Secret Agent Článek DOSové nebe: Secret Agent

DOSové nebe: Secret Agent

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

23. 11. 2013 23:40 2
Reklama

Ze stínu staré kartotéky se zničehonic vyloupne přikrčená, šedá postava. Nula nula šest (a půl) si se zájmem prohlédne zuřivý výraz ve tváři strážného v šedé kukle, který se řítí vstříc. "Chleba a sůl se v téhle zemi asi nenosí," pokrčí rameny a na bumerang odpoví kulkou pod komoru. Kotoul přes konferenční stůl následuje druhý výstřel do zad náhle zrudnuvšího bachaře a vzápětí jeho bledou a vyděšenou figuru dorazí třetí rána. "Odpočívej v pokoji," popřeje zdvořile agent s povolením zabíjet dodýchávající mrtvole a obere ji o peněženku, zelený klíč, rolexky, zlatý zub a kartičku do knihovny. Dveře na východní straně mají zelenou barvu. Jedno otočení, a poklidný postup se rázem mění ve štvanici. Robopes, laserová střela, tři rány od boku směrem k radarové stanici, jízda nad bazénkem se žraloky a na konci vůně čerstvě odpálené nálože TNT. "Vodka, martini, protřepat,..." objednává nula nula šest (a půl) o chvíli později. "A víte co? Vlastně mi bude stačit vodka."

Za scénou vývoje: špioni, dolary a auťáky

SAM.exe

Pracovní název hry byl poněkud krkolomný Secret Agent Man. Právě proto nese spouštěcí soubor název SAM.EXE.

Secret Agent patří mezi klasické plošinovky ze začátku 90. let minulého století. Společně s Crystal Caves či původním Duke Nukemem patří do zlatého fondu her od společnosti Apogee Software. Scott Miller a George Broussard prosazovali na svou dobu neobvykle pokrokový způsob distribuce. Původní snaha vydávat hry zcela zdarma (ti, kdo by za ně zaplatili, by pak dostali podporu a cheaty) se ukázala jako nerentabilní, a brzy se ustálila na "apogee-modelu". Počínaje Kingdom of Kroz z roku 1987 vydávalo Apogee vždy zdarma první kapitolu – ti, kterým se líbila, si pak mohli dokoupit další. Tento model měl zásadní vliv na podobu herního trhu, a to přesto, že řada hráčů v Česku nestahovala první epizodu Secret Agenta z BBSky a nepřemýšlela, zda pořídit pokračování, ale hrála zkrátka "SAM.exe" překopírovaný z kamarádovy tří a půl palcové diskety...

Vznik Secret Agenta se datuje do roku 1992. Jeho původní koncept rozpracoval právě George Broussard ještě ve vlastní firmě Micro FX. Ještě před vydáním Crystal Caves se ale Broussard stal Millerovým partnerem v Apogee a jeho nápad na špionskou skákačku už realizovali jiní. S Crystal Caves Agenta jinak spojuje engine – z dnešního pohledu primitivní technologie, jež ale umožnila i na PC a v DOSu dvourozměrné hopsání. V šestnáctibarevné grafice a rozlišení 320x200 pixelů nešlo dělat divy, ale Jim Norwood, který kreslil jednotlivé scény, si přesto vyhrál se stínováním a několikaframovými animacemi.

Pod rozvernou plošinovkou s tajným agentem v hlavní roli je ale především podepsán programátor Peder Jungck. K profesionálnímu vývoji se Peder poprvé přimíchal v polovině 80. let, kdy vytvořil PC port své grafické knihovny pro stroj Zenith-100. Jeho ProGraph Toolbox si koupila Broussardova Micro FX a netrvalo dlouho, než se stal Peder Georgeovým zaměstnancem. V rozhovoru ze série Apogee Legacy vzpomíná Peder Jungck na dobové škádlení vývojářů, kteří se bráno dnešním pohledem chovali tak trochu jako mladí fotbalisté po získání první profi-smlouvy. Na schůzku ohledně spolupráce v Micro FX přijel Peder čtyřválcovým Fordem Mustang, zatímco George řídil starší Camaro. Broussard rychle poznal, jak velká je Jungckova vášeň pro rychlá auta, a tak když došlo na crunch-time Secret Agenta, věděl jak svého kamaráda motivovat. Odměnou za odevzdání retailové verze hry bylo pro Pedera svezení v zánovní Hondě NSX. "Neexistuje nic jako low-endová verze NSX, je to prostě od podlahy čistý závodní design," rozplývá se i dnes Peder. "Hru jsem dokončil bleskurychle," dodává trochu zbytečně a přidává ještě jednu perličku. Peníze vydělané v prvních měsících prodeje utratil téměr výhradně za dva nové vozy: Mustang Saleen a Mustang model 1966, které spolu barevně ladily.

Jako distributor si firma Apogee nenárokovala autorská práva a jednotlivá IP tak zůstávala jejich tvůrcům.

Zpět ale k hernímu vývoji. Z dnešního pohledu zastávalo Apogee výrazně benevolentní postoje. Jako distributor si firma nenárokovala autorská práva a jednotlivá IP tak zůstávala jejich tvůrcům. Při vývoji Secret Agenta tak měl Jungck volnou ruku – co víc, všestrannou podporu; spočívající například v kresbě titulního artworku nebo odladěním pixelové grafiky animace pohybu jednotlivých postaviček.

Bábuškovití vojáci a robotická fauna

Cheaty

Podvůdky ve hře se aktivují současným stiskem některých kláves. U, V, a K přidají 25 nábojů, Z, G, I dá hráči disketu a dynamit, P, J a X aktivuje god mód a B, O, N a D přeskakují úroveň.

Secret Agent se ale zapsal do paměti mnoha hráčů ne díky své technické dotaženosti. Ve skutečnosti je jeho model skákání s minimální setrvačností postavičky značně kostrbatý a když se práce Apogee z roku 1992 srovná s tím, co dokázal o tři roky dříve Jordan Mechner v Prince of Persia, je zřejmé, že kouzlo muselo tkvět jinde. Byla to především pestrost úrovní a úkolů a množství aktivních předmětů, které dávaly koření tuctové z boku snímané hopsačce. Agent 006 a půl se nesnažil jen doskákat na druhý konec levelu. Na své cestě každým jednotlivým "domečkem" musel zneškodnit třemi výstřely radar, sbírat tři druhy barevných klíčů pro otevírání dveří, hackovat počítačové systémy ochranného laserového pole pomocí disket, či třeba odhalovat neviditelné plošinky infrabrýlemi. Do toho přidejte starosti s roztodivnými nepřáteli lidského i robotického původu (roztomilý robopejsek lehnul na tři výstřely, zákeřnější byl žirafovitý robot "vykukovač" nebo joysticku podobný stroj, co se po zničení rozletěl a hrozil hráče zranit šrapnely) a výsledkem je hra, která je sice výzvou, ale neustále přináší nové nápady a baví.

Pro oživení vzpomínek posloužila první kapitola pojmenovaná The Hunt for the Red Rock Rover. Secret Agent působí neovladatelně, ale je to otázka několika málo minut, než si hráč zvykne na fakt, že se lze odrážet až z úplného kraje plošinek, a zvládne načasování střelby z výskoku. Mezi výstřední, ale roztomilé herní mechanismy (dané zřejmě nedostatky enginu) patří omezení nábojů: nejenže má agent k dispozici relativně málo munice, ale vzduchem může naráz letět jen jedna kulka (později dvě). Vtipně také autoři znázorňují ubývající životy: nejvyšší třída lidského protivníka, šedý agent, který umí střílet, se po zásahu promění v modrého mužíka v kápi a s puškou. Další rána z něj udělá rychlého bijce, jenž už ale nestřílí. Následuje o něco pomalejší červený voják a téměř bezbranný bílý "hlemýžď". Na první epizodě je každopádně vidět, kolik práce si autoři dali s jednotlivými obrazovkami, roztomilé detaily, změny prostředí, nápadité sestavy pastí a jen málokdy zákeřné slepé uličky. Hra je hardcore v tom směru, že má hráč k dispozici na každý level jen tři životy, ale na druhou stranu mu umožní bez postihu úroveň rozjet znovu a znovu, na mapě ostrova libovolně ukládat a ani jinak nehází klacky pod nohy. Bezproblémový chod pod DOSBoxem je jen příjemným bonusem.

Trojitá retro porce za pár dolarů

Patch po 14 letech

V roce 2005 vyšla opatchovaná shareware verze Secret Agenta. Původní hra totiž na Windows XP občas posouvala systémový čas o století dozadu. Patch naprogramovali Peter Veenstra, autor DOSBoxu, a Frank Maddin, autor Crystal Caves.

Secret Agent je jednoduše stále životaschopná arkáda, i když si žádá porci nostalgie, anebo retrofilie. Šestnáct barev je zkrátka šestnáct barev. O něčem ale svědčí, že ji stále nabízejí oficiální stránky 3D Realms za přibližně 8 EUR. Levnější a luxusnější je pak balení na GOGu, kde si lze hru pořídit za 6 dolarů. V obou případech jde o kompletní balík tří epizod, k Hunt for the Red Rock Rover tedy zájemci dostanou méně známé Kill Again Island a Dr. No Body. Na některých webech (například zde) je k dispozici i online Javová verze hry. A pro ty, kdo by přece jen raději alespoň o něco modernější zážitek, je vynikajícím tipem freewarovka Special Agent. Její autor David Newton se nepokrytě vyznal z lásky k původnímu Secret Agentovi a jeho herní mechanismy z něj přímo vycházejí.

Ano, hlavní hrdina vypadá jako podezřelé individuum se šedivou zombie kůží a nepřirozeným úsměvem. Ano, zvukové efekty jsou pcspeakerovsky uvřískané a otravné. Ano, tahle hra má vážně jen 16 barev a další by z ní nevytřískal ani nadrátovaný Jim Morrison. Ale přesto si říká o "Love Me Two Times" – miluj mě dvakrát, můj hráči. A kdo by to té staré špionské rošťandě nesplnil?

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama