Call of Duty: Modern Warfare 3 - multiplayer

Aktivní hraní online akcí je v dnešní době velice ošemetná a utužující záležitost jen pro ty nejchladnější povahy. Denně se musíte potýkat s výkřiky děcek, vzdávajících hold všem okolo hláškami jako „Nooooooooouuuu jů fakr,“ či „Fejk, jů fég,“ a podobně. Jakmile ovšem naskočíte do rozjetého vlaku, dojde vám, proč jsou série jako Battlefield a Call of Duty oblíbené a proč ani zdaleka nezáleží na tom, jestli obsahují kampaň pro jednoho hráče. Jedna z nejuznávanějších multiplayerových akcí je tady a přináší opravdu masivní porci zábavy.

Chatrný dům na pevných základech

Recenzi na Modern Warfare 3 jste si u nás mohli již přečíst, režim více hráčů je ovšem natolik klíčovou a obsáhlou záležitostí, že se zkrátka neobejde bez hlubšího testování. Onen standard, který stanovil první Modern Warfare, je naprosto patrný i ve třetím díle a jeho fragmenty naleznete v téměř každé dnešní online střílečce a ještě mnohem dále. Pravda, zatímco Battlefield přímo volá po týmovém hraní a svým konceptem se přiklání spíše k té věrnější straně konfliktu, Modern Warfare 3 představuje vysokofrekvenční akci, kde musíte věnovat pozornost nejdříve sobě a až poté vašim kolegům. Zbraně jsou ovšem konečně hlavními hrdiny hry!

Předem je potřeba dodat, že sliby ohledně optimalizace a vyvážení hratelnosti dopadly na výbornou. Když se komunitní manažer Robert Bowling během výstavy Call of Duty XP rozpovídal o těch nejkritičtějších změnách, tomu nejzarytějšímu publiku se zkrátka zastavil dech. Pravda, Modern Warfare 3 si leccos bere z posledního Black Ops, což je filozofií samotného Activisionu, a vůbec, všech dnešních vydavatelů. Při hraní multiplayeru vám ale ihned dojde, proč je Call of Duty po právu vzorem pro všechny ostatní vývojáře.

Monstrózní klišé #1: Stojíte na rozcestí. Opatrně se zastavíte, nakouknete doprava, nikdo. Nakouknete doleva, nikdo. Všude je absolutní ticho, takže se rozhodnete jít vpřed. V momentu, kdy otočíte hlavou, vás někdo zabije přesně z toho směru, kde ještě před milisekundou nikdo nebyl.

Pojď mezi nás, brácho...

Začněme v tom nejkritičtějším bodě, u optimalizace. Hra je nyní opravdu přístupná prakticky všem hráčům. Nejde o to, jestli máte nahráno stovky hodin v předešlých dílech, nebo hru hrajete poprvé. Veškeré mechanismy jsou nastaveny do takové polohy, abyste si skutečně mohli vybrat svůj styl hry a bez větších potíží a ponížení ze strany místních matadorů se mu mohli bezpečně věnovat. Největší změny se totiž týkají právě designu map, kterých je ve hře celkem šestnáct a které jsou ve většině případů stavěny ve formě labyrintu, s mnohem menší koncentrací velkých prostranství, a větším počtem převýšení a výhledů.

Ve hře jsou samozřejmě i otevřenější mapy, ani zdaleka už ovšem neplatí, že byste byli nuceni jít jedním směrem a doufat, že někde v rohu neklečí zahrabaný odstřelovač. Můžeme tvrdit, že lze jít hned několika cestami, což částečně eliminuje onen frustrující pocit smrti na jednom a tom samém místě. Což opět nahrává několika rozličným stylům hraní, které ovšem padají na některých zlozvycích, které se sice odehrávají v rámci možností hry, ale s velkým opovržením komunity. Největším problémem u odstřelovacích pušek je totiž tzv. quick-scoping, technika, kdy nemusíte na cíl vůbec mířit, stačí si pouze nacvičit téměř současné stlačení míření a střelby, a jen orientačně zamířit směrem k nepříteli. Smrt většinou přichází na jednu ránu a bez jakékoliv námahy.

Což je nejfrekventovanější způsob hraní místních odstřelovačů a zároveň jeden z nejotravnějších prvků, díky němuž byste se nejraději sami dekapitovali. Ačkoliv komunita volala po odstranění, vývojáři se rozhodli tuto možnost do hry začlenit a částečně tak rozházeli onu příjemně vyváženou hratelnost. Krom map ovšem došlo i k radikálnímu zpomalení samotné hry. Rychlost pohybu postavy je mnohem pomalejší - záleží také na typu zbraně, kterou nesete - načež i prostředí map napomáhá tomu, že se zkrátka necítíte jako v honu na lišku, ale máte čas více přemýšlet nad svými akcemi. Podobně jako kampaň, i multiplayer jako takový běží plynule po stránce enginu, k čemuž ovšem bylo dopomoženo několika kompromisy.

Monstrózní klišé #2: Usilovně se snažíte oslabit skupinku nepřátel před vámi, saháte po oslepujícím granátu a vrháte jej směrem vzhůru s přímým výhledem na ulici před vámi. Co čert nechtěl, strefujete tenoučký sloup elektrického vedení uprostřed ulice, granát se vrací zpět a oslepujete pouze a jen sami sebe.

Červení, modří, samotní

Textury objektů a některé modely jsou v určitých částech map velice ohoblované, často rozplizlé a navíc se zdá, že i hra samotná běží v této fázi v menším rozlišení. Ostatně, co si budeme povídat, až šestnáct hráčů na jedné mapě je docela záhul, zvláště v kombinaci s tak vulkanickou hratelností. Klidnějšímu tempu přispívá i úplně nový systém "killstreaků", tedy odměn, které získáváte za zabíjení nepřátel a které je možné použít okamžitě během hry. Za "killování" tak otevíráte například přelety bezpilotních letadel, bombardování a další hračky, které pomáhají nejenom vám a celému týmu, jsou totiž i jedním z ústředních prvků při budování motivace se zlepšovat a hledat odlišné styly hraní.

Při tvorbě vlastní třídy si totiž vybíráte nejenom hlavní a sekundární zbraně, typy granátů a podpůrné výbavy, ale také druh těchto odměn a způsob, jakým jej budete získávat.

Assault – Základní třída zaměřená výhradně na agresivní hráče, kteří jsou orientováni především na sebe a na hromadění mrtvol. Každý zabitý nepřítel znamená jeden bod v žebříčku. Pakliže jich v řadě zabijete dostatečný počet, zpřístupníte si i jednu z patnácti výhradně útočných odměn (nálet stíhačky, přelet vrtulníků). Jakmile ovšem zemřete, začínáte z gruntu.

Support – Druhá třída je určená spíše pro nováčky a hráče, kteří chtějí podpořit tým i za cenu několika vlastních smrtí. S podpůrnou třídou taktéž otevíráte killstreaky, které jsou ale od přírody zaměřené právě k posílení vlastních řad, spíše než oslabení těch nepřátelský. Radary, neprůstřelné vesty, případně průzkumné vrtulníky a mnohem více. Jakmile padáte k zemi, váš postup se neresetuje a vy se tak můžete po nějaké době i s potížemi dohrabat ke kýženému stanovisku.

Specialist – Konečně tu máme něco pro vlky samotáře. Pakliže se považujete za nadprůměrného hráče Call of Duty a rádi dokazujete ostatním, že vám narostly obří kulky, jako specialista neotevíráte žádné killstreaky, ale vylepšení postavy. Systém podobný třídě Assault po každých dvou zabitích otevře jedno nadefinované vylepšení a je pak jenom na vás, jak zatopíte opozici.

Navzdory faktu, že se na bojišti neustále něco děje, že kolem létají vrtulníky a vojáci radostně křičí ve smrtelné agonii, je hraní Modern Warfare 3 mnohem klidnější než v případě Modern Warfare 2. Ano, stále zde máte celou řadu možností jak dokonale zdevastovat nepřítele, ale už dávno nemáte pocit, že vám padá váš vlastní dům na hlavu, což dělá z hraní mnohem příjemnější a méně infarktové chvilky. Celou situaci navíc mnohem lépe snaží i internetové připojení a samotný engine.

Naleštěná hlaveň

Tu nejtěžší válku Inifinity Ward vyhráli na poli vyvážení zbraní, kterých je úctyhodná spousta a které jsou, počkejte si na to, prakticky všechny použitelné. Pakliže máte zkušenosti s předešlými hrami, případně i jakoukoliv jinou FPS, téměř vždy se najde mašina, která svou účinností, silou a přesností vystrkuje hlavu nad konkurenci. V Battlefield: Bad Company to byly například brokovnice, v Modern Warfare 1 typicky samopal MP5, a ve dvojce pak útočná puška SCAR, která byla díky svým proporcím téměř uctívána. Spousta hráčů tak měla tendence sahat právě po těchto kusech, ani ne tak z vlastního požitku, jako spíše z důvodu snahy se vůbec ubránit.

Samozřejmě, i v Modern Warfare 3 se najdou kousky, které vás po dlouhém používání pošlou do Beřkovic, typicky samopal UMP45, jehož síla na blízké vzdálenosti silně připomíná Chucka Norrise, v globálním měřítku je ale spíše na vás, jaké vlastnosti zbraně preferujete, spíše než na papírových hodnotách, které ve spoustě hrách stále hrají prim. Příklad! Útočné pušky jsou tím pomyslným středem, pokud jde o kombinaci síly, přesnosti a kompaktnosti. Zatímco si s takovou AK47 můžete vyšlápnout prakticky na kohokoliv, na krátké vzdálenosti jste proti samopalům v obrovské nevýhodě díky jejich kadenci a účinnosti. Do celého procesu hraní se pak přidává i způsob jakým chcete hrát, jestli jste ten plíživý hráč, který se rád zastavuje a rozhlíží, nebo zběsilý chlápek, jenž nejdříve střílí a až poté přemýšlí.

Šanci máte skutečně s jakoukoliv zbraní, jen je potřeba si na ni dostatečně zvyknout a brát v potaz její změřitelné plusy a mínusy. A že je nabízený arzenál více než rozsáhlý, nemusíme dodávat. Spolu s vyváženými a přepracovanými kvéry přišlo i jejich nové ozvučení, které, ačkoliv nestačí na sourozence z Battlefieldu, nabízí mnohem větší požitek ze střelby. Většina herních režimů samozřejmě vyžaduje trošku odlišný přístup, co se nastavení třídy týká, tudíž je dobré zapřemýšlet nad tím, jestli zvolíte plíživý postup, nebo (ne)osvědčený Rambo styl. Vy hru hrajete, vy si z velké části zvolíte i její charakter.

Monstrózní klišé #3: Chybí vám jeden bod do vaší vytoužené odměny. Právě jste zabili 17 protihráčů a chybí vám jeden jediný k tomu, abyste se na minutu posadili za kulomet helikoptéry a zatopili nezbedníkům tam dole. S odhodláním v očích vybíháte, míříte na vaší potenciální oběť a… umíráte!

Král motivace

Když už jsme u obsahu, počet režimů je na akční hru nezvykle rozsáhlý. Krom týmových i čistě akčních režimů je potřeba zmínit i novinku jménem Kill Confirmed, mód, kde nestačí protihráče jen zabít, ale abyste potvrdili jeho smrt, musíte sebrat jeho psí známku, zatímco kolegové smrt sebráním tagu vyvrátí. Realita je taková, že právě tento režim je fúzí rychlé akce a alespoň částečné taktiky, což z něj dělá velice příjemnou zábavu a pravděpodobně jednu z nejlepších příležitostí nového ročníku. Nováčkem je také mód Team Defender, kde jeden hráč drží vlajku, generuje body a tým jej musí bránit. Obecně lze Modern Warfare 3 za skladbu herních režimů pochválit, krom klasiky lze totiž hrát serióznější Hardcore módy, ale také Barebones verze, které jsou osekané o podpůrné hračky a hraní je tak mnohem osobnější.

Nové Call of Duty samozřejmě pokračuje ve vyšlapané cestičce, kterou Activision klestí již od prvního Modern Warfare , a nutno dodat, že to dělá ještě lépe, než kdykoliv předtím. Hra je totiž perfektním obrazem jednoho velkého, motivujícího celku, který vás nutí překonávat nejenom ostatní hráče, ale i sebe samotné. Stavba multiplayer a jeho odměn by měla být vzorem pro kteréhokoliv vývojáře, jelikož se nenajde moment, kdy by se vám hra nesnažila podstrčit nějakou novinku za vaše úspěchy. Od prvního do posledního momentu otevíráte nové zbraně a výbavu, plněním stovek postranních úkolů rozšiřujete své portfolio designových dekorací vaší vizitky, a prakticky neustále jste zahlceni odměnami za to, že jste prostou, leč významnou součástí armády hráčů.

Díky celkovému vybalancování hry tak není problém hrát jedním stylem a posléze přeskočit na úplně jiný druh hraní, čímž roste i onen faktor zábavnosti. Navzdory nesmírně vyzývavému obsahu tkví největší síla hry právě v její čiré hratelnosti. Veškeré zápasy jsou rychlé, pocit při zásahu nepřítele je svým způsobem lehce orgastický a když vám hra cpe body za jakoukoliv pozitivní činnost, cítíte se jako celebrita, jejíž 15 minut slávy ve skutečnosti trvá několik hodin. Samozřejmě, nemusí vám sednout hra jako taková, divoká povaha Modern Warfare 3 se neslučuje s některými hráčskými návyky, ale je potřeba uznat, že pokud Infinity Ward někdy vytvořili pevnou a obsahově povedenou kostru, je to právě teď. Každé modelce ale někdy vykoukne žebro…

Křest připojením

A žebrem myslíme opět technické potíže. O Call of Duty je již delší dobu známo, že je to jedna z nejcitlivějších her, pokud jde o online hraní. Aby vám hra fungovala absolutně bezchybně, museli byste být napojeni přímo na páteř poskytovatele připojení, a ani tím byste si nezaručili bezstarostný chod. Stačí totiž jeden rušivý element, jeden hráč se slabším signálem a hra občas dělá takové psí kusy, díky nimž bývá hraní místy značně znechucující. Realita se na PC a Xbox 360 už relativně vybarvila, hra šlape vcelku dobře a až na občasné lagy díky zahlceným serverům funguje právě jako ty švýcarské hodinky.

Pakliže ovšem hrajete PlayStation 3 verzi, počítejte s hotovým martýriem. Hra v této fázi prakticky neustále laguje, momentálně, ale často i permanentně zamrzá a mnohdy neeviduje zásahy do protihráčů. Což je, uznejte sami, velice nešťastný a hráčům se do očí vysmívající problém, který vývojáři údajně řeší. Samozřejmě nelze paušálně říci, že by každá hra fungovala tímto způsobem, drtivá většina z nich ovšem běží v tempu jen z dálky podobném plynulosti. Pokud byste totiž vedle sebe postavili všechny tři mutace, PS3 verze trpí zdaleka největšími problémy. Každá z nich ale obsahuje určité nedodělky, mezi nimiž najdete například ohavné tření postav, zejména pak spojeneckých vojáků. Nejenom že vás kolegové často zablokují, ale když jste blízko sebe, vytváříte tím efekt podobný snahám k sobě přilepit dva magnety o stejných pólech.

Monstrózní klišé #4: „Tak já to s tím zkusim,“ říkáte si při výběru nově otevřené zbraně. Po třech odehraných hrách, ve kterých nemůžete nikoho zabít, zjišťujete, že to zkrátka nebude váš šálek kávy a že zrovna tahle zbraň je úplně k ničemu. Nastupujete do dalšího kola a místní opozice si vás dokonale podává, právě touto zbraní.

Fajr in d houl

Druhou stranou mince multiplayeru je i kooperativní režim Special Ops, který je pravděpodobně nejnadějnějším prvkem hry k tomu, aby přilákal další hráče. Hlavní kampaň představuje solidní zábavu na pár hodin, multiplayer představuje také solidní, leč často frustrující zábavu na desítky a stovky hodin, ale až Survival Mode, kde se v jednom, případně více hráčích bráníte vlnám nepřátel, je ta zábava hodná relaxace. Hry se odehrávají na šestnáctce map z ostrého kompetitivního multiplayeru, kdy na vás postupně nabíhají silnější a větší skupinky nepřátel, jejichž zabíjením jednak získáváte peníze, které utrácíte za výbavu a vylepšení, ale také cenné zkušenosti.

Podobně jako v online módu, i napříč Special Ops se postupně vypracováváte a otevíráte si další a další možnosti jak se bránit, což ještě více podtrhuje zábavnou strunu, nehledě na to, zdali hrajete sami, nebo kamarádem po síti, na rozdělené obrazovce případně v LANce. Druhou částí Special Ops módu jsou pak speciální mise šité na míru právě tomuto módu, které, opět, lze hrát v jednom, až dvou lidech. Kooperativní mód jako takový je rozhodně jednou z těch nejvyužitelnějších částí hry, která skrývá opravdový potenciál, prakticky pro všechny hráče. Rozhodně jej nepřehlédněte.

Monstrózní klišé #5: Běháte po mapě, střílíte, mrtvoly padají a vy se cítíte jako bůh. Jako nezastavitelná koule, kterou nemůže nic zastavit. Nejde vám o nic, prostě se chcete bavit a střílíte bez ohledu na opatrnost. Po hodině zkoušíte onen opatrný postup, plížíte se, čekáte na místě, neběháte a umíráte víc, jak kdykoliv předtím.

Jelita mezi Elitou

S vydáním Modern Warfare 3 byla ovšem ostře nastartována i sociální služba Elite, která je v těchto chvílích přístupná všem. Pakliže se připojujete poprvé, pravděpodobně nepoběží ještě úplně plynule, jelikož Activision řeší problémy s gigantickou zátěží serverů. Dále je také potřeba dodat, že síť monitoruje vaše úspěchy a obecně, "život v Call of Duty branži" pouze v rámci Xboxu a PS3, na integraci počítače coby herní platformy, se stále pracuje a dle posledních zpráv ještě nějakou dobu pracovat bude. Když už jste ale členem smečky, Elite nabízí nesmírně detailní pohled na vaše úspěchy a to opravdu v takových detailech, o nichž se vám nezdálo ani v těch nejbizarnějších snech.

K tomu si připočtěte detailní popis prakticky všech herních prvků, od zbraní až po mapy a jednotlivé módy, rady od vývojářů a zkušených hráčů, komunikační platformu schopnou pojmout veškeré podněty od dálkové správy klanů až po nastavení vlastní třídy skrz webovou, případně konzolovou či mobilní aplikaci a její následný import do hry, a vznikne vám velice poutavá kombinace určená pro ty nejoddanější fandy hry. K dispozici jsou samozřejmě i prémiové služby za zhruba 1000 Kč na rok, které vám ještě více otevřou brány do světa Call of Duty a pohostí vás exkluzivními materiály, které souvisí nejenom s aktuální hrou, ale také budoucností série.

Součástí předplatného je zároveň i možnost účastnit se speciálních akcí, kde máte za úkol například ubránit určitý počet vlajek, a otevřít si tak speciální odznaky přímo na váš profil v Elite. Pravda je, že pokud hrou prakticky nežijete, nemáte téměř žádný důvod si za službu platit. Už balíček dostupný pro všechny totiž nabízí více, jak kdejaká, exkluzivně se tvářící služba.

Samotná Modern Warfare 3 pak představuje nesmírně návykový systém, který je bohatý na obsah a na všechno pozlátko kolem, přesto je stále zjizven některými technickými a logickými nedostatky. Přesto lze s klidem říci, že multiplayer se zkrátka povedl a je mnohem promyšlenější a čistější, než kdykoliv předtím. Když už ale mají vývojáři tolik zkušeností s vývojem hry, kterou hrají miliony hráčů po celém světě, mohli by se vyvarovat alespoň některých technických nedostatků.