Half-Life 2 Článek Chybí nám humorné hry?

Chybí nám humorné hry?

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

19. 6. 2007 22:00 16
Reklama

Už to bude nějaký ten pátek, kdy se na Hrej objevil článek, ve kterém Tomáš Krajča rozebral téma vážných her. Že jich není zrovna dvakrát málo jsme postupem času tak nějak vypozorovali sami, jenže já jsem tvor od přírody zkoumavý a nedá mi to i nadále spát. Otázkou tedy je, proč se v moři her napříč všemi platformami vyskytuje jen zanedbatelná množinka komedií; zkrátka her, kterým nejde jen o stírání emzáků ze zdí vesmírné základny, nebo o sedmou variaci příběhu o prsaté archeoložce? Proč tu není větší procento herních komedií a vůbec, potřebujeme je?

Bylo to už ve starém Řecku, kdy přišli lidé na to, že nejenom tragédií živ je amfiteátr. Člověk se totiž potřebují smát a i když většina toho chichotání a pohihňávání pramení ze škodolibosti, stále pořád můžeme mluvit o činnosti věru prospěšné. Sta miliony lidí tak večer co večer usedají před televizi s tím, že se chtějí zasmát, nejenom bavit. A to jen proto, že bavit může člověka ledasco, ovšem komedie, o kterých dnes mluvíme, mají prvořadý úkol v podobě divákova rozesmátí. Tak, a co my, hráči, my usedáme, dost možná i ten večer co večer za monitory & televize s nějakou tou herní periferií v ruce a chceme se taky bavit, jenže s tím, že na ten smích se v poslední době nějako zapomíná.

Jedním z možných důvodů, proč nás většina dnešních her nerozesmává, je nekonečná snaha o maximální možnou míru reality ve hrách. Hry jako Half-Life 2, S.T.A.L.K.E.R., ale i Pro Evolution Soccer, nebo Richard Burns Rally, zasluhují absolutorium, v hodnocení dopadají na výbornou, ale ať už chceme nebo ne, smíchu v nich je pomálu. Pokud tedy chtějí vývojáři zpracovat svůj titul pokud možno co nejvíce realisticky, určitě se nedá počítat s přílišnou dávkou humoru. Je to možná smutné, ale dnešní svět, sloužící jako předloha pro zmíněné hry, není veselý. Zákonitě tedy nemohou být úspěšné hry od velkých vývojářů postavené na čemkoliv humorném a zákonitě tak nemohou být označovány za komedie. Bohužel, vše je natolik složité, že ani protipól, tedy naprosté odpoutání se od reality, například v podobě MMORPG, nebo fantastických strategií ještě nemusí znamenat, a spíše ani nikdy znamenat nebude, onen komediální úspěch.

Dalším důvodem je bezesporu alibismus, natolik populární vlastnost dnešní společnosti. Když hráči brblají, že je tahle, nebo tahle hra příliš „suchá“, člověk starající se o dialogy sem tam mrskne nějakou tu vtipnou hlášku v domnění, že je po problému a s čistým svědomím dá ruce zase pryč. Příkladem za všechny budiž třeba legendární Fallout, který ostrovtipem přímo čišel. Jenže, i když vám některé gagy z určitě uvízly v hlavě a určitě jste se i smáli, stále šlo jen o vatu, vyplňující příběh, točící se jinak kolem vážné a rozhodně ne dvakrát komediální situace. S touto „výplní“ se lze setkat prakticky ve všech žánrech, snad až s výjimkou sportovních her, které mají úžasnou duální vlastnost komedií a tragedií zároveň.

Když už ale mluvím o žánrech, přeci jen je tu jeden, jenž by se dal označit za záchranáře herních komedií – je jím jednoznačně adventura. Ačkoli i zde se většinou na pozadí vyskytuje nějaký ten zapeklitý příběh, případné „sranda prvky“ tvoří kompaktní hmotu, hodnou smíchu. Vzpomeňme například legendárního Sama & Maxe, nebo třeba Pankráce ze série her Polda. Zde je naprosto jasně vidět, že záměrem vývojářů bylo i přes vyšetřovací zápletku předhodit hráči titul, u jehož hraní by se měl smát. Sice tu momentálně nezastávám roli soudce, nakolik jsou inkriminované vtípky „smíchuhodné“, ovšem s trochou rezervy je lze považovat za komediálně vyhovující. Na druhou stranu je to ale nesmírná škoda, že se nám všechno takhle nepříjemně scvrklo do jednoho odvětví a v těch ostatních soustavný humor paběrkuje.

Jestli jsem ale o pár odstavců výše spílal dnešnímu světu za jeho vážnost, bylo by dosti nefér neoslovit i vás, lidi. Protože kdo jiný, než my, tvoří svět, ve kterém žijeme a ve kterém zdaleka nechybí jen humorné hry? Možná je to všechno jen kvůli nám, protože v porovnání s filmem je hra interaktivním médiem a my lidi už nemáme chuť vyvádět skopičiny. Důkazem tohoto faktu je třeba pohled na sérii Monkey Island. První díl vyšel v roce 1990 snad na všech tehdejších platformách, nebo do nich byl později portován. Podstatné je však to, že publikum přijalo humorný příběh, nezapomenutelné hlášky postav Stana, Voodoo Lady nebo pašáka Toothrota a všem bylo fajn. Jenže co teď? Doba zvážněla a pátý díl Monkey Islandu je za pořádně hustou mlhou.

Nakonec, to, že se humorné hry dostávají na okraj zájmu lze pozorovat třeba na sérii Leisure Suit Larry, a to od roku 2003, kdy začaly prosakovat informace o pozastavení vývoje. Dnes už se o novém dílu, pravda, trochu trhlé záležitosti vůbec neuvažuje a nám nezbývá, než utřít nos. Ba ne, jedničky a nuly fungují lépe, než egyptští balzamovači, my se díky tomu můžeme u monitorů zase smát a vzpomínat na to, co už nebude pokračovat. Je mi líto.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama