E3 Blog #1: Klid před bouří
Měli jsme letos štěstí. Zatímco loni se den odletu Jirkovi a Zdeňkovi proměnil v noční starosti se zrušeným letem, my s Jardou jsme zažili vcelku příjemných, byť únavných dvanáct hodin v letadle. Nyní je zde v Kalifornii jedenáct večer, u vás v České republice pak máte krásných osm hodin ráno v neděli. Časový posun je to takřka nepředstavitelný a já si budu chvíli zvykat na to, jak fungují časová pásma z té druhé strany. Už v hlavě při výpočtu času nepřevíjím hodinky zpět, ale cestuji do budoucnosti. Ostatně, i Marty McFly bydlel v Kalifornii, jen mně místo DeLoreanu DMC-12 stačilo k cestování časem obyčejné letadlo.
MÁME SPOLEČNOST
Celý náš den začal vlastně už v 9.30, kdy jsme se s Jardou sešli ve frontě na odbavení na Ruzyni. První let z Prahy do Londýna s námi sdíleli kluci z Grip Digital, kteří na E3 jeli představovat svůj titul The Solus Project, ale z Heathrow jim letěl spoj až hodinu po tom našem. Prohodili jsme pár slov a po chvíli čekání před gate v Praze, kdy jsme se ještě před odletem posilnili domácím sendvičem, jsme se už vznášeli nad oblaky směrem k Velké Británii. Chabé dvě hodinky uběhly jako nic.
Město jako takové prý nemá typické jídlo, ale každá čtvrť nabídne něco specifického.
Každý, kdo někdy cestoval ekonomickou třídou, ví, že dvě hodiny v úzkém sedadle a bez místa na nohy se dají přežít. Co ale, když se to celé zpětinásobí? Z Londýna do Los Angeles je cesta dlouhá a musím uznat, že bez servisu, který nabídly American Airlines, bychom se s Jardou asi zbláznili. Pominu-li tři strategicky rozmístěná nemluvňata, která během dlouhého letu zvládla vřískat sólově i sborově jako nejlepší herečky z Hollywoodu (pravděpodobně právě tam mířila), pak celé potenciální peklo v oblacích zachraňovala bohatá nabídka filmů a ochotný servis letušek, které nás zásobily jídlem i pitím. S břichem plným Dr. Peppera jsem se pustil do mazání filmových restů a během cesty nad Atlantikem, cípem Grónska, Kanadou a Nevadou jsem viděl Zoolandera 2, 10 Cloverfield Lane, Pride and Prejudice and Zombies, Ant-Mana a Whiskey Tango Foxtrot. Jsem plně připraven na filmové pozlátko Hollywoodu.
BYDLÍME U CATWOMAN
Po příletu a nečekaně dlouhém vystávání před pasovou kontrolou (jojo, to znám, pozn. Jirka) jsme se ven z letiště dostali asi až v 19 hodin zdejšího času, tedy okolo čtvrté hodiny ranní tam u vás. Na naše ubytování nás vzal přátelský Anton, řidič auta z Uberu, který nám dal pár rad k pobytu v LA - třeba, jakým čtvrtím se máme vyhnout a že město jako takové prý nemá typické jídlo, ale každá čtvrť nabídne něco vlastního. Po další necelé hodině v hustém provozu jsme se už ocitli před domem bez pronamajítelky (ta si odskočila na víkendový výlet do přírody), ale zato s několika přítulnými kočkami, které neznají koncept osobního prostoru. Tedy především toho našeho.
Proto se tedy s kočkou ležící mi na nohách nyní rozloučím. Jarda během letu nespal vůbec, já si dal pouze půlhodinového šlofíka a trochu se to na nás podepsalo. Ostatně sami to můžete vidět v přiloženém vlogu, ve kterém je i pár prostřihů na mé roztřesené záběry z mobilu. Slibuji, že v příštích vlozích to už bude jen lepší.
