Diagnóza: Lovec

"Jaká je vaše nejoblíbenější kratochvíle?,“ ptám se typického Američana z jižní části USA. Ten bez okolků odpovídá: „No samozřejmě lov,“ a ukazováčkem mířícím na auto plné loveckých pušek potvrzuje svoje slova. Pánové, kteří nás sledují z povzdálí, se začnou sbíhat a okamžitě předhánět, kdo co v posledních dnech ulovil. Postěžují si na ceny „loveckých výletů“ do Afriky a z ruky do ruky předají nové číslo povinné literatury s obřím losem na titulní straně. Nakonec jeden z mladších začne debatu na téma videohry lovecké neboli „Hunting Games“. Pro Američany (hlavně ty z jihu) naprosto soběstačný žánr, pro nás ze starého kontinentu mírně exotická záležitost, které holduje jen málokdo. Ale pojďme si tento specifický žánr a několik jeho zástupců představit. Možná se poté i vy vydáte po stopách medvěda hnědého, losa evropského nebo nějakého toho slona… virtuálně samozřejmě.

Když se řekne „lovecké hry“, pravděpodobně první na co si vzpomenete bude Manhunt. Zábavný titul, ale přece jen pro naše potřeby moc jednostranný. My se dnes totiž budeme bavit o lovu různorodé zvěře (přece jen, střílení Homo sapiens se stává přežitkem) a co vlastně od takového lovu čekat. Tak za prvé, pramálo střílení, což ovšem neznamená, že bychom byli ochuzeni o adrenalin, právě naopak! Díky dávkování akce, která je vystupňována dlouhou přípravou před samotným výstřelem, se jí dočkáte v sice malých, ale za to výživných energy shotech. Za druhé, právě to čekání a přípravu, která hráče rozmlsané všemožnými gétéáčky a codkama nemusí (a nebude) bavit. I když věřte, že právě ve fázi přípravné tkví krása celého loveckého sportu. Ovšemže v reálu je to zábavnější, ale i virtuální stopování (které obnáší např. řízení nejrůznějších vehiklů), chystání pastí a následné čekání, má svoji atmosféru. Naštěstí pro vás však existují i tituly přístupné právě pro po akci dychtící generaci, které jsou o přípravnou fázi ochuzeny nebo ji značně usnadňují. Ostatně pojďme si momentálně dostupné tituly představit…

Kdo uteče, vyhraje

To, proč se u nás lovecké hry tolik nenosí, je logické - lidé tu prostě nenosí zbraně. Narozdíl od jižní části USA, kde nemít alespoň dvě lovecké pušky znamená stejnou potupu jako nemít syna. Banda srdečných lidí, často označovaných slovem „Rednecks“, prostě ráda loví a to i virtuálně. Proto se také sportovní obchodní řetězce plní nejrůznějšími loveckými tituly, mnohdy velice zajímavými, z nichž některé český trh neuvidí ani z vlaku. A je to škoda, protože například tituly ze série Cabela vydávané výhradně společností Activision mají opravdu co nabídnout. Historicky nejznámější, nejrozšířenější a nejspíše i nejkvalitnější značka se na trhu drží již několik let a mimo každoroční aktualizaci vlajkového titulu Cabela’s Big Game Hunter (první díl vydán již v roce 1998) se jednou za čas vytáhne s lahůdkou jako je například Cabela’s Legendary Adventures pro Wii s vlastní robustní periferií ve tvaru lovecké pušky. To, že je značka Cabela opravdovým lvím králem v žánru loveckých her, potvrzují i další méně či více kvalitní podsérie: konzolová Dangerous Hunts, na vysokou zvěř zaměřená Deer Hunt série nebo velice populární řada Outdoor Adventures, jež je oblíbená především díky své snadné přístupnosti (viz. odstavec výše).

Lovecké hry jsou směřovány na specifickou skupinu lidí a tu Activision naprosto ovládl. Proto také nemá prakticky žádného konkurenta a jediná další známější série- Rapala, zaměřená na specifickou oblast loveckých sportů: rybaření, vychází také s cejchem Activisionu. Tato mladá série zatím vyprodukovala pouhé dva tituly, jmenovitě Rapala We Fish pro Wii s vlastní plastovým prutem a multiplatformové Fishing Frenzy. Ovšem díky nevalné kvalitě zmíněných rybářských titulů a argumentu většiny hráčů, že: „V Game Hunterovi můžu přece taky lovit ryby a ke všemu je to mnohem zábavnější,“ se série moc neprodává. Activision to samozřejmě mrzet nemusí. Zajímavostí na konec je, že téměř všechny lovecké hry jsou vyvíjeny ve studiu Fun Labs, které tak má o práci postaráno na několik let dopředu.

Vzácná nemoc

Lidí s diagnózou lovec se u nás narozdíl od takové Tenneessee nebo Kentucky tolik nenajde, ale s jistotou můžeme říct, že mezi hlavní příznaky patří libování si v dlouhém čekání na jeden jediný výstřel, který kolikrát mine svůj cíl nebo ho mine do nepatřičných míst a znehodnotí tak trofej. Napodobování řvu losa kanadského v říji, nejrůznější lákání zvěře pomocí píšťalek, maskování se a samozřejmě také stopování – jednoduše nic pro milovníky Doomu. Jestli jste však u sebe alespoň jeden příznak rozpoznali, nebojte se jednu z vyčtených her vyzkoušet a možná v sobě probudíte lovce, o kterém jste neměli ani tušení.