Do hlubin světa monster

Nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše, vesměs všichni jistě znáte typické stvůry, mezi které patří upíři, vlkodlaci, nemrtví, draci a podobně. Ovšem přemýšleli jste někdy o tom, jak vlastně vznikly? Kdo je vymyslel a jak dlouho se objevují v myslích mnoha jedinců a kultur? Jestliže ano, článek pro vás bude nejspíše zdrojem pro doplnění některých nových informací. Pokud však patříte mezi druhou stranu lidí, mohli byste se obohatit i o trochu tajemna. Takže, vzhůru do toho!

Draci a jiná bájná stvoření

Drak je zřejmě nejtypičtější bytostí ve světě fantasy. Nespočetněkrát se objevil ve hrách či filmech. Stačí si vzpomenout právě na sérii Heroes of Might & Magic, která disponovala rovnou několika druhy. Stejně tak filmový svět je jimi doslova obklopen. Dračí srdce, snímek režiséra Roba Cohena, je nejlepším případem. Ale pojďme se nyní podívat trochu do historie a dozvědět se o dracích trochu víc, než jsou klišovité informace o plivání ohně a podobně.

Drak je bájné zvíře, uznávané mnoha kulturami. V některých slouží bohům, v jiných má roli samotného boha. Zajímavé jsou i podoby draka. Dohady a představy byly po několik století značně měněny a proto se dá s klidem říct, že jeho visáž závisí čistě na vaší představivosti. Samozřejmě jsou zde i určitá pravidla, a to, že se jedná o tvora majícího jednu či více hlav. Stejně tak se jeví problém i u křídel. Starověké bestiáře uvádějí tyto tvory jako okřídlené, ovšem stačí prolistovat pár stran dále a ihned se dozvíte, že není problém narazit na draka bez křídel. Křídla samotná se podobají netopýřím, alespoň dle myslitele svatého Augusta, který jako první uvedl představu o jejich vzhledu. Velkým zdrojem informací a teorií je i samotná Bible. Ač se to zdá neuvěřitelné, je tomu opravdu tak. Draci povětšinou plní druhotnou roli v nějakém příběhu, nemají jméno a osudy těchto mazlíčku nejsou jinak zvlášť dále vysvětleny. Z Bible se dá vyčíst také to, že největším a pokud se nemýlím i prvním drakem byl samotný Lucifer, Satan. Což se příčí s teorií pocházející z daleké Číny, ve které jsou draci velice oblíbení a staří Číňané věřili, že první drak pochází z moře.

Od draků se dostáváme k další známé ikoně, upírům

Pověsti a báje o upírech se začínají objevovat u Slovanů. Přesněji v Bulharsku, Srbsku a u východních Slovanů. Podle nich se jednalo o mrtvé duše vrahů a podobných veselých případů, jež zemřeli nějakou záhadnou, nevysvětlitelnou smrtí, popřípadě se mohl upírem stát člověk narozený v určitých obdobích v roce. Například o Vánocích (což působí poměrně humorně). Jestliže se ze člověka stal upír, jeho vizáž se poměrně dosti změnila a oddálila od normálních lidí. Namísto zdravé barvy kůže oplývali mrtvolnou bílou, jejich oči zrudly a tak dál a tak dále. Veškeré pověsti jsou založeny především věřícími, jelikož je velice pravděpodobné, že se jednalo o jedince s nepěknou nemocí zvanou Porfyrie. Člověk trpící touto chorobou má vzácnou poruchu krve, díky tomu pak železo z organismu uniká rychleji, než by mělo. To zapříčinilo zvýšenou citlivost na denní světlo. Kůže tedy velice rychle změní barvu a poškodí se (vypadá tudíž jako spálená). Toho mohli využít tehdejší věřící z vyšší sféry, kteří postižené označili za výplody ďábla.

O upírech již něco víme, čekají nás ochlupení miláčkové, tedy vlkodlaci

S těmi je to trochu složité. První zmínky o proměnách člověka ve vlka a naopak se objevují takřka od začátků mýtů, proto je relativně složité nalézt opravdu první původní informace. Ještě než se dostaneme do středověku, ze kterého pochází nejvíce mýtů a příběhů, zaplujeme na přelom sedmého a šestého století před naším letopočtem. V té době založil náboženský reformátor Zarathrustra Zoroastrismus (staré náboženství opírající se o pravidla víry v jednoho dobrého boha). Již zde se objevovali mýty o „vlkodlacích“, kde se vyskytovali jako íránští dvounozí vlci. Velký boom zaznamenal již zmíněný středověk. Zvláště pak z tehdejší Germánie se objevuje nejvíce zmínek, stejně tak část ve Slově o pluku Igorově, kde je popisováno, že kníže Vseslav velice rád pobíhal v pozdních nočních hodinách jako vlk. Pokud se přesuneme z Germánie na francké území, můžeme se dozvědět informace o Gevaduánské bestii. Jednalo se prý o obrovského vlka, který měl podle všeho na svědomí přes pár desítek obětí, mezi které patřili nejvíce děti a ženy – tedy snadné úlovky. Na bestii bylo pořádáno několik honů, které nebyly úspěšné. Až když lovec Jean Chastel nabil svou zbraň stříbrnou kulkou a jednou přesnou ranou skolil toho krvežíznivé zvíře.

Na závěr si povíme něco o nemrtvých

Jejich historie přichází z Afriky a to díky kultu voodoo (jistý druh náboženství obsahující i určité prvky magie). Nyní se však nejvíce rozšířilo v okolí Karibských ostrovů. Dle informací věří v toto náboženství každý třetí člověk žijící na Haiti. Šamani jsou vlastně takový most mezi lidmi a duchy (mrtvými). Dokáží se údajně převtělit do jiného těla, tedy dokáží oživit nemrtvého, který se poté nazývá zombie. Oživený je pak nucen poslouchat příkazy šamana. Nemá duši, nemá mozek, nemůže se sám rozhodovat. Jedná se o takovou větší loutku. Díky moderním hororům jsou z nemrtvých krvežízniví tvorové, požírající čerstvé lidské maso.