Když Amiga hledala svého Dooma

Začněme tam, kde jsme se minule rozloučili - v závěru silného období Amigy. Čas kvačí neúprosným tempem, zbývá rok do útoku konzolí 3DO a Jaguar a dva roky do tsunami jménem Saturn a Playstation. Commodore nespí a jako maranellský koník se na podzim 1992 vzpíná vstříc dvaatřicetibitové éře s novinkou v podobě Amigy 4000. Zákazník dostává v základu mimo jiné třetí generaci grafického čipsetu, nyní s názvem AGA (Advanced Graphics Architecture) a také nový operační systém AmigaOS 3.0. Stroj svým výkonem strčí do kapsy čtyřiosmšestku.

Vše vypadá skvěle. Drahá čtyřtisícovka dostává mainstreamovou sestru A1200, jež se stává etalonem. AGA dovoluje ve speciálním režimu zobrazit až 262 tisíc barev z 16.7 miliónové palety a za první měsíc se prodává 160 tisíc dvanáctistovek. Aby toho nebylo málo, přichází dvaatřicetibitový konzolový pionýr pod zkratkou CD32. Amiga ještě na čas zůstává multimediálním vzorem.

Zkáza

Jenže přichází prosinec 1993 a to, co kdysi naznačil Wolfenstein, s děsivostí sobě vlastní realizuje Doom. Amiga na něj není schopná rychle reagovat, a zatímco se na ostatní konzole připravují alespoň porty, výrobu vlastní 3D hry pro Amigu doprovázejí na rozdíl od dvourozměrných hitů takové komplikace, často korunované nepřesvědčivým výsledkem, že lze tuto fázi směle označit za počátek softwarového konce celé platformy.

Dnes se soudí, že hráče od Amigy odradily již samotné řeči o tom, že Doom a jemu podobní na takovém systému prostě nikdy nevzniknou (což byl nesmysl), ale tak či onak, historie se tvoří bez ohledu na to, co by si kdo přál. Lidé se tehdy ocitli mezi dvěma pomyslnými mlýnskými kameny. Z jedné strany na ně tlačily „nativní“ PC hity jako TFX (pro Amigu až po čtyřech letech), TES: Arena či Alone in the Dark 2 a z druhé strany Cannon Fodder, Tower Assault nebo Perihelion. Nejsilnějším argumentem PC platformy ale stále zůstával Doom a hráči se ptali, zda na něj Amiga relevantně odpoví.

Stalo se něco úplně jiného. Byl to šok. Commodoru, zaslepenému vývojem vlastního PC, došly peníze a v dubnu 1994 vyhlásil bankrot. Zastavil se jak vývoj nových modelů, tak výroba těch stávajících… Přibližně pět milionů Amig ve světě vypadlo z virtuálního hnízda mateřské společnosti. Tak velký trh samozřejmě dál skýtal solidní potenciál pro výrobce softwaru, ovšem nejistota firem se okamžitě projevila již na podzimním ECTS 94, kde na A500 a A1200 bylo k vidění velmi málo novinek. Téměř nikdo na Amigu ve velkém nevystavoval, solidní podporu měla jen CD32.

S třetím rozměrem

Až v roce 1995, kdy Amigu převzal Escom a obnovil výrobu, se situace trochu ustálila a dokonce se roztrhl pytel i s amigáckými 3D akcemi. Jenže, řečeno slovy Cimrmanovými, hráči se zároveň ocitli v době plné prvků očekávání a prvků zklamání. Ze začátku se věřilo, že Escom do Amigy investuje, ovšem nic moc se nedělo. Byl to hrozný tlak, PC kralovalo a místo nových amig přicházely pouze sliby. Fanoušci si proto raději sami začali upravovat své dvanáctistovky, mimo jiné různě výkonnými turbokartami, protože bez nich se právě u vymodlených 3D stříleček prakticky neobešli. Nálada byla smíšená – takový Gloom, v roce 1995 první oficiálně vydaná doomovka pro Amigu, sice přinesl požitek z docela svižného hraní, ale pokulhával v hratelnosti. Ani Fears, který běhal slušně, nebyl kdovíjak zábavný a Alien Breed 3D trpěl bugy. A jen těžko také mohl být nezávislý pozorovatel unešen jeho grafikou. Nezapomínejme, že v té době už se ostatní mohli s 3DO a PC prohánět v prvních Need For Speed a na evropské dveře bušily grafické zázraky z Playstation…

Čas plynul dál a psal se již šestadevadesátý rok dvacátého století, kdy herní periodika omezovala zprávy o Amize takřka na minimum. Nové mediální zemětřesení přišlo až s pádem Escomu. Kontroverzní stroj Walker, podobající se vysavači, byl jeho labutí písní a Amiga začala putovat od firmy k firmě, aby se v druhé polovině devadesátých let pomalu přeorientovala na PowerPC procesory, s nimiž alespoň prodloužila svou agonii. Přišla ještě smutnější doba očekávání, domněnek, snů a „vizionářských“ článků. Nelehký čas ovšem přinesl i pár kvalitních her. Například hardwarově velmi náročnou, ale jinak solidní Trapped 2 (1997) - první hru na Amigu s postavami tvořenými polygony.

Šaškárna v podání Gateway

Zpět k pohnutým událostem. Licenci na technologie Amigy si od Escomu v půlce roku 1996 chtěl zajistit Viscorp, jenž je zamýšlel využít k výrobě set-top-boxů, ale už v říjnu 1996 byla Amiga znovu na prodej. Tentokrát se hlásila společnost Gateway 2000 a od března 1997 byla značka v jejích rukou. V situaci, kdy se dominantní herní platformou staly Windows 95 a na Amigu se maximálně portovaly klasické akční hry (Doom, Quake, Descent - léto až zima 1998), přišla nová naděje: Gateway si prostřednictvím dceřinné společnosti Amiga International dal za cíl vytvořit zcela nový počítač i operační systém a v roce 1999 se zdálo, že s Amigou NG se mu to podaří. Pár měsíců před uvedením tohoto počítače na trh ale došlo k fatálnímu rozhodnutí o výměně operačního systému: jádro od společnosti QNX mělo být nahrazeno linuxovým kernelem. Těžko říct, co bylo skutečným důvodem krachu, ale kauza přišla v době, kdy Gateway spolupracoval s Microsoftem na herním zařízení X-box… Projekt NG byl samozřejmě zrušen.

V roce 2000 už byla situace kolem Amigy kritická a v Česku se to projevilo například ukončením vydávání tištěného časopisu Amiga Review. Přesto nějaký čas poté, co Amigu od Gateway koupili její bývalí tvůrci, byl skrz firmu EyeTech vržen na trh PowerPC AmigaONE. A později přišla další inkarnace starého systému - Pegasos od firmy Genesi. V obou případech se ale jednalo (jedná) o hardware, blížící se konceptu PC, pouze disponující jiným procesorem. To je markantní rozdíl oproti „hotovým“ starým Amigám, které zákazníci dříve kupovali už třeba jen kvůli značce. Pegasos byl spíše hozená rukavice skalním fandům...

O tom, co zbylo z Amigy dnes, pojednáme až ve třetím závěrečném díle našeho vzpomínkového tématu. Protentokrát se rozlučme s konstatováním, že se žádné firmě po pádu Commodoru již nepodařilo vyvinout zcela nový respektuhodný počítač s logem Amigy. Doba se změnila. S novým miléniem prořídlo portfolio amigáckých her stejně jako zmizela šance na regulerní oživení kdysi slavné „šikovné klávesnice“.