Atlas nerváků

Psychotici, hovada, hulváti, chuligáni, drzouni… určitě by se pro vzteklé hráče našel i nějaký pěkný výraz přímo ze chřtánu psychologa, pravdou zůstává, že odvádění energie, byť je sebevíc negativní, je u hraní stejně přirozené a potřebné, jako dýchání. A když odborníci říkají „Odveďte svůj vztek jiným směrem,“, už neříkají, že mrsknutí myši proti zdi, nebo demonstrativní upálení ovladače uprostřed náměstí značí něco špatného. Vztekání je zkrátka v kurzu a tak jsme si vytipovali několik základních archetypů, které nejspíše sami vídáte. Co více, možná jste to přímo vy! Nechceme na nikoho ukazovat, ale… Viléme, pokud tohle vidíš, není to osobní.

Chrlič

Index otravnosti - nedělní nákup

Pakliže při hraní nevyřknete ani jedno negativně zabarvené slůvko, jste ohrožený druh. My ostatní jsme povětšinou chrliči, hráči, kteří si v případě nezdaru jen lehce zaláteří, případně situaci potichu a naprosto klidným hlasem okomentují, třeba i lehce sprostým slovíčkem. Bez jakýchkoliv náznaků rasismu, fetiše nebo úchylky. Většina vyrovnaných hráčů zůstane v této fázi, s přibývajícím věkem pak vzrůstá i šance omezení sprostého slovníku.

Stejně jako pokémoni, i chrlič má hned několik fází, do nichž se může v případě kvalitního trenéra, rozumějte té pravé, vztek indukující hry, transformovat. Proto musí spousta chrličů po dohrání hry začít navštěvovat psychologa. Tito jedinci se zkrátka neumí výhodně rozčilovat a tak v sobě dusí bolest tak dlouho, až zkrátka praskne a energetický výboj v nich nahromaděný přeroste až ve vyražené zuby nebo poruchy spánku.

Typická hláška: „Sakra, já mám ale pech!“

Blamegamer

Index otravnosti – do střev se zařezávající spodní prádlo

Máte tu čest s jedním z nejotravnějších nerváků, s nímž se můžete v týmově založených hrách srazit. Je to přesně ten typ člověka, který neúspěch hází na záda všech svých spoluhráčů a hláškami typu „To jsem jedinej kdo tady hraje?!“ vyzývá všechny přítomné k rituálnímu obětování pohanským bohům. Z neexistující ankety z roku 2010 vyplynulo, že 70 % multiplayerových hráčů považuje tento typ člověka za nejotravnější existenci vůbec.

Problém souvisí s egem, které blamegamerovi přerůstá přes hlavu i v osobním životě. Řadící se mezi herní ultras kazí reputaci všem, kteří se shlukují do smeček, aby ve hrách dosáhli lepších výsledků. Tito bastardi nachází svůj původ výhradně v akčních hrách, které podvědomě přitahují jejich vojenskou, až naturální osobnost. Pravdou ovšem bývá, že pes co štěká, obvykle nekouše. I přesto není jednoduché v přítomnosti těchto hráčů zachovat chladnou hlavu.

Typická hláška: „Ježiši sám tady nic nezvládnu!“

Startér

Index otravnosti – hlasitá noční hudba

Každý máme toho tichého kamaráda, který si vždycky vezme sluchátka a mikrofon, jen aby do nich mlčenlivě během herních seancí funěl. Velká spousta z nás má ve svých řadách i startéra, což je ten typ hráče, který je jinak klidný, během nervové špičky ovšem nekontrolovaně a bez jakéhokoliv varování nervově vyletí. „SAKRÁÁÁ, DOPR*ELE, CO TO JE, JÁ SE NA TO…“ a o tři vteřiny později zase hraje, jakoby se nic nestalo.

V podstatě se jedná o pasivně agresivní hráče, jejichž výrazné projevy vzteku donutí ostatní mlčet a jen tiše naslouchat brutálnímu křiku a devastaci herního kutlochu. Potíž je ta, že se spousta hráčů z okolí startéra začne smát právě v moment, kdy se konkrétní osoba rozčiluje. Špatně! Podobně jako v případě chrliče, i startér se při vnějším buzení velice rád transformuje třeba i do rozkladačů, v extrémních případech i do kombinátorů.

Typická hláška: „Ano? Miláčku, já to uklidim, jen… KUUUURVAAAA, JÁ UŽ TO ROZMLÁTIM!“

Rozkladač

Index otravnosti – mytí nádobí po rodinné oslavě

Rozkladač je ten typ hráče, který často sice nebývá příliš movitý, jeho výdaje na hraní her ovšem mnohonásobně převyšují výdaje ostatních hráčů a jinak nervově labilních osob. To oni totiž rozkládají herní hardware, není problém u jedné hry zničit klávesnici i s myší. Anebo také dveře tím, že jimi prohodí klávesnici a myš. Nebo také spolubydlícího, který za těmi dveřmi právě stojí a přiblble se posmívá neštěstí jiných. Takového hráče dobře odlišíte – k novému Call of Duty si většinou pořizují i náhradní monitor.

Hraní v přítomnosti těchto lidí většinou není příjemné ani pro ty, kteří si hledí svého, což je jedno z nejdůležitějších pravidel, které je potřeba dodržet, jinak se faktura za rozbitý stůl velice rychle mění na frakturu o rozbitý stůl. Přímé vystavení klidných hráčů vlivům rozkladače v historii hraní nezaznamenalo pozitivní výsledky. Je prokázáno, že takový hráč má tendenci se také pozvolna měnit v rozkladače, odolnější jedinci se mohou transformovat do jednoho z předešlých stádií. Pokud si tedy hledáte partnera, vyhněte se rozkladačům, jsou příliš neekonomičtí pro život.

Typická hláška: *cruuuunch, krraaaaghhh, křup*

Atlet

Index otravnosti – komáří bzučení u ucha uprostřed noci

Snadno zaměnitelný za rozkladače, ovšem zatraceně úsporný! Zatímco rozkladači bývají hráči s neohroženým finančním příjmem, a regulace vzteku je tedy mnohem obtížnější. Atlet mývá příjem striktní a je tedy i mnohem opatrnější, takřka vyléčený rozkladač. Atlet se totiž předem, než hru zapne, obklopí levnými předměty, kterými při nervové špičce hází kolem sebe, aniž by se dotknul drahého hardwaru nebo přímo hry. Tento typ lidí je v podstatě evolucí výše zmíněného exempláře, ve skutečnosti to údajně bývají hodní a sympatičtí lidé.

Pokud tedy koukáte sousedovi do oken, a vidíte, jak kolem létá nádobí, pet-lahve nebo třeba polštáře, ne, nic se neděje, nemlátí svojí starou, jenom hraje FIFU. Bezpečnostní opatření připomínající přílet amerického prezidenta se odvíjí od jedné situace z roku 2011. Byl čas Vánoc a jistý Karel se hnal k večeři se svou rodinou. V ten momentu mu ovšem zavolal kamarád, že jej nutně potřebuje k pokoření instance ve World of Warcraft. A tak si svědomitý Karel sedl k PC a po dvou hodinách nezdarů skočil nohou napřed do zbrusu nového monitoru. Od té doby si dává pozor, pohled na děti, jimž musel vzít dárky, aby je mohl prodat a zaplatit nový monitor, jej částečně vyléčil.

Typická hláška: „Sakra, došly mi polštáře!“

Kardiak

Index otravnosti - holení

Kardiak neboli srdeční hráč neboli srdcař… nebo také člověk, kterému se při nasrání začne motat hlava, dostaví se nevolnosti přímo od žaludku a pohotovostní pytlík na rozdýchání je takřka nutností. Kardiak se mnohdy začne naplno projevovat až u rychlých her, které vyžadují svižnou orientaci v prostoru a zároveň nadstandardní skill. První pacienti se začali do poraden hlásit již v roce 2000 s vydáním Counter-Strikeu. Kardiak často ani sám neví, co ho ke hrám přitahuje, jisté teorie mluví o tom, že téměř předsmrtné stavy následující nervové vypětí působí částečně jako droga.

Kardiak je tím pádem obětí vlastního koníčku. Psychicky zdeformovaná troska, která vyžaduje dávku vzteku, ačkoliv si s ním nikdy neví rady.“Vzpomínám si na tu temnou středu, kdy mě šestkrát v řadě zastřelil stejný hráč,“ zpovídá se Lukáš se slzami v očích. Museli jej po brutální náloži v Battlefieldu odvést na pohotovost, kde jej přítomná sestra profackovala a sdělila mu, že by se na ty hry měl vykašlat. Že na něj nemají čas každý den… co to tedy znamená? Že naše zdravotnictví potřebuje zreformovat!

Typická hláška: „Vyměním NHL za brufen.“

Kvičák

Index otravnosti – důchodci v obchoďáku

Přivítejte nejotravnější hráče. Potomky sviní, jichž se i podsvinčata bojí. Kvičák v průměru nepřekročil 15 let, hráči se shodují, že by to pro tento typ hráče měla být také maximální věková hranice a všichni, kteří ji bez jakékoliv změny překročí, musí zemřít. Kvičák se během nervového zhroucení chová jako batole. Slintá, kvičí, pyští, bouchá kolem sebe a působí tak trošku jako neutěšitelný epileptik. Vzpomínáte si na video mladého Němce, který u hraní Unreal Tournament 3 rozsekal klávesnici a působil tak trošku jako moderní klon Adolfa Hitlera?

Tak to je on! Kontaktovali jsme i Stevena Spielberga, který přiznal, že by o podobných lidech rád natočil snímek, ale někde se mu ztratila rekvizita E.T.ho a Shrek ho už přímo vytáčí. Jen těžko najdete jiný typ hráče, který by se vám rychleji znechutil hned, co se přihlásí do hry a zapne headset. Nejlepším lékem pro vaše kvičákem zasažené uši je písemný dopis jeho matce, která je překvapivě nejlepším lékem rozlícených dětí. Okamžité zrušení účtu nebo zabavení herní konzole v něm sice probudí peklo, ale i to se dá léčit pravidelným svazováním nebo veřejným ponižováním. Jsme skvělí rodiče, víte?

Typická hláška: „Jak mě mohl zabít, když je to n00b?!?!“

Instalatér

Index otravnosti – herecké obsazení Stmívání

S instalatéry se potýká každý a nemusí to vůbec vědět. Jsou totiž jako tajní agenti, infiltrující řady jinak nenápadných hráčů, kterým svým působením otravují život. Když se instalatérovi nedaří, okamžitě běží vypnout modem nebo vytrhnout síťový kabel ze zdi tak, aby ze hry odešel tím nejméně nápadným způsobem. Za pár minut se znovu přihlásí a řekne „Sorry kluci, mě to spadlo!“. Což tak moc nevadí, když nejsou ostatní hráči přímo závislí na rychlém a stabilním internetovém připojení instalatéra.

Jsou to ale tito lidé, kteří působí bolest ostatním i cíleně. Spousta online titulů totiž umožňuje vytvoření serveru přímo na domácím přístroji. A jakmile připojení spadne, respektive, je spadeno, hra končí pro všechny. A tak si instalatér často do hry nažene co nejvíce lidí, aby je mohl v tom nejlepším odseknout od světa. Psychologové tento typ hráče označují jako „duševního kripla, jenž se nebojí riskovat život těmi nejpodlejšími činy.“ Takže pokud se Honza z Doty pravidelně odpojuje a omlouvá to nestabilním internetem, víte, kde je chyba.

Typická hláška: „User is now offline.“

Mučedník

Index otravnosti – bezmasý oběd

Latinským označením také Homo Zdvořilý. Většina mučedníků je natolik slušná, že nechce svým vztekem otravovat své kamarády, rodinu nebo ostatní přihlížející uprostřed nákupního centra. Vyslovení sprostého slova pro ně není z důvodů striktní a správné výchovy možné, tudíž se odhodlají jen k tomu, že ruce zvednou nad hlavu, zatnou pěsti a pokleknou před zraky ostatními, do čehož mumlají a nadávají s nehybnými rty. V přítomnosti věřících není dobré něco podobného dělat, jisté zprávy mluví o tom, že se skupině přihlížejících jeptišek spustila stigmata. Ano, obecná veřejnost to označuje jako menstruaci.

Mučedníci bývají často slušní otcové od rodin, kteří by správně měli počítačovým hrám odrůst. Když ale mají volnou chvilku, rádi si zahrají a stejně jako jiní obyčejní lidé si i rádi zanadávají. Kanadská studie tvrdí, že se mučedník zrodil již ve školních lavicích. Když se studentovi něco nepodařilo, musel začít klít, ale jelikož nemohl nahlas, všechny ty urážky a nadávky si replikoval v hlavě, případně jen velice zlehka mezi rty, aby jej paní učitelka nebo dozorce neslyšeli.

Typická hláška: „…………….“

Obchodník z povolání

Index otravnosti – naučný projev zbohatlíků

Nakupujete v bazarech hry nebo dokonce herní hardware v podobě konzolí a počítačového příslušenství? Tak to jste se určitě stali součástí životního cyklu obchodníka z povolání, hráče, který se v případě naštvání nezdráhá inkriminovanou hru prodat, případně i s přístrojem, v němž se točila. Co hůře, tito hráči jsou trošku jako hloupé dívky, které se vrací ke chlapcům, chovajícím se k nim jako prasata. Zkrátka a jistě, hráč donucený k prodeji oblíbené hry z důvodu abnormálního vytočení má velikou šanci, že si hru v brzké budoucnosti znovu pořídí.

Zdokumentované události pojednávají o migraci celých herních klanů na další a další platformy. Když hra nefunguje na PlayStation 3, další logickou zastávkou je tedy Xbox 360 nebo PC. Obchodník z povolání je jedním z nejnaivnějších tvorů, který si s opětovným pořízením hry myslí, že se své aktivní bolesti zbaví. Nikoliv, po světě se ovšem otevírají vůbec první kliniky pro oběti zasažené obchodnickým syndromem.

Typická hláška: „Čau, dneska hrát nebudeme, prodal jsem tu hru.“

Kombinátor

Index otravnosti – ženská naivita

Přivítejte krále všech nerváků. Jeden velký a vztekem naplněný sval, který je nebezpečný nejenom svému okolí, ale také sám sobě. Jak už označení praví, kombinátor spojuje více výše zmíněných archetypů do jednoho nekompaktního balíčku. Důvod, proč kombinátory ve hrách příliš často nevídáte, je zcela jednoduchý – v nápravných zařízeních buďto nemají přístup k internetu nebo se dozorcům nepodařilo chovance odtrhnout od oběti. Historie dokonce pamatuje i jeden netradiční případ. U jistého Jacka Ballse z Velké Británie byla diagnostikována kombinace všech archetypů.

Jack se poprvé projevil v době, kdy se na trhu objevila PlayStation 3. Udělal totiž první chybu – snažil se dohrát první MotorStorm. Když se mu nedařilo, nejdříve hodil ovladačem o zem, poté prohodil televizi výlohou obchodu, kde konzoli koupit, pokleknul před kasou a snažil se kombinací křiku, kvičení a mučení přemluvit prodavače, aby mu přístroj vyměnil. Když neuspěl, vydýchal se a přerušil celému oddělení přívod k internetu.

Typická hláška: „Jestli mi neprodáte novou myš, tak se pořežu hrou v tamtom stojanu!“

Pokud jste se v našich odstavcích našli, nechceme vás znát, ani vaše způsoby hraní. Samozřejmě počítáme s tím, že se u hraní nevztekáte, ale „máte kamaráda z těsné blízkosti, co u hraní něco pěkného rozbil.“ Pochlubte se!