Call of Duty: Black Ops (multiplayer)

Už v recenzi singleplayerové části padla zmínka o tom, že studio Treyarch nikdy nemělo problém s vytvořením zábavného multiplayeru. Důkazem může být jejich předchozí CoD hra s podtitulem World at War. Ačkoliv kampaň stála za starou bačkoru, ve více hráčích ji spousta lidí hraje dodnes. Navíc se jen málo ví, že i všemi vyzdvihovaní Infinity Ward velmi často docházeli do Treayarchu pro radu, jak co nejlépe vybalancovat multiplayer. V Black Ops si ovšem mohli, poprvé nesvázáni WWII územ, vytvořit hru pro více lidí přesně podle svých představ. Týden jsme sváděli bitvy s protivníky z celého světa a důkladně prozkoušeli všechny módy, které nám nejdůležitější složka nového Call of Duty nabízela.

„Ka Ching!“

Ještě než se pustíme do rozboru samotného multiplayeru, je třeba se krátce zmínit o populárním Zombie módu. Jeho princip je jednoduchý – nacházíte se v místnosti s několika vstupními body, z nichž se na vás ve vlnách neustále hrnou zombie. Za zásahy dostáváte peníze, které následně utrácíte buď za účinnější zbraně, otevírání dveří do dalších částí komplexu, či nově za zprovoznění elektřiny, potřebné pro spuštění například obranných věží. Jednotlivé postavy dostaly do vínku doslova kotel vtipných hlášek, kterými jednak komentují dění okolo sebe, ale hlavně velmi odlehčují vcelku pochmurnou atmosféru. Stejně jako ve World at War se jedná o velmi zábavný mód, v němž není nouze o dramatické okamžiky. Jedinou podmínkou k tomu, abyste si ho naplno užili, je dostatečný počet kamarádů, kteří se do něj pustí spolu s vámi. I ve dvou jde o celkem tuhou záležitost, nedej bože, abyste se do masakrování nemrtvých hord pustili sami. Čtyřčlenná banda navyklá bezchybné kooperaci si ovšem užije zábavy naprosto do sytosti.

Nyní už ovšem k tomu, co jistě zajímá všechny nedočkavce, hrající po celý uplynulý rok Modern Warfare 2. Důležitý fakt na úvod – Black Ops poskytují daleko lepší zážitek, blížící se téměř až nedostižnému čtvrtému dílu. Klíčové jsou v tomto případě jak drobnosti, například zvuky zbraní, přepracovaná mířidla a inovované killstreaky, tak i zcela nové pojetí multiplayeru, zjevně inspirované celistvým online světem série Halo. Se spuštěním multiplayeru se aktivuje  hráčská karta. Na ní jsou k vidění všechny vaše dosažené úspěchy, lze v ní kontrolovat statistiky, upravovat logo (a obrázek) klanu, vytvářet kombinace vybavení do jednotlivých zápasů, zkrátka vše, na co si jen vzpomenete. Pro každou zbraň je zde detailní přehled vaší úspěšnosti s ní. K dispozici máte například i údaje o poměru úmrtí a zabití za posledních pět her, či detekci nejčastějších zásahových zón. Údajů jsou skutečně mraky a lze podle nich i určovat taktiku na jednotlivých mapách, popřípadě zjišťovat, jak vám hraní s tou kterou zbraní jde, či nejde.

Trumf v rukávu

Z vaší hráčské karty se rovněž můžete přímo přenést i do virtuálního kinosálu. Servery archivují vašich sto posledních her (máte přístup jak ke svým, tak záznamům všech ostatních hráčů), přičemž šest vybraných si můžete uložit do archivu a přehrávat je na ukázku kamarádům. Přehrávání videa je zcela standardní. Najednou ho může sledovat až šest lidí, přičemž vlastník záznamu má možnost video v jakýkoliv okamžik zapauzovat, převinout, vytvořit screenshot, nebo vystřihnout určitou extra povedenou část. Na záznam je ovšem možné se podívat pouze ve hře – žádný přehrávač na oficiálních stránkách, natož nějaká rozšířená online databáze ve stylu Halo, zatím neexistuje. Upload na YouTube zatím také není možný, ačkoliv je celkem pravděpodobné, že se ho časem dočkáme.

Zřejmě nejdiskutovanější novinkou v multiplayeru Black Ops je systém virtuální měny (CoD points). Ty potřebujete naprosto ke všemu – otevřít si novou zbraň, vylepšit si ji tlumičem, namalovat na ni nějaké to maskování, místo granátu házet lepkavý semtex, to vše stojí peníze. Ani jediný kus vybavení nelze otevřít čistě tak, že poskočíte na další úroveň. Hlavně ze začátku (pokud budete chtít vyzkoušet úplně vše, co se vám právě otevře) budete mít celkem problém s penězi vyjít. Nicméně i právě kvůli nutnosti vše odemykat daleko spíše přilnete k jednomu druhu zbraně a stanete se mistry v jejím používání. Peníze vyděláváte za každé úspěšně dokončené kolo (nezávisle na tom, zda ho vyhrajete, či ne), za postup na vyšší úroveň, za splnění určitých výzev (zabití tisíce nepřátel útočnou puškou, atp.) a nově také za plnění kontraktů. Ty fungují jako časově omezená forma klasických výzev a dané úkoly jsou roztříděny do tří kategorií, v nichž se mísí jak nutnost zabít určitý počet nepřátel daným typem zbraně, tak výhra v několika zápasech za sebou. Nejdříve do nich však musíte investovat peníze (menší, či vyšší částku poměrnou výhře) a následně se strachovat o to, zda se vám povede natrefit na tým, s nímž můžete kontrakt splnit. Vtip je v tom, že každý kontrakt lze koupit pouze jednou za několik hodin, tudíž nehrozí, že byste si na nich nějak extrovně namastili kapsu.

Dávej - ber

Vydělávat ovšem můžete i v poslední velké novince v rámci multiplayeru série Call of Duty – takzvaných Wager zápasech. Z názvu asi odtušíte, že zde půjde o sázení peněz na svůj vlastní výkon. Mód je rozdělen do třech výkonnostních kategorií, podle počtu vsazených peněz, které se zase dělí na čtyři konkrétní herní módy. Gun Game je první z nich a jedná se o zdejší variantu mimořádně populární disciplíny, v níž záleží na vašem mistrném ovládnutí všech zbraňových tříd. Všech šest hráčů totiž začíná se základním revolverem, ovšem po prvním zabití dostane duální pistole, další přinese základní SMG, a tak dále skrze dvacet tříd až k finálnímu překvapení. Velmi zábavné, nicméně setsakramentsky obtížné na perfektní naučení. Druhým módem je One in the Chamber. I zde asi odhalíte náplň hry již podle názvu. Každý hráč začíná s pistolí, v níž má pouhý jediný náboj. Jakmile vystřelí a mine svůj cíl, tak se musí spolehnout pouze na ostrost svého nože. Pokud se ovšem trefí, tak dostane jeden náboj navíc. Toto velmi jednoduché pravidlo vás dovede udržet v neustálém napětí a je naprosto ideální pro ty, kteří si sice chtějí zahrát o peníze, ale zase nemají chuť být neustále masakrováni experty s kulomety.

Předposlední Wager varianta je Sticks and Stones. Tady zapomeňte na jakékoliv střelné zbraně – přednost tu totiž dostávají nože, kuše a tomahavky, jinak se jedná o celkem standardní deathmatch. Záverečný mód dostal název Sharpshooter. Podobně jako v Gun Game v něm jde o bezchybné zvládnutí všech zbraní, ovšem s jednou malou vychytávkou. Každých 45 vteřin totiž všichni hráči dostanou nějakou úplně novou zbraň, s níž se musí všichni co nejlépe popasovat. Vznikají tak velmi zajímavé situace, kdy například všichni mají pouze základní pistoli, či se naopak mapa hemží raketami, protože aktuální zbraní je zrovna RPG. Všechny čtyři módy jsou mimořádně zábavné, ale bohužel je není možné (z pochopitelných důvodů) hrát s lidmi v partě – pouze jako osamocení vlci. Abychom dostáli zpravodajské povinnosti, tak jen telegraficky dodáváme, že výčet ostatních módů je zcela klasický – týmový deathmatch, boj o vlajku, headquarters, domination, zkrátka nic nového pod sluncem.

Hurá k atlasům

Když už byla řeč o mapách, tak ani zde si není na co stěžovat. V celkem čtrnácti kouscích si jistě každý najde svou oblíbenou, ovšem daleko pravděpodobnější je, že vám budou vyhovovat naprosto všechny. S výjimkou jedné jediné jsme totiž nenalezli žádnou vyloženě neoblíbenou mapu, kterou bychom v předzápasovém hlasování ustavičně přeskakovali. Jejich design je navíc velmi vyvážený, tudíž na nich najdete jak otevřená prostranství, tak úzké koridory a nechybí ani pozice pro snipery. A komu bude dělat problémy si jejich plán zapamatovat, pro toho je tu trénink s počítačem ovládanými protivníky, u nichž si dokonce můžete nastavit i obtížnost. Posledním pozitivem map je to, že na nich skutečně lze využít kompletně celý zbraňový arzenál. Ten se sice co do kvantity příliš neliší od Modern Warfare 2, ale zase vyniká v kvalitě a preciznosti provedení každé z více než čtyřicítky zbraní, ani nemluvě o přídavných granátometech a různých typech optik. Snad jedinou, avšak o to závažnější chybou, na niž jsme během testování narazili, je až přílišně náhodné umístění spawn pointů. Nepřátelé se rodí v jakýkoliv okamžik na jakémkoliv místě, a ačkoliv by leckdo mohl namítnout, že to hře přidává na variabilitě, tak až vás kdosi postopadesáté zastřelí zezadu, kde jste to předtím stoprocentně vyčistili, budete si rvát vlasy naštváním.

I přesto se ale nedá zkrátka svítit. Multiplayer v Black Ops je ještě zábavnější, než v případě předchozího dílu a ne nadarmo ho už teď hrají miliony hráčů po celém světě. Ano, můžete namítat, že se jedná o obyčejnou střílečku, ale vysoké produkční kvality nejnovějšího dílu v sérii Call of Duty zcela opodstatňují jejich volbu.

Hodnocení multiplayerové části - 9/10