úhledném plastovém designu se stereo CD zvukem ale úspěch neměly. Stejně jako všechny další hardwarové pokusy o plně trojrozměrné hraní. Až do současnosti. Tedy... vážně?

Kompletní herní 3D si už přes patnáct let nese cejch zajímavé technologie, která však neustále přichází jaksi nevhod a nenachází praktické rozšíření. Závratě, bolesti očí a hlavy – to bývaly největší překážky masového prodeje „3D-ready“ hardwaru.Tyhle vedlejší efekty s námi zůstaly dodnes, ale nejmodernější použití staré technologie dokáže negativní vedlejší účinky alespoň částečně odbourat. Tedy, to si alespoň myslí vývojáři, a tak vítej nová vlno plně trojrozměrného hraní. Je skoro až zarážející, kolik her pro 3D připravuje třeba Sony. Jen do března 2011 jich má tuto technologii využívat snad dvacet. Jakkoliv si ale Japonci troufají definitivně prolomit trojrozměrně prokletí, zdá se, že 3D gaming je opět předčasně utrženým jablíčkem ze stromu. Ze dvou důvodů. Současná úroveň 3D HD ready panelů je víceméně nízká, čemuž jako u každé technologické novinky absolutně neodpovídá cena. To je první problém. Ten druhý? Domácnosti právě dokončily výměnu starých televizorů za panely s vysokým rozlišením a mají kvůli hrám znovu přezbrojovat? Hodně optimistická vize.

Daleko rozuměji z povzdálí sledovalo situaci tradičně novátorské Nintendo a na E3 se do věci rázně vložilo s novým handheldem 3DS. Sbohem brýle, sbohem vyprázdněná peněženko. Hry takřka přelezly rámeček displeje a vy máte důvod poprvé a snad i bez obav koupit nejprokletější technologii herní historie. Příjemný zážitek!

Američané mají PC na psaní

Electronic Entertainment Expo skončilo a kromě dvou zásadních trendů jsme si mohli všimnout i některých méně nápadných. Říkal někdo, že hraní na počítačích je mrtvé? Tak po letošní E3 opět nemáme argument. Samozřejmě, že v rámci multiplatformosti se pro PC souběžně připravuje řada titulů, nicméně nikdo o nich nemá potřebu mluvit, natož počítačové verze představovat.

Přehlídka v Americe to opět po roce naprosto jasně ilustrovala. Celá výstava se dle vkusu amerických hráčů točila pouze kolem konzolí a jejich nových hardwarových doplňků. Paradoxně to odstartovala firma, která má k PC hraní ze všech zúčastněných firem nejblíž - Microsoft. Jeho příspěvek do herní mozaiky se letos omezil na Xbox a Kinect. Bylo to skoro až komické. Co vlastně počítač jako platforma dlouhodobě spláchnutá do záchodu na E3 letos znamenala? Vůbec nic. Nic kromě solidního podvozku pro Zaklínače 2, Sama a Maxe a snad Falloutu Online.

Vstávej, Donkey Kongu

Ke konzolím se váže další tak trochu méně nápadný fenomén. Nenápadný proto, aby si snad hráčská obec nemyslela, že současný trh jim po stránce kvality nemá co nabídnout. Máme samozřejmě na mysli oživování starých herních pecek pro XBLA a PS Network. Reinkarnace starých her se nově bude týkat třeba Dreamcastu z roku 1999. Do roka a do dne by se na sítích mělo objevit až pětadvacet titulů z této a cestu jim vydláždí Sonic Adventure a Crazy Taxi.

Přitom nemá jít o pouhé porty, ale spíše remaky využívajcí výkon moderních systémů. Stejnou filozofii teď vyznává Square Enix, která se rozhodla připravit předělávku arkádových Space Invaders. Pro 3DS se zas chystá remake Legend of Zelda: Ocarina of Time, úspěšného titulu pro pro Nintendo 64 z roku 1998. Port na 3DS čeká také třináct let starou střílečku Star Fox 64 či sérii Mario kart. Z mrtvých má vstát dokonce i Donkey Kong, tentokrát na Wii.

Letošní E3 byla vlastně plná kontrastů. Vedle 3D gamingu se oživovaly dvacet let staré arkády a vedle kokpitu pro Gran Turismo se jezdilo s neviditelným volantem. Je to jasný trend - vydavatelé nutně potřebují vyhodit výhybku a odprostit videoherní kulturu od zažitého formátu s osamoceným pařanem v zatuchlém pokoji. Jen tak mohou vydělávat. Na E3 se do herního segmentu korm jiného opět o něco více vetřela infantilnost. A samozřejmě ve prospěch společenské zábavy. To není dobře ani špatně, to je prostě fakt, se kterým po obřích prodejích Wii a nástupu Kineticu, budeme muset počítat. Herní průmysl se částečně vrací do dětinských osmdesátých let, jimž vévodily barevné osmibitové hospačky. Jenže tehdy je hráli hlavně puberťáci. Dnes postavičky s velkýma hlavama a malým tělem skotačí i s dospělými. Je to směr, se kterým se tradicionalisté musejí smířit. Už jen proto, že na E3 dostal tehle trend stejný prostor jako hardcore hraní.