“Pole pokrytá krůpějemi ranní rosy se halí do cárů mlhy, slunce vystavuje svoji tvář na obzoru, první paprsky prohledávají úrodné roviny. Přes oblaka mlhy prosvítají obrysy postav, udatných hrdinů, kteří povstali, aby osvobodili zem a nechali ji rozkvést do plné krásy!"
-
ScreenshotyScreenshoty
Karetní hra Citadela od velmi oblíbeného autora deskových her Bruna Faiduttise se do našich luhů a hájů dostala již před několika lety a nutno říci, že její obliba stále vzkvétá. Obliba je až takového rázu, že Citadelu hrají jak zarputilí pařani deskových her, tak sváteční hráči. Pojďme se tedy podívat této karetní hříčce na zoubek.
Krabička
Při prvním pohledu na balení může leckterý rejpal namítnout, že autor Citadely do herních propriet moc neinvestoval. Pravdou jest, že karetní hry většinou nepřináší spousty figurek, penízků a herních plánů. Citadela přitom z tohoto standardu nijak nevybočuje. Obsahuje pouze karty budov a postav, kartičku krále a pak ještě herní penízky… a toť vše.
Co rozhodně potěší, jsou ilustrace na jednotlivých kartičkách, které mají výborné provedení a velkou měrou přispívají k jedné z hlavních deviz hry - atmosféře. Když si k tomu dále připočtete nápad, čili herní koncept, a vtahující hratelnost, získáte lepší povědomí o tom, proč že se Citadela před deseti roky málem stala nositelem prestižní ceny Hra roku (Spiel des Jahres).
Popojedeme
Nutno dodat, že herní principy a vůbec celá pravidla jsou velmi jednoduchá a zkušený hráč je dokáže vysvětlit během několika málo minut. Hraní díky tomu rychle odsýpá, přičemž herní doba osciluje mezi několika desítkami minut a cca hodinou. Citadely se může zúčastnit 2-7 hráčů, ti všichni pak ocení kompletní českou lokalizaci, tedy české popisky na kartičkách.
Každý z hráčů ve hře vystupuje jako jakýsi správce města a jeho úkolem je postavit dobře fungující metropoli - z karet staveb. Staveb je tady opravdu hodně. Od přístavních hospod, radnic až po lovecké zámečky a hrady. Každá stavba má určitou hodnotu, kterou musí hráč zaplatit ve zlatých mincích, aby ji mohl postavit (vyložit). Tato hodnota pak na konci slouží jako počet vítězných bodů, které za stavbu dostanete. A kdo má na konci hry nejvíce vítězných bodů, zvítězil. Při tomhle snažení je však prostor i pro určité manévry, jako když si na začátku kola můžete vybrat, zdali si sejmete kartu budovy - nebo vyinkasujete dva zlaté. A to není zdaleka všechno!
Mordýř, zloděj nebo stavitel?
Na výše představený jednoduchý herní princip je potom nabaleno ještě jedno zajímavé pravidlo a to karty "rolí". Rolí je ve hře celkem osm a to: vrah, zloděj, čaroděj, král, kněz, kupec, stavitel a žoldnéř. Každá z rolí má svoji zcela unikátní schopnost, kterou hráč může, ale samozřejmě nemusí, ve svém tahu využít. Pro příklad: Vrah může zabít libovolnou postavu ve hře. Uvedený čin pak znamená, že vybraný hráč na jedno kolo nehraje. Nebo takový kupec, co na začátku svého tahu získá, a to prosím zcela automaticky, jeden zlatý z banku.
Karty rolí si přitom hráči vybírají tajně a role se každé kolo střídají, což přidává na atraktivitě. Může se tedy snadno stát, že dobře naplánovanou akci zhatí vrah, či šikovný zlodějíček. V tomhle kontextu ještě zbývá připomenout rozšíření, které s podtitulem Temná země do původní hry přináší další karty budov a rolí, jako je výběrčí, který inkasuje od hráče, jenž staví. Citadela končí v momentě, kdy se jednomu z hráčů podaří postavit osm budov, odkud už je jenom krůček i ke konci dnešní recenze.
Pane vrchní, platím!
Karetní hru Citadela tímto doporučuji opravdu široké veřejnosti. Jde o velice příjemnou a svižnou oddychovou záležitost, co se dá hrát prakticky kdykoliv a kdekoliv. Jde o dobrou zábavu a příjemné povyražení pro malé i velké, kteří zde ocení dobrou přístupnost a relativní časovou nenáročnost.
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
dungeonmaster napsal 4. 5. 2010 v 23.48
Je to fajn hra, ještě jí mít s kým hrát a byla by ještě lepší.
Cerealkiller: Tenhle druh lidí je opravdu super, hlavně v rpg bych to střílel.
Ursus napsal 4. 5. 2010 v 23.28
Prob: Právě, že tahle téměř cestovní věc je poměrně levná.
Cerealkiller: Já to zkoušel i v partě více lidí, ale nebavilo mě to tak moc hlavně proto, že jsem čekal dost dlouho, než na mě došla řada. A mordýř v tu chvíli v podstatě skoro vždy trefí... jo, musíš si hlídat víc lidí atd., ale přesto ve dvou to má šmrnc, člověk je skoro pořád na tahu. A navíc ty čachry s mordýřem... když se to umí hrát, tak i ve dvou je to taková postava, která začne klidně ležet ladem.
Cerealkiller napsal 4. 5. 2010 v 22.46
Ursus: My většinou hrajeme v 4-5 lidech, a v takové sestavě, kde už se všichni znají, jsou ty intriky rovněž potřeba. Ale musím říct, že mám kamaráda, u něhož nikdy nevím, co udělá příště. Vždycky udělá něco nečekaného, ale bohužel většinou omylem - "jó von si nikdo stavitele nevzal? To jsem si vůbec nevšim"... občas také rád zabíjí zloděje, aniž by to přineslo nějaký efekt. S ním je hra hned zajímavější :)
Prob: Pokud si dobře pamatuji co jsem zahlédl nedávno někde na internetu, tak tam byla cena 375,- Kč, opravdu to není nic drahého. A rozhodně to za ty peníze stojí.
Prob napsal 4. 5. 2010 v 21.25
Kolik tak přijde takováhle věcička ?
Vím že takovéhle hry stojí dost peněz , vrcholem jsou deskohry typu Warcraft , které stojí nehorázné peníze a jejich herní doba je abnormální .
Ursus napsal 4. 5. 2010 v 21.21
Je to jednoduché, je to rychlé, je to chytlavé.
Osobně mě hra nejvíc baví ve dvou, kdy oba umí dobře intrikovat. V tu chvíli to opravdu připomíná poker, jak říká Cerealkiller.
Rocker93 napsal 4. 5. 2010 v 20.00
Je to neuvěřitelná pecka, každému doporučuju, koupí "datadisku" také neprohloupíte...
Lupulin napsal 4. 5. 2010 v 13.12
Mordýř je fakt *******!!!!!!!
protože není nic horšího než čekat celé kolo až si všichni zahrají....a když vás zamorduje dvakrát po sobě...no to je radost :D
Cerealkiller napsal 4. 5. 2010 v 12.53
Ano, v jednoduchosti je síla, a nejinak je tomu v případě Citadely. Hra je perfektně zpracovaná, vejde se do kapsy a přitom dokáže přinést hodiny zábavy! Při hraní v 5 lidech už se herní doba blíží jedné hodině, a kolikrát se ještě protáhne.
Zbývá jen dodat, že v určitých chvílích hra připomíná poker - hráči si karty vybírají v určitém pořadí, a často musíte odhadovat nejen kdo z hráčů před vámi si vybral kterou postavu (a kdo po vás si vybere), ale jakou akci asi zamýšlí... Často je tak nutné blafovat, pokud budete celou hru hrát zcela logicky, ostatní hráči vaše chování vysledují a náležitě vás za něj potrestají...
Ursus napsal 5. 5. 2010 v 17.39
dungeonmaster: Taky takového znám, ale nejhorší je, že on to většinou vyhrává. To takhle 4 hodiny člověk hraje Proroctví a na konci vyhraje právě člověk, který stále pořádně neví, co dělá. :)