E3 Blog #2: Ani v USA nám plnoletost nevěří
Na rozdíl od našeho prvního neúspěšného pokusu odcestovat do LA přes Moskvu byla repríza na trase Praha-Düsseldorf-Los Angeles až podezřele klidná a obyčejná. Snad jen s výjimkou asi desetiminutového dramatu, kdy jsme bezprostředně před odletem pohřešovali Zdeňkův pas. O tom ale raději taktně pomlčím. V Německu jsme byli za půl druhé hodiny letu, oslazeným jen dětmi na sedačce za námi, které tatínek nejprve vydatně rozdováděl a následně je povzbuzoval v teroru všech cestujících slovy: “To vůbec nevadí, že hulákáte na celé letadlo a kopete lidem před vámi do sedačky, jen si to užijte.”
VODONOŠ
Několikahodinové čekání v Düsseldorfu jsem proklimbal s několika zmatenými pokusy zorientovat se poté, co Zdeněk kontroloval, zda jsem ještě mezi živými. Nemohu proto s jistotou potvrdit spekulace, že se můj kolega vzdálil ke stánku Aeroflotu, který demonstrativně obral o všechny propagační předměty v podobě srpů a kladiv. Co však naopak dovedu s určitostí prohlásit je, že během následného letu do LA se Zdeněk z neznámého důvodu pokusil nashromáždit v devětadvacáté řadě, kde jsme seděli, všechny dostupné zásoby pitné vody na palubě. Ačkoli jsme měli už po kapsách, na sedačkách a v úložných prostorách asi tři litry minerálky v nepřehlédnutelných lahvích, šéf Hrej.cz při každé příležitosti, kdy se v dohledu objevila některá z nepříliš pohledných letušek, opakovaně trval na tom, abychom dostali další vodu.
Otázkami “Mohu dostat vodu prosím?”, “Máte ještě vodu?” nebo “Kolik vody je ještě k dispozici?” pravděpodobně vzbudil v ostatních pasažérech podezření, že během našeho letu se muselo stát něco opravdu ošklivého s celosvětovými zásobami životodárné tekutiny. Než jsme stačili nashromáždit většinu nápojů, které se na palubě letadla nacházely, už jsme šli pomalu na přistání, takže nám cesta překvapivě rychle utekla. Ačkoli mě obvykle otráví i dvouhodinový let do Londýna nebo do Paříže, skoro čtyřiadvacetihodinový cestovatelský maratón korunovaný jedenáctihodinovým letem z Düsseldorfu do LA nebyl nakonec takový horor, jak to mnozí líčí a jak předpovídali ti, kteří ví, že mě zrovna moc nebaví sedět několik hodin ve stroji, z nějž není úniku.
TIME MANAGER
Ještě větší radost nám ale udělala skutečnost, že jsme se dokázali víceméně držet našeho plánu, pokud jde o spánek a odpočinek během letu, tudíž si dovolím předpovídat, že nás snad v následujících dnech neodrovná žádný šok z náhlého překročení několika časových pásem. Asi to bude i tím, že jsem si cestou stylově pustil pilotní díl seriálu Beverly Hills 90210 a pak asi šest epizod Deep Space Nine. Zdeněk na každý zhlédnutý film jeden propsal, takže zatímco Gran Torino si na palubním přehrávači užil, z Počátku viděl zřejmě jen úvodní a závěrečné titulky. A mezitím prošvihl nejen většinu filmu, ale i několik příležitostí vyrabovat zásoby minerálky.
Na letiště v LA jsme dosedli v pátek odpoledne místního času. Po přistání jsme se úspěšně vypořádali s úředními formalitami, byli vpuštění do země a za velmi podivných okolností si našli řidiče, který nás dovezl až před náš apartmán. Zajímat vás to určitě nebude, ale jen pro úplnost musím uvést, že má šestiletou dceru, je rozvedený, bývalá manželka jej třikrát podvedla, pročež si už prý nikdy nevezme Američanku. On sám se v USA narodil, ale jeho rodina pochází z Číny, kde také několik let žil, než se přestěhoval do San Francisca a nakonec do LA. Tady se mu vůbec nelíbí. O Česku už někdy slyšel, šokovaly ho naše nízké nájmy a nechal se politovat, jak jsou ty místní naopak vysoké. Přál by si navštívit Paříž, Řím a Berlín, ale nemá na letenku do Evropy.
MENTOR
To samozřejmě není všechno, ale nechci být indiskrétní a prozradit toho o něm příliš s ohledem na úzké přátelství, které jsme očividně během cesty z letiště navázali. Zdeňkovi poradil, aby se rychle oženil, já bych měl mít brzy dítě a když jsme partnerky nechali doma, tak jsme podle jeho filozofie vlastně singl, protože evropská manželství v USA zřejmě neplatí nebo co. Starostlivě se s námi pan šofér rozloučil se slovy “Nenoste batoh na zádech a nikam nechoďte po setmění”, Zdeněk mu odevzdal značnou část kapesného a byl pryč.
Ubytovali jsme se, zdravě povečeřeli v Burger Kingu a zašli na nákup. Jako správní Češi jsme okamžitě doplnili zásoby piva. Pokud už nás nějakou dobu sledujete, zřejmě vás nepřekvapí, že pan prodavač považoval oba mé doklady totožnosti, které jsem měl u sebe, občanku a řidičák, za falešné a pivo nám prodal podmínečně jako že na znamení dobrých česko-amerických vztahů. Zítra mám přinést pas. Protože Brenda v pilotní epizodě 90210 zfalšovala řidičák, aby se dostala do nočního klubu, nemám mu za zlé, že jej má podoba a záhadné kartičky odkudsi ze střední Evropy nepřesvědčily o tom, že je mi jednatřicet. Náš mladistvý vzhled i elán ostatně šokoval už pana řidiče, protože kult mladistvé krásy má v LA zelenou.
MLÉKAŘ
Jak zpívá Honza Nedvěd, je skoro půlnoc a mé vyprávění nabralo poměrně nečekaný a notně dadaistický směr, takže to pro dnešek raději ukončím. Zítra nás čeká první pořádný den v Kalifornii, Zdeněk neúnavně pracuje na našich zásobách nápojů a podává mi mléko, které je údajně skvělé. Ano, potvrzuji, skutečně je skvělé a dehydratace nám opravdu nehrozí. Vaše Parta hic.
