Buďme rádi, že je to za nama
---Střih---
Ze zahraničí. Moskva. Dne 20. 1. 2011 se členové sovětského
politbyra soudruzi A. Vytakovskij, B. Zatakovskij, Táta a Máma sešli
s delegáty Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Československé
socialistické republiky u příležitosti ukázky nového produktu sovětského státního
podniku Elektronika. Inženýři z pokrokové sekce „Pájej, ucítíš spoj“ dokázali
během posledních jedenácti let vyvinout první sovětský minipočítač do kapsy vatového
kabátce a s rozměry dvacet krát patnáct centimetrů stvořili praktického společníka
úzce zaměřeného na dnes velmi populární digitální hry. Přístroj je pádnou
odpovědí všem pochybovačům o vyspělosti sovětského průmyslu a ranou agentům západu
z řad Applu a jiných ve snaze podbízet se socialistickému člověku jednadvacátého
století dotykovými barevnými počítači s velezrádně detailní grafikou a
kontrarevolučním množstvím funkcí. Od teď budou jablka na domácím trhu zase
jenom k jídlu!
Za doznívání firemní hymny „Ani transistor na zmar“, jsme před budovou Elektroniky a přidružených silážních věží zemědělského družstva požádali o slovo vedoucího výroby Vasila Lžidimitrije. Debata se pod ztišenými tlampači vedla v srdečném a konstruktivním duchu. „Sypeme a plužíme,“ vysvětlil ještě Lžidimitrij, jak se podnik vypořádává s aktuální třeskutou zimou v okolí Minsku a pak jsme se již dali do řeči o očekávané novince, jež se má po Sputniku stát novým sovětským poslem míru, co obletí svět. O Larise, jak se nový kapesní počítač bude jmenovat, se nositel řádu Lysina Lenina rozpovídal s neskrývanou upřímností.
Aniž bych se chtěl tvářit
jako Vladimír Remek při šestisté besedě s mladými radioamatéry Svazarmu,
nemohu se ubránit obavě o dostatečné pokrytí poptávky po novém přístroji ještě
před letošním létem. Prozraď, Vasile Vasiljeviči, zasnoubila se již krása
okamžiku s realitou? Je Larisa hotová?
To je skutečně otázka na tělo a já ti za ni, soudruhu
redaktore, děkuji. Na Larisu nespěchej. Je téměř připravena, zbývá ji napíchnout
na zdroj. A dokud ho tam nedáme, tak ho tam prostě nemáme. Víš, jak to někdy
chodí.
Vím. Dodávky
neošidíš. Ale můžeš konečně slíbit, že si zástupci sdružených obchodů s elektronikou
převezmou počítačku již brzy a v dostatečném množství?
Máme spoustu poznatků z předchozího vývoje příručního
počítače Valerij 1, původně určeného pro devizový trh. Byl takhle velký (Vasil
roztahuje paže do mezní polohy, načež v ní na krátký čas zůstává zcela
zafixován) a dostatečně jsme se z něj použili. Všechny součástky jsme
v našem interním, naprosto soběstačném vývoji, dokonale zminiaturizovali a
mohu prohlásit, a to snad mluvím za všechny soudruhy tady, že odvádíme
svědomitou práci, na kterou může být strana i lid hrda.
Ve skladu jsem na
některých procesorech zahlédl poškrábané štítky Cyrix Cx486DLC…
To je omyl (Vasil připažuje). DLC znamená Dodatečně zLidovělá
Cena a místo Cyrixu tam měl být Termix – jméno závodu na míchání křemene za
vysokých teplot. Přiznávám, soudruzi zde odvedli práci jen na třiasedmdesát
procent. Chybovali, a přišli tak o devizové přísliby na letní dovolenou.
Vždyť ta firma už
procesory nevyrábí. Vy jste si nechali dovést staré skladové zásoby Cyrixu a
podle nich vyvíjeli vlastní procesory.
Nevím, kam mě to tlačíš, soudruhu. Chceš snad říct, že se necháváme
uplácet starým západním brakem? To se přece neděje ani u vás.
O našem PMD-2008
kolovaly zvěsti, že má vnitřnosti iMacu, prohnané slušovickou deautorizační komorou.
Ale na nic se nepřišlo… Raději zpět k Larise. Jaká je její výbava a kolik
bude stát?
Od počátku vývoje jsme ji chtěli věnovat našim pracujícím. Víš,
pro pokrokového dělníka už není tou nejlepší odměnou vrátit se v půl třetí
odpoledne domů a nazdařbůh přepínat mezi dvěma televizními kanály. Člověk chce
zvolnit, pobavit se, získat přehled. A to mu umožní náš plně monochromatický
displej poháněný termixem 6x86 Texas Instruments, ou jes. A cena? Bude-li každý
pracující odvádět stodvanáctiprocentní výkon po celé dvě pětiletky děleno
čtrnácti akcemi Z krát sto šedesát brigád plus dvě stě melouchů, bude za
nějakých deset let Larisa jeho. Vzhledem k rychlosti dodávek dílů ji tou dobou
budeme beztak ještě vyrábět.
A jak to bude
s připojením na internet?
Na co?
Na internet.
Na naši vnitrostátní síť? No, podívej se, soudruhu.Naše komsomolské počítače využívají zdarma
telefonické připojení k našim stranickým orgánům, takže myslím, že není nutné
do tohoto Larisu zatahovat. Cožpak je problém zajít si jednou týdně do okresní
buňky a tam si zaskútrovat, jak říkají Američané?
Říkají zašnorchlovat,
podle toho vodního sportu. Vy se ale opravdu domníváte, že tohle stačí? Třeba
v Československu státní internetové služby už dávno poskytují připojení soukromým
uživatelům. Stačí sehnat síťovou rozvodnu, počkat tři měsíce na výrok
schvalovací komise ministerstva zemědělství a zapsat se do pořadníku.
Však by těm vašim demokratům už měl někdo pořádně zakroutit
krkem. Nejdřív svobodné korby a teď… (Lžidimitrij se s typickým „plop“
dobyl do láhve Stoličnaji a nabízí kde komu)
To myslíte návštěvy
posiloven bez souhlasu funkcionářů jednot? Ano. Ale ještě by mě zajímalo…
Pij!
Pekně jemná.
Já vím. A ještě něco. Ke každý Larise určené pro vývoz teď budeme
zdarma přidávat valník inflačních kopejek. Tady už si za ně stejně nikdo nic
nekoupí. 640 kilo by tam u vás mělo stačit snad každýmu, ne?..
---Střih.---
Nekoukejte se do kalendáře, je skutečně rok, který svítí v dolním rohu obrazovky. Nad školními tabulemi nevisí Jiří Dolejš a je naše doba, světu nehrozí vývoz sovětské elektroniky z Elektroniky. Nicméně mě dlouho dráždila představa, co kdyby ano. Jak by vypadal náš život, kdyby se komunismus v Evropě udržel? A jak naše herní záliba? Byli by z nás stále ti brýlatí hošíci ve flanelových košilích, vrtající se ve spleti drátů z…tak dnes snad už aspoň dvaatřicetibitů? Anebo bychom se vyvinuli v pokrytecké rudokožce čínského typu a užívali si pokojného života s cenzurovaným Googlem?
Historikové nesnášejí slovo „kdyby“ a také na něm nehodlají stavět žádné teoretické konstrukce. Ani já jsem nechtěl. Jen jsem dostal chuť vystřídat své obvyklé komentáře o prohnilosti herního byznysu tak trochu jiným pohledem na věc. Je totiž snadné lamentovat nad drahotou, DLC, bugy, neoriginalitou, ochranami, zkrátka nad byznysem, který ničí hraní, ale ještě snadnější je si oddechnout a vědět, že to vše je ničím proti tomu, co bychom zažívalí ve světě našich otců. Mohlo být hůř. Tak ahoj v klubovně. Přinesu sifon a Sokobana.