Skvělé hry na smetišti dějin

Herní byznys je plný paradoxů. Digitální ochrany obtěžují poctivé zákazníky, dema jsou prý zbytečná a Civilization se dobře hraje i na konzolích… V dnešní době přeplněné do mrtě ždímanými herními sériemi si ale můžeme všimnout ještě jednoho na první pohled těžko pochopitelného jevu. Ani nadprůměrná kvalita nemusí hrát roli při rozhodování o dalším osudu značky. Tedy o tom, zda hra jednorázově promluví do dějin a zabouchnou se za ní dveře, nebo s námi vydrží řádku let.

Těšilo nás, ale finito. Takovéhle heslo mají v sobě zakódovány výjimečně kvalitní hry, které se nikdy nerozrostly v sérii. Ba ani jedno jediné pokračování jim nebylo souzeno. A přitom, co jim chybělo? Naopak. Obvykle vytyčily nové milníky v žánru. Byly originální, byly nezaměnitelné. Měly kvalitní audiovizuální zpracování a měly velký úspěch u odborné kritiky po celém světě. Proč dnes nehrajeme Grim Fandango 4? Možná, že už si odpovíte sami. Velké série se tvoří tam, kde vydavatel cítí velké peníze. Emoce jdou stranou, prodává se osvědčený lehký nadprůměr, nikoliv genialita. Některým hrám prostě není souzeno přijít znovu, protože vlastní trumfy nedokázaly při svém jediném pokusu prodat masám. Druhou šanci nedostaly a to jim dnes dává další punc výjimečnosti. Připomeňme si některé z nich.

V cíli…

Richard Burns Rally posunulo počítačové ježdění do sfér, kam se před ním ani po něm žádná tvrdě komerční závodní hra neodvážila. I proto pokračování nikdy nepřišlo a fanoušci to považují za jednu z nejvíce promrhaných šancí ve videoherním průmyslu. RBR opravdu zajelo tak daleko, až narazilo. Fyzikální model byl natolik propracovaný, že i zkušenějšímu jezdci s volantem trvalo několik hodin, než si dokázal říct: „Ano, mám tě pod kontrolou, ty bestie“. Richard Burns Rally propadl ze dvou důvodů: chyběl mu rychlý amatérský mód „sedni do auta a bav se“ a mohutný hype. Tedy to, co nechybělo konkurenci. Spousta hráčů nadávala na Colin McRae 3, ale pak stejně dychtivě čekala na čtyřku… Richard Burns Rally dopadlo stejně tragicky jako Richard sám. Čest jejich památce.

Do jaké míry popustit uzdu originalitě, abyste nepotopili celý projekt? Zkušeností na rozdávání má designér Tim Shafer. Autor Grim Fandanga a Psychnonauts. Dvou her se stejným osudem. Dvou her, které se lidé báli kupovat. Ani jedna zatím nemá nárok na pokračování. Grim Fandango je možná jedna z nejlepších her, kterou v originále skoro nikdo nehrál.  Prodalo se jí kolem dvou set tisíc kopií. Psychonauts pak necelého půl milionu. Sám Shafer své Psychonauts miluje, ale vyvrátil, že by pracoval na dvojce nebo alespoň remaku. Není divu.

Je neuvěřitelné, že ani osmnáct portů na různé platformy od Atari ST až po retro v PS3 nezaručí, že hra bude mít potomka. Stalo se to Rampartu z roku 1990. Hře, která ukázala, co znamená obrana pevnosti a prakticky založila subžánr „obléhacích“  strategií. Na začátku každého ze šesti levelů si hráč vybere místo pro stavbu svého hradu, následuje soupeřovo vylodění a po likvidaci jednotek se hra přepne do taktického módu, kdy s časovým omezením opravujete poškozené zdi a rovněž můžete rozestavět pomocná děla. Pak přijde znovu útok. Bitva končí, pokud je hráčův hrad dobyt, anebo naopak soupeřova flotila poražena. Začátkem devadesátých let šlo o svěží logicko-bojový systém, který se prostřednictvím různých fragmentů dostal do celého spektra žánrů. V celku už ale Rampart podruhé světlo světa nikdy nespatřil a na žádné znovuzrození to nevypadá ani v budoucnu. Škoda.

Živoří jen díky fanouškům

Ani pozice nejlepší hry roku ve svém žánru nemusí stačit, aby značka dostala následovníka. Všeobecně přijímaná útěcha zní, že Planescape: Torment žádné pokračování nemá, protože příběh Bezejmenného byl prostě logicky a rázně ukončen. Cokoliv dalšího by po jeho útěku vstříc konfliktu v Krvavé válce zřejmě bylo zcela mimo mísu. To je do jisté míry pravda, ovšem nový díl tu nemáme ze zcela prozaičtějších důvodů: obskurní RPG s těžkou angličtinou komerčně propadlo. Tak už to u vysoce hodnocených her někdy bývá. A mnohosvět Planescape byl natolik zvláštní, že časem neporodil ani žádnou jinou videohru. Black Isle se rozpadlo a nastoupivší Obsidian Enternaiment už dnes má v hlavě příliš mnoho z Alphy Protocol či nového Falloutu, než aby oživoval izometrickou legendu. Ani nemůže. Sám designér Chris Avellone (nyní v Obsidian) je k návratu Tormentu skeptický, protože ani neví, kdo v současnosti vlastně na svět Planescape drží práva. Buď jak buď, odkaz Tormentu přece jen žije. A to uvnitř Neverwinter Nights, coby dvojitý stažitelný mód s názvy In the Footsteps of Dante a kvalitnější The Nature of a Man. V obou amaterských modulech se hráči setkají s několika původními postavami z originálu. Málo, ale přece.

Další výjimečnou hrou, která dostala (spíše teprve dostane) malou druhou šanci díky amatérské scéně, je Outcast od dnes již taktéž neexistující belgické firmy Appeal. Fanouškovská skupina Open Outcast totiž pracuje na freewarovém pokračování, které by se mělo objevit jako totální konverze Crysis Wars. Mod je stále ve vývoji, autoři nyní pracují na rozšíření questového systému. Hotovo by mělo být během letošního roku.

Pozor hlášení: pokračování zrušeno

Outcast jako adventuru roku 1999 i přes pozitivní recenze potkal podobně jako Torment vlažný zájem publika. Přesto mělo studio naplánováno pokračování a také na něm pracovalo. Mělo se jmenovat The Lost Paradise. Nicméně tým zbankrotoval a projekt byl zrušen. A navíc - Infogrames si ponechalo licenci, kterou ani přes petici fanoušků neuvolnilo pro další zpracování. Outcastu je souzen amatérský život po životě.

Na spory s vydavatelem nebo na nedostatek financí dojelo více rozpracovaných projektů, odkazujících na slavné originály. Peklem prošla úspěšná adventura Full Throttle, která se po dlouhých letech nadějí a zklamání nakonec nedočkala žádného oficiálního pokračování. V roce 2000 měla touha po druhém dílu jméno Payback. Záhy však bylo oznámeno stop kvůli neshodám vývojářů s vedením ohledně celkového pojetí hry. Oficiální stanovisko lidé z LucasArts nikdy nevydali. Nebyl čas, protože už v roce 2002 tento vydavatel oznámil hru Full Throttle: Hell on Wheels – titul sázející více na akci než adventuru. Pochmurný osud hry však brzy předznamenala smrt Roye Conrada, který v originále namluvil hlavní postavu Bena. Koncem roku 2003 byl vývoj pokračování definitivně zastaven a šance na nové Full Throttle je dnes po sedmi letech minimální. Původní tvůrci se již dávno rozprchli do jiných studií a samotné LucasArts se od adventur odvrátilo.

Série, která nakonec nebyla

Někdy má vydavatel velké oči a sází sequely a doplňkový materiál ke hře, která ještě ani nevyšla. Je to případ Advent Rising, unikátní hra bez plánovaných pokračování. Ne, výjimečně v tomto článku nešlo o superkvalitní záležitost. Unikátní byla hlavně v tom smyslu, co všechno s ní vydavatel Majesco zamýšlel v utkvělé představě, jak kvalitní, ba přelomová, bude. Advent Rising mělo být pilotním dílem v epické trilogii, měly a částečně ho i doprovázely tuny dodatečného materiálu, jako například pětidílný  komiks vycházející v letech 2005 a 2006. Na román a sérii spin-off her začínajících s Advent Shadow pro PSP už nedošlo. Vše pohřbily tristní výsledky pilotní hry v recenzích a pak i na prodejních pultech. Majesco se po blamáži přeorientovala na jiný druh hráčů (hry pro Wii a DS).

Druhých, třetích a dalších pokračování se z nejrůznějších důvodů nakonec nedočkalo několik desítek dalších zajímavých her. Osamocený zůstal mimo jiné adventurní Loom, akční Forsaken, realtimové Sacrifice či komiksová XIII. Možná že někdy ve vzdálené budoucnosti je potká štěstí jako Pirates! či Monkey Island. Ty s mladšími hráči mohou žít dodnes. Jsou z nich alespoň remaky. Ale má to tak být? Možná, že kouzlo jednorázových hitů je právě v jejich jedinečnosti, neopakovatelnosti. Možná, že Torment ale i Blade Runner či Master of Magic a další je zkrátka lepší nechat o samotě. Stoupají tím na ceně. Závratně.