DOSové nebe: Centurion: Defender of Rome

Alpy jsme dobyli snadno. Jejich vojevůdce se s krví v očích rozjel vstříc našim krátkým mečům přímo v čele už tak otrhaného a nepočetného davu. Zaplatil životem a barbarští zbabělci se rozprchli. Iberové byli tužším oříškem. Jejich sloni nám naháněli strach a zuřivá jízda decimovala centurii za centurií. Mocný hlas Scipia Africana a jeho rafinovaná taktika s předstíraným ústupem nám ale i tuhle horkou provincii získaly. Krátce po dobytí Řecka se však objevili kartaginští marodéři. Hannibalova armáda za našimi zády vpadla do Říma a dobyla srdce našeho území. Museli jsme stáhnout z fronty hned tři legie, ale sloní grilovačka na Palatinu stála za tu námahu. Povýšení na konzula znamenalo rozhodující obrat. Země za zemí se skláněly před našimi vyrovnanými řadami a nakonec padla jak pyšná Parthie s udatnými bojovníky v sedlech bujných, vraných koní, tak bohatý Egypt, který se otevřel stejně doširoka, jako stehna jeho půvabné královny...

Císařem za jedinou noc, aneb nejlepší obrana je útok

Centurion: Defender of Rome z roku 1990 svým názvem spíše odkazoval k inspiraci Defender of the Crown než k samotnému obsahu. Hráč se v kůži novopečného vůdce římských legií totiž řídil spíše heslem "nejlepší obrana je útok" – a hlavním cílem tahovky s realtimovými bitvami bylo dobýt a ovládnout celý starověký svět a stát se caesarem. Znamenalo to starosti s ekonomikou, pořádkem v provinciích, ale zejména armádou. Postupné verbování většího a většího počtu legií, jejich pohyb po mapě a pochopitelně také vedení bitev. Spojení tahového globálního módu s realtime boji bylo jistě inspirací pro sérii Total War – z dnešního pohledu je Centurion až nečekaně přesnou "retro verzí Rome: TW".

Na začátku 90. let minulého století pochopitelně o Creative Assembly nikdo ještě neměl ani tušení. Centurion vznikal ve studiu Bits of Magic, jeho hlavním tvůrcem je pak Kellyn Beck, jenž na Defender of the Crown a několika dalších titulech pro Cinemaware skutečně pracoval (jmenovitě šlo o S.D.I., Sinbad and the Throne of Falcon a Rocket Ranger). Defenderovi se Centurion podobá v mnoha ohledech: designem hlavní mapy, správou armády a území, ale také přitomností bonusových miniher. Jen arkádové souboje rytířů na dřevce nahradily závody vozatajů a šermířské sekvence při dobývání hradů gladiátorské hry v aréně...

"Materiál pro tvorbu několika málo statických obrázků v rozlišení 320x200 získal během pracovní návštěvy Říma a pro účely vývoje navštívil i několik někdejších kolonií."

Beckův přístup k hernímu návrhu byl na svou dobu možná až nečekaně precizní. Zkušenosti s filmem, televizí i divadlem ho vedly k dlouhé předprodukční fázi. Přípravy vývoje Centuriona trvaly celý rok, během nějž Beck sbíral potřebná data a chystal storyboard každé jednotlivé obrazovky, jež se měla ve hře objevit. Materiál pro tvorbu několika málo statických obrázků v rozlišení 320x200 získal během pracovní návštěvy Říma a pro účely vývoje navštívil i několik někdejších kolonií (Německo, Francii a Švýcarsko). "Inspirací pro Centuriona bylo mnoho hodin sledování filmů Ben Hur a Spartacus," vyznal se z vášně k tématu pro Computer Gaming World v rozhovoru z ledna 1989. Mimochodem, hra tehdy měla pracovní název Caesar... Další perličkou je, že programovou stránku Centuriona zajišťovala Nicky Robinson – vedle Roberty Williams jedna z mála aktivních žen v herním průmyslu už od poloviny 80. let (do jejího portfolia spadá třeba The Last Ninja nebo Star Control). Z popkulturních odkazů zůstal ve hře jen jediný – během lodních bitev hraje hudba vykradený z filmu Ben Hur, konkrétně ze scény, kdy je hlavní hrdina galejníkem.

Vozíčková ekonomika, aneb vsaď si na svého caesara

Vzpomínky na Centuriona vedou především k hodinám stráveným pozorováním bitev. Nastavení jednoduché formace následoval výběr taktiky (po počátečních experimentech stejně všichni volili klín nebo vyrovnané řady, taktiku "stand fast" a krátce před kontaktem se soupeři zvolili "Release the legion!") a sledování, jak si disciplinované římské jednotky prosekávají cestu lesy barbarů. Ekonomicky to bylo celkem náročné – nákup legií, doplňování sil a samozřejmě pořádání her pro usmíření obyvatel stojí hodně, loďstvo ještě více. A tak bylo třeba využívat špinavého triku, kdy válku financovaly sázky na závody vozatajů. Přímo na okruhu pak stačilo zajet až k pravému okraji, vyhnat rychlost na maximum a sledovat, jak i lehký vozíček vítězí nad neschopnou AI...

Reflexe Centuriona v československých herních médiích není velká. Čtvrtstránkovou a velmi popisnou recenzi mu věnuje BiT z října 1994, který k němu připojuje i Caesara, Dominium a Rome AD 92, Centurion si odnáší 70 %. Recenzi najdeme také v únorovém Excaliburu z roku 1992, kde TAD hodnotí známkou 83 % a recenzi uzavírá svérázným doporučením – zvyšte si obtížnost. "Funguje to stoprocentně. S nejvyšší obtížností může totiž Centuriona dohrát snad jenom poloidiot." Ze zahraničních hodnocení vybíráme časopis ACE, který Megadrive verzi dává pěkných 81 procent, Amiga Format hodnotí 79 % a strhává body za příšerné gladiátorské zápasy, a CU Amiga uděluje 85 % s dovětkem "Carry on Cleo už nikdy nebude jako dřív..."

"Zejména se mi líbily vtípky v manuálu, ačkoliv samotná hra je trochu suchá a monotónní." Matt Regan, CU Amiga

Románek s Kleopatrou, aneb ono to tam vážně je!

Setkání s Centurionem v roce 2013 bylo příjemnou nostalgickou tříhodinovkou. Po mnoha týdnech s Total War: Rome II působí Defender of Rome jako jeho odlehčená casual verze v pixelové grafice. Skrývá ale více, než se na první pohled zdá. Už jen fakt změny obtížnosti – první dvě úrovně jsou výzvou spíše v duchu "jak rychle dobudeš svět", kterou komplikuje drahý nákup dostatečně velké flotily a pacifikace zpupných Britů, vyšší naopak prověří taktické dovednosti vojevůdce a přimějí pozorně sledovat, odkud se rekrutují vojáci do té či oné legie. Ale největší překvapení po letech bylo zjištění, že dialogy s náčelníky barbarských kmenů nebylo jen samoúčelnou dialogovou předehrou nevyhnutelnému boji. S ostatními národy (až na výjimky) lze totiž skutečně uzavřít alianci a ušetřit si tak vojáky! Na někoho zabere agresivita a demonstrace síly (Germánie, Galie), na jiného zase příchod malé armády a dobré úmysly (Sicílie), a pak jsou národy s velmi speciálními podmínkami, jako Egypt. Kdo by tušil, že je možné získat obilnici Říma bez boje, a ještě k tomu svést královnu Kleopatru? Zní to jako klasická urban legend, ale víte co? Ono to tam vážně je...

Devadesátkový mazlíček, aneb instantní bezotravné hraní

Z technického pohledu je Centurion krásně běžící, bezproblémovou hrou. Na internetu běžně dostupná verze se rozeběhne se standardním nastavením DOSBoxu a neotravuje žádnými pády ani problémy s rychlostí. Neobratné ovládání gladiátorských bitev je feature, nikoli chyba hry... Jak už to bývá, sehnat dnes hru legální cestou znamená sledovat eBay (pozor, prodávají se také Genesis či amigovské verze); na GOGu je zatím hra pouze ve wish-listu uživatelů. Nabízí ji ale řada v šedé zóně operujících abandonware stránek. A kdo by se nechtěl zpočátku trápit s ovládáním či vhodnou taktikou, najde velkou spoustu rad a tipů na fanouškovském webu či v rozsáhlé diskusi.

Centurion: Defender of Rome po letech ve své zkoušce času obstál báječně. Jak píše i FTL v blogovém příspěvku, je to v podstatě odlehčený Rome, ovládání je přehledné a vzhledem k rozsahu se dá Centurion dohrát podstatně rychleji. Tak tedy, hurá do války a vae victis!