Chceme lokalizované hry? Ano!
Kolega Prouza ve svém článku o lokalizovaných hrách poměrně ostře zaútočil na běžnou praxi lokalizace každé hry do češtiny. Především pak na to, že hráči sami se honí po "češtinách" a nechtějí originální znění, které je kvalitnější, lepší a jednoduše přesně odpovídá tomu, jak to autor chtěl - a také by se na něm naučili anglicky rychleji a lépe. Můj pohled na tuto problematiku je poněkud jiný a pokusím se osvětlit na následujících řádcích, proč tomu tak je. Chtěl bych také dopředu zdůraznit, že nejsem v tomto ohledu bez konfliktu zájmů, protože se sám na překladech her podílím.
Především si je nutné říci na rovinu, že dnes se naučit anglicky z her je o něco méně snadné, než v minulosti. Objem textu ve hrách, který si hráč musí přečíst, aby hru úspěšně dohrál, se snižuje. Pavel je sice o něco mladší než já, oba jsme ale vyrůstali prakticky na stejných hrách, což byly adventury od LucasArts jako Secret of Monkey Island, od Sierry (Space Quest IV, Gabriel Knight), či od Accessu (Under a Killing Moon). V těchto hrách je enormní množství textu, kterým jste se museli prokousat, abyste se posunuli příběhem. Ani úroveň jazyka není nízká. Bez dobré znalosti angličtiny a často i bez kvalitního slovníku (a pamatuji si, že jsem měl jako třináctiletý či čtrnáctiletý slovník u těchto her na stole neustále) skoro nebyla šance pochopit, o co v nich šlo. Jenže nabídka kvalitních her byla tehdy vcelku mizerná, co se týče jejich počtu. Hrát se pořádně dalo jenom na PC. Hry byly obtížnější než dnes, protože hráči byli jiní, než dnes.
Teď žijeme v odlišném světě, co se týče množství her, množství textu ve hrách i země původu her i hráčské obce. Hry se dávno nevyrábějí jen v anglofonních zemích. Mnoho jich má svůj původ v polských, ukrajinských nebo ruských herních studiích a jsou vydávány ruskými distributory. Polovina titulů, o kterých píšu do Levelu novinky, má jako výrobce někoho ze zemí bývalého Sovětského svazu či obecně bývalého východního bloku. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že úroveň anglického jazyka v těchto hrách je žalostná a jejich překladem do češtiny jsou hráči v ČR před touto "verzí" jazyka Shakespearova doslova uchráněni. V jednom nejmenovaném titulu, který jsem recenzoval, se například voják hlídající dveře zcela vážně ptal hráče před vstupem do mise "Do you want to give up the mission?" a když se kliklo na "Yes", tak jste do mise vstoupili.
Většina her se do Česka dostává v angličtině. Ačkoli je jasné, že angličtina je nová světová lingua franca, stále existují hlavně v našem prostředí lidé, kteří vládnou jiným evropským jazykem (a vládnou jím dobře). Mám přátele, kteří umí plynně německy či francouzsky, ale s angličtinou mají velké problémy, protože se prostě orientovali na jiné jazykové prostředí. I pro ty je lokalizace her dobrým řešením.
Hlavně, hry nemohou a nesmějí být pro hráče přece jediným zdrojem cizího jazyka, v tomto případě většinou angličtiny. Důležitý - a možná ještě důležitější - je vliv televize a knih. Pavel žil dlouhou dobu ve Finsku, takže dobře ví, že skandinávské TV prakticky neznají pojem dabing. Podle toho vypadá i úroveň angličtiny u "nehráčů" - osobně jsem poznal, že otázka "Do you speak English?" je na sever od Hamburku prakticky zbytečná. Anglicky umí všichni včetně bezdomovců. U nás je to pochopitelně i z důvodu dabování všeho od Pána prstenů až po Kobru Elf úplně jinak. Pro mě osobně byly důležitější než hry originální knihy. Bude to znít možná bizarně, ale čtením anglických originálů ušetříte také nemalé peníze. Třeba originální "Angels and Demons" Dana Browna jsem sehnal v jednom pražském velkoknihkupectví ve skladném paperbacku ideálním do tramvaje za 219 korun. České nakladatelství nabízelo totéž ve vázané podobě o stokorunu dráž.
Prodeji her v originále nebo ve verzi, ve které si můžete jazyk vybrat brání hned několik faktorů. Prvním je technický faktor. Valná většina her není připravena na to, aby byla vydána ve více jazykových mutacích najednou. Dodatečná úprava by stála peníze, případně by ji výrobce mohl odmítnout, protože během dokončování hry má obvykle práce až nad hlavu a tento požadavek by zcela jistě byl na seznamu priorit pěkně dole. Druhým je obchodní faktor - jak mi potvrdil Jan Herodes z firmy Cenega, sice je teoreticky možné hru uvést ve dvou jazykových mutacích, ale to by znamenalo dvojnásobný počet CD a s tím i vyšší cenu. Hráči nad patnáct let jsou k lokalizacím vcelku přísní, nikoli však k dabingu - ten naopak odmítají.
Určitě by se ale našlo mnoho lidí, kteří chtějí z různých důvodů hrát svou oblíbenou hru v úplném originálu, tedy i s anglickými menu a texty - ať již se jedná o odpůrce překladů či o trvale zde žijící cizince. Pro hráče, kteří se z libovolných důvodů nedokáží přenést přes češtinu ve hře, stále zůstává možnost koupit si hru v zahraničí, například v internetovém obchodě Gameplay.com, který zasílá i do Česka.
Z distributorů by se ale neměla sejmout povinnost poskytnout hráčům lokalizaci kvalitní, bez pravopisných chyb a s překladem, který pokud možno co nejvíce odpovídá originálu. To je ovšem už na vás, hráčích. Pokud budete doma mrmlat nad tím, jak je překlad špatný, nikomu tím nepomůžete - pokud naopak napíšete společnosti, která hru v Česku prodává a na chyby ji upozorníte, uděláte jedině dobře. Můžete ostatně napsat i nám, vytvořili bychom třeba jazykový koutek, kde budeme pranýřovat nejhorší zvěrstva, která objevíte.
