Jsou demoverze ještě pořád normální?

Čím méně ze hry ukážeš, tím lépe se bude prodávat. Právě to je marketingové heslo, které pomalu mění herní svět. V překladu říká, že by hráči sice měli být masírování herní reklamou, ale rozhodně by neměli hrát hry dřív než v den vydání a ne v jiné než plné verzi. Zkrátka, shareware a dema škodí trhu.

Tuto myšlenku letos v únoru prezentoval designér Jesse Schell. Z jeho úst zněla přeci jen trochu bizarně. Kdo jiný než zakladatel poměrně neznámého nezávislého studia by měl strkat lidem své hry až pod nos a to v tom nejštědřejším balení? Vždyť dnes i spousta mnohem větších firem doslova rozdává hry zdarma, například formou mikrotransakcí nebo ve veřejných betatestech.

Ale ne, Schell není ten typ autora jako třeba Jonatan Söderström, který když prohlásil, že mu pirátění vlastního Hotline Miami vůbec nevadí, jeho účetní byla zralá na tubu prášků. Schell nicméně neříká "podivné" věci o dostupnosti levného hraní proto, že by byl škrt nebo měl prostě jinou náturu. Svá slova podpírá všeobecnými zkušenostmi herních vydavatelů. A těm teorie o zbytečnosti demoverzí rozhodně nezní cize.

Překvapivé neúspěchy

Přemýšlejte o klasických mainstreamových hrách bez internetových komunit. Právě takové tituly prý ztrácejí svůj prodejní potenciál, protože se nadbytečným způsobem ukazují v demech a lidé pak v sobě nenajdou chtíč koupit je celé. Schell není první, kdo s takovou teorií přichází. Diskuze o kontraproduktivitě demoverzí letěla éterem už před pěti lety, kdy se hráči seznámili s poměrně šokujícími grafy prodejů her na Xboxu 360 a PS3.  Na obou platformách se jako přes kopírák nejlépe prodávaly tituly, kterým předcházely pouze trailery a screenshoty a špatně naopak ty, které prezentovalo zejména demo. Na PS3 se hry s demem dokonce prodávaly vůbec nejhůř. Ještě hůř, než tituly, které neměly ani demo, ani obrazovou reklamu.

Statistika byla samozřejmě ovlivněná tím, že se mezi neúspěšnými hrami často objevovaly menší projekty nebo ty s negativními recenzemi. Ale o tom to právě je - statistika ukázala, že velké tituly se silnou reklamou a dobrou pověstí žádná dema nepotřebují. Mohou si dovolit ten komfort a uspět bez nich a kdo by chtěl průzkum shazovat kvůli jeho stáří, lze argumentovat tím, že historie se pořád opakuje. Jestliže grafy vznikly v době, kdy byly Xbox i PS3 stále ještě novými platformami, nové budou tyhle konzole i zanedlouho v nastupující osmé generaci.

Pro samé demo žádná útrata

Do úvahy konečně přichází otázka, v čem vlastně spočívá ona nadbytečnost demoverzí. Na internetových fórech se s oblibou říká, že je firmy nechtějí dělat proto, abychom nezjistili, jak strašné jejich hry doopravdy jsou. Jinak řečeno, abychom na to pokud možno přišli až po nákupu. Ale je to opravdu tak?

Osobně tento názor nesdílím. Dem podle mě ubývá, protože vydavatelé zkrátka nemají potřebu je vyrábět, což potvrzují ony statistiky. A jestliže se podle zmíněných grafů opravdu řídí (velké a dobré hry se prodají samy), anebo vyznávají Schellovu toerii (hry se příliš odhalují), v obojím s nimi souhlasím.

Zejména Schellovu teorii totiž pozoruji i na sobě samém.  Při procházení PS Storu na svém Playstationu opravdu nemám dojem, že by v sekci demoverzí bylo málo novinek. Přestože se tvrdí opak, nabídka je stále pěkná a právě to je asi ten problém. Loni jsem si s chutí stáhl například Ridge Racer, LittleBigPlanet, Journey, Call of Duty, Killzone, Mercury, Fifu, NHL. Madden, Infamous a víte co?... zjistil jsem, že mi to stačí. Ty hry nebyly špatné, ba právě napak, ale když chuť pokaždé přešla v hlad, ukojil jsem ho s každým novým demem. A hry si nekoupil.

Nekoupil jsem si je, protože mi to neustálé koštování stačilo. A stačí dodnes. Na PS Storu vlastně zažívám podobný syndrom přesycenosti jako piráti, kteří své hry víc stahují než hrají.

Z mého hlediska je demo opravdu překonané a rozumím lidem z branže, kteří tvrdí, že je pro jejich byznys kontraproduktivní. Je s ním práce a pak se k PSN připojí hňup jako Švára a efekt ta tam. Upřímně věřím, že podle Schellovy teorie budou ve stále větší výhodě ty hry, které si přes záplavu trailerů a spoilerů uchovají punc nedostupnosti a nikdo si je před vydáním nezkusí. Měli bychom nad tím kriticky vrtět hlavou? Vždyť do kina také nechodíme až na druhou půlku filmu...