Článek Báječná léta s černým drobkem

Báječná léta s černým drobkem

Ondřej Švára

Ondřej Švára

29. 4. 2011 22:36 4
Reklama

Vzpomínky zůstanou. Jako malé dítě jsem někdy před dvaceti lety hystericky toužil po televizních videohrách. Tak moc, že jsem si pro ně co víkend chodil do videopůjčovny a soutěžil o ně i se Čtyřlístkem. Ale nic naplat, žádné mi v dětství nemohly říkat pane. Čím víc jsem totiž svoji vášeň projevoval, tím víc jsem svoje rodiče od nákupu krásného dárku odrazoval. Dobře věděli, že jakmile přijedeme na návštěvu k našim příbuzným, kteří videohry mají, budou mě muset při loučení násilím vynést až do auta. Báli se, že jsem na hrách závislý. Ano, vzpomínám na krásnou dobu nesplněných tužeb. Příležitost sednout si ke krabičce, o které jsem až mnohem později zjistil, že se nápadně podobala Atari 2600, byl pro mě svátek. A díky té podobnosti si také vlastně docela dobře vzpomínám, jak vypadal můj první ovládací joystick. Byl to ve vietnamském provedení VCS controller. Tedy plagiát toho slavného černého ovladače s velkou pákou uprostřed a jediným červeným tlačítkem. Hrál jsem s kopií táty joysticků, hrál jsem s prototypem holé geniality…

Joystick pro první skutečně oblíbenou konzoli světa, tedy pro Atari 2600 z roku 1977, zdaleka nebyl prvním ovladačem, se kterým mohli hráči střílet do pixelů. Předběhly jej o deset let starší prototypy Ralpha Baera z projektu první domácí konzole Brown Box i roztodivné kvádříky z následně první skutečně prodávané konzole Magnavox Odyssey. Vpředu byly vlastně i desítky, ba stovky, druhů ovládacích pultíků pro arkádové automaty, které v době uvedení Atari 2600 vstupovaly do svého zlatého období. Jejich páčky, zakončené charakteristickou bambulkou, defacto posloužily prvnímu VCS joysticku jako inspirace. A ten pak svým významem předčil vše, co jej o pár let předběhlo.

Průkopník, průůkoopnííík

Zapsal do nesmazatelně do videoherních dějin. Společně s pozdějším gamepadem pro Nintendo Entertainment System totiž definoval, jak má herní ovladač vypadat a jak má fungovat. Zatímco mladší NES controller prosadil směrový kříž (D-pad) a celkově drobnější a praktičtější stavbou ukázal, ve kterém tvaru bude nakonec budoucnost hraní, černý joystick definoval ovládání jako takové. Zavedl standard devítipinového portu, který se pak používal v naprosté většině osmibitových a z části i šestnáctibitových systémech, určil dvojí způsob držení - buď v dlani, nebo na pevné podložce (gumové chytky vespod ale moc nedržely) a protože Atari začátkem osmdesátých let koketovalo s bezdrátovými technologiemi, jako první herní ovladač v dějinách také ve speciální edici nepotřeboval elektrický kabel. Především ale joystick k A2600 ukázal sílu jednoduchosti. Jeho páka udávala pohyb do čtyř směrů a doplňoval ji pouze jeden jediný akční knoflík. Žádné turbo buttony, žádné postranní přepínače, žádné miniaturní bobíky na korunce páky. Doslova panenská čistota provázela ovladač, který byl přitom kompatibilní i s konkurenčním hardwarem, jako byly počítače MSX nebo konzole Sega Master System.

Porucha? Nevadí

Ačkoliv je samotný ovladač notoricky znám jako černá krabička s tyčkou, během let se přeci jen modernizoval a upravoval. Byť téměř neznatelně. Mezi hlavní proměny patří to, že první verze byla o něco větší, těžší, zkrátka bytelnější, zatímco na té pozdější Atari šetřilo materiálem a právě odtud také pochází všeobecný a dodnes udržovaný předsudek, že při vášnivém hraní se joysticky lámají, křupou a zůstávají v rukách. Ano, skutečně tomu tak bylo, lehčí joystick k A2600 se dal poměrně lehce zničit, stejně jako mnohé jeho levné napodobeniny, dodávané k nelegálním stánkovým konzolím. S větší náchylností joysticků je ale spojena velmi zajímavá servisní praxe. Firma Atari si na svém superúspěšném herním hardwaru, jakou A2600 dozajista byla, velmi zakládala a osvojila si proto poměrně nadstandardní poprodejní přístup k zákazníkům. V čem spočíval? Jednotlivé obchody, které měly s Atari dealerskou smlouvu, dostávaly vždy po jedné speciální testovací A2600 zdarma, jež měla sloužit ke kontrole ne/funkčnosti konzol, se kterými přicházeli zákazníci do prodejny a hodlali uplatnit reklamaci. Před samotnou dohodou o servisu a výměně se k testeru připojil majitelův ovladač nebo zdroj od konzole a zkoušelo se. „Rozbil se vám joystick? Vaše 2600 nechce naskočit a potřebujete zjistit, jestli jde vůbec do součástek proud, než vypláznete peníze za servis? Tak si skočte za vaším prodejcem a použijte testovací konzoli,“ hovořilo Atari k zákazníkům. Škoda, že v pozdějších letech už tak vstřícné nebývalo.

Stát modelem až do důchodu

Atari joystick vydržel v masové oblibě v první i druhé generaci konzolí přibližně do poloviny osmdesátých let, kdy se hry začaly obecně navrhovat pro praktičtější gamepad od Nintenda. Ale i když byl jeho tvar překonán a jeho modernější kopie se začaly používat pouze k úzce specializovaném softwaru, především leteckým simulátorům, prodával se originál společně s omlazenou A2600 neuvěřitelných čtrnáct let až do roku 1991. A během té doby, lépe řečeno včetně této doby a té, která následovala až dodnes, se joystick Atari díky svému vlivu na videoherní byznys stal kulturní ikonou a proniknul i do oblastí, kam je vstup povolen pouze výjimečným z výjimečných. Stal se předmětem uctívání, napodobování, karikatury i přestaveb k docela jiným účelům.

Například se stal výstavním předmětem. A že na velikosti záleží chtěla ujistit návštěvníky expozice An 8-bit Moment in Gameplay v Kalifornii například designérka Mary Flanagan. Její třímetrový model byste do svého starého Atari 2600 asi nezapojili, ale přitom skutečně fungoval. Lidé s ním hráli Asteroids či Breakout. Tento a pár dalších modelů v nadoriginální velikosti cestuje po celosvětových výstavách docela běžně. Je-li při nějaké expozici retro koutek, je docela možné, že v něm obří joystick, se kterým lomcují děti i dospělí, uvidíte.

Dort i lampička

Podobně jako ikonický gamepad z nintenda, také atarácký joystick proniknul do nerdovské módy. A ačkoliv je atari pásek na můj vkus až příliš extravagantní (koukněte na obrázek), na svědomí jej má ta samá skupina, co zpopularizovala NES-buckle a to už něco znamená. Gadget maniaci mají vůbec z tohoto kusu letitého hardwaru radost. A nejen radost. Někteří také zisky. U většiny drobností na atarácké motivy se totiž platí značná přirážka za exkluzivitu a například bílý keramický stojánek na voskovou svíčku od britského shopu Mixko stojí pětapadesát liber! To je při dnešním kurzu půl druhého tisíce korun. O moc lepší poměr cena/výkon nemají ani přívěsky na klíče. Jeden takový od prodejce ThinkGeek stojí patnáct dolarů a levnější kusy se shánějí obtížně. Stejný shop má v nabídce ještě jednu zajímavost – otevíratelnou dózičku na žvýkačky. Jak vypadá si asi dokážete představit. Anebo mrkněte na fotografii. Stojí přívětivější čtyři dolary.

ThinkGeek nabízí i ten neklasičtější výrobek, živící se na slavném originálu. Totiž naprosto funkční kopii joysticku, ovšem s USB kabelem pro současné využití k emulátorům. Připravte se ale na delší hledání. USB atari controllery se cenově velmi liší a za stejný model můžete dát osmnáct i čtyřicet dolarů. Avšak pokud na emulátorech staré arkády nehrajete a jste spíše na sladké, máme pro vás poslední, řekněme sladkou cukrářskou perličku. Ano, i na pekáč se už herní legenda dostala. Uvidíte v galerii. A až vám po dortové večeři přítelkyně řekne zhasni, s touhle lampičkou to uděláte nesmírně rádi.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama