České město v Second Life

Nové oči od Viléma mohli získat návštěvníci párty Čechů a Slováků v jednom městečku, které je teprve v kojenecké fázi, ale jeho starostové si malují světlou budoucnost. Stejně jako oči, je i město virtuálním konstruktem v prostoru Second Life, který nedávno oslavil čtvrté narozeniny a zaregistrovalo se v něm přes sedm a půl miliónu uživatelů. V jednom okamžiku pak bývá online přes dvacet tisíc lidí a většina z nich se rozhodla žít skutečnými „druhými životy“. Staví domy, pronajímá v nich byty, navrhuje oblečení a zařizuje butiky, programuje speciální animace nebo se živí jako bytový architekt. Jen v květnu 2007 si téměř čtyřicet tisíc lidí vydělalo více než deset dolarů, z nich pak sto třicet devět mělo měsíční příjem nad 5 000 dolarů.

Češi a Slováci tvoří zanedbatelné procento návštěvníků, přesto možnosti Second Life inspirují. Martin Dvořák, zástupce společnosti Beneta, tvrdí, že ho před rokem zaujal vstup velkých firem do Second Life, kde si postavily vlastní sídla a nabízejí buď značkové virtuální zboží nebo jen svým logem oznamují světu, že kolonizovaly virtuální svět. O příkladech není třeba se zmiňovat, všichni slyšeli o tiskové agentuře Reuters, která si vystavěla velké mediální centrum a platí virtuálního novináře nebo o firmách Toyota či Adidas, jež založily obchodní dům, nebo o otevření švédského informačního centra. Dvořák říká, že v českém a slovenském prostředí se ještě nikdo nepokusil velké firmy oslovit, aby podnikly něco podobného, a to z prostého důvodu: není dobrá odpověď na otázku, proč by to měly dělat. „Pro firmy začne být Second Life zajímavý až ve chvíli, kdy jejich prezence získá reálný efekt,“ říká. Vznikla myšlenka na založení českého města, které by nejen poskytovalo možnosti firmám, ale zároveň by přitáhlo komunitu Čechů a Slováků.

Mít vlastenecký kus půdy ve virtuálním vesmíru rozhodně není nová myšlenka. Na ostrově Dauntless (odkaz pro uživatele Second Life) provozují Češi vlastní bar v havajském stylu a za necelých sto korun pronajímají byty, případně pozemky prodávají za necelých tisíc korun. Dvořákem inciované město má oproti tomu mnohem větší ambice. „Jako první budujeme náměstí. Najdete na něm všechny budovy, které očekáváte, jako například hospodu, radnici, bar nebo diskotéku,“ říká. „Máme jasnou vizi, že střed města musí působit typicky česky, tedy s architekturou známou z českých měst. Chceme vzbudit hrdost, že budujeme české město a tu českost v něm najdete.“ Náměstí bude zabírat přibližně pětinu celého ostrova a bude centrem společenského dění – to znamená, že se objeví výstavy v radniční věži, v baru budou pravidelné párty a možnosti se rýsují i ve směru profesních přednášek od přednášejících z ČVUT a VŠE nebo divadelních vystoupení a koncertů českých a slovenských kapel. „Stálé aktivity jsou jádrem úspěchu celého projektu. Když lidi přijdou do města a nebude tam co dělat, tak to párkrát zkusí a nakonec odejdou,“ říká Dvořák a poukazuje na nedávný případ skvěle vybudovaného maďarského města, které nenabízelo obsah a majitelé ho museli zrušit. Udržet městskou populaci je ostatně klíčem k přitažení velkých firem.

„V ideálním případě pokryjí chod města reálné firmy – ze začátku stačí deset firem, které skrz poplatky uhradí provozní náklady,“ představuje si Dvořák, vystudovaný ekonom. Aby město mohlo fungovat, je zapotřebí nejprve koupit ostrov, jehož cena se pohybuje kolem čtyřiceti tisíc korun a dále každý měsíc platit přibližně dvacet tisíc za provozní náklady, které souvisejí s organizováním aktivit a placením jednotlivých městských zaměstnanců. Způsobů, jak se prezentovat v Second Life je hodně – někomu postačí kancelář, za jejíž vyrobení si Beneta účtuje poplatek ve výši pár tisíc korun a za měsíční údržbu pak několik stovek. „Když někdo bude chtít komplex budov nebo nějakou náročnější stavbu se zajímavým interiérem, tak práce bude stát již desítky tisíc,“ říká Dvořák. Uživatelé, kteří budou chtít přímo virtuálně vydělávat, si mohou pronajmout krámek a peníze opět půjdou na údržbu města. „Každý Čech, který by se k nám přihlásil by díky penězům od firem dostal byt zdarma a v městských obchodech by měl třeba třetinu sortimentu zdarma nebo za výrazné slevy,“ tak zní další strategie, jak uživatele přitáhnout právě k sobě. Vzniklo by vlastně do značné míry utopické prostředí, kde můžete zdarma jíst a spát a mít kamarády, kteří mluví vaším jazykem – češtinou.

V současnosti čítá budovatelský tým uživatelů přibližně deset lidí, kteří jsou přímo zodpovědní za stav architektury. V budoucnosti Dvořák plánuje zadávat zakázky od firem zkušeným stavitelům a designérům, kteří budou placeni přímo od jeho firmy a mohou si tak v případě úspěšného uchycení projektu solidně vydělávat. V další fázi, kdy firmy již budou mít zájem o aktivní účast, se bude město rozrůstat po celém ostrově a mají vznikat modernistické nebo futuristické a jinak tématicky laděné čtvrtě, podle jednotlivých zakázek a přání samotných uživatelů. „Celá výstavba se rozvíjí tak rychle, že nevíme, co bude za půl roku. Je nutné ale podotknout, že v současnosti vzniká vše z nadšení komunity a my zatím její potřeby příliš neregulujeme.“ Dokud do hry nevstoupí samotné peníze a požadavky inzerentů, samozřejmě. Nad plněním zakázek pak bude dohlížet člověk přímo z Benety.

Jeden z největších otazníků je prozaický: jak se bude město jmenovat? Je potřeba najít jméno, které by vystihovalo českou podstatu města a zatím není nic jasně daného. „Komunita bude mít opět hlavní roli při rozhodování. V současnosti padl návrh Lhota nebo Česká Lhota, ale to většině anglicky mluvících uživatelů Second Life nic neřekne o podstatě toho místa,“ vykládá Dvořák. „Snažíme se proto sesbírat nápady a těsně předtím, než se město přesune ze staveniště do ostrého provozu, tak uděláme anketu a uživatelé sami si zvolí, jaký název jim nejvíce vyhovuje.“

Práce na srdci českého města v Second Life pomalu finišují a brzy se pravděpodobně rozjedou jednotlivé aktivity. Nebuďte proto překvapení, když narazíte na tiskovou zprávu, ve které bude velká společnost oznamovat, že si ve virtuálním světě postavila vlastní sídlo a zve všechny k jeho prohlédnutí. Jak sám Dvořák přiznává, pořádný start se očekává v horizontu několika měsíců až půl roku – stay tuned!