A New World: hudba z Final Fantasy v Praze
Prvního dubna Praha hostila dosud největší herně hudební vystoupení. A New World: intimate music from Final Fantasy nemá žádnou světelnou show a celý komorní soubor čítá 11 hráčů, ale pro emocemi nabitou hudbu z nesmrtelné japonské série to není žádný handicap, ba naopak. Speciálním hostem pražského koncertu byl sám Nobuo Uematsu, se kterým jsem měl možnost si pár minut popovídat.
PRELUDE
Nobuo Uematsu je mezi skladateli herní hudby stejně velkou osobností jako John Williams mezi těmi filmovými. Svému řemeslu se věnuje už více než 30 let a kromě Final Fantasy se staral o hudbu například pro tituly jako The Last Story, Lost Odyssey nebo Chrono Trigger. “Skládání pro mě vždy bylo náročné. Nestává se mi, že by inspirace přišla jen tak, sama od sebe. Obvykle začínám tvořit tak, že si přečtu scénář hry, což je pro mě podobné jako sledovat němý film. Představuji si, jakou hudbu bych k takovému filmu udělal,” popisuje Uematsu svůj standardní tvůrčí proces.
Taktovky se v rámci celé série koncertů A New World drží uznávaný dirigent Arnie Roth. Pro většinu diváků v lodi kostela svatých Šimona a Judy zřejmě neznámý člověk, který ale dosáhl i na prestižní cenu Grammy. I mě dokáže jednou informací velice překvapit: “Málokdo ví, že jsem s Martym O’Donnellem a Michaelem Salvatorim spolupracoval na soundtracku k prvnímu Halo. K dirigování koncertů s herní hudbou mě dovedla příjemná náhoda. Jeden můj kolega se mi zmínil, že se v Japonsku něco takového chystá a že by mě to mohlo zajímat. Tenhle chlapík shodou náhod chodil se slečnou ze Square Enix v Los Angeles, takže jsme na tom pomalu začali pracovat. Úplně první koncert s názvem Dear Friends jsme odehráli v roce 2004 na E3 jen pro uzavřené publikum. Další rok v únoru už jsme ale hráli pro tisíce nadšených posluchačů a tam jsem se také poprvé setkal s Nobuem. Následovaly další série koncertů a dosud největším projektem byly Distant Worlds.”
Před vystoupením přišla řeč také na vztah Prahy k herní hudbě. Jde totiž o jediný letošní evropský koncert v rámci celé série A New World. “V Praze se nahrává ohromné množství herních i filmových soundtracků. Pracuje na tom víc než 10 kontraktorů, je to opravdu velký byznys. Ale hlavně věříme, že tu Final Fantasy má dost fanoušků, i když populace České republiky je samozřejmě nižší než třeba v Německu.” S účastí mohli být organizátoři spokojeni, ačkoliv nebylo vyprodáno. O oddanosti fanoušků navíc svědčí fakt, že jsem se na koncertě potkal s lidmi z Itálie nebo Malajsie.
Loni v červnu jsme se v Praze dočkali dlouho vyhlíženého představení Video Games Live, které razí trochu jinou filozofii než tým kolem Arnieho Rotha. “S Tommym Tallaricem (tvůrce Video Games Live) se známe, svůj projekt spustil krátce po Dear Friends. Přišel na náš koncert a požádal mě, abych mu pomohl. Jde ale o úplně jiný formát, než jaký děláme my. Video Games Live je především show. Některé části skladeb nejsou hrané živě a mívají přednahrané vokály, na čem samozřejmě není nic špatného. Pořád je to skvělý způsob, jak mladým lidem představit trochu jinou hudbu, ale neměli bychom tomu říkat koncert.”
A NEW WORLD
Oficiální zahájení koncertu bylo rovněž v Rothově režii. Na pár minut odložil taktovku, chopil se houslí a za doprovodu talentovaného mladého klavíristy Benyamina Nusse okouzlil diváky precizně zahranými skladbami The Promise a Blinded by Light z Final Fantasy XIII. Pak už následoval dlouhý výlet do historie. Nezajímavější bylo slyšet nové aranže skladeb, které vznikly ještě v éře konzolí NES a SNES. Například Town z Final Fantasy I zní s živou kytarou úžasně. Uematsu na toto období vzpomíná s úsměvem: “Pracovat s NES byla velká zábava, i když bylo dost limitované. Jistá omezení jsou ale při jakékoliv tvorbě velmi důležitá, příliš mnoho možností totiž zabíjí kreativitu. Tohoto přístupu se držím dodnes.”
Podle Nobua se ale trochu vytratilo staré kouzlo japonských soundtracků, které byly v minulosti nesrovnatelně jiné oproti americkým. "Mladí japonští skladatelé už také sklouzli k americkému stylu. Chtějí dosáhnout toho epického hollywoodského zvuku. Sám za sebe nedokážu říct, v čem přesně je hudba k Final Fantasy jiná, ale myslím si, že bych nebyl dobrý hollywoodský skladatel."
LISTEN TO MY STORY
Někteří přítomní posluchači mohli být zaskočeni tím, že většina zahraných skladeb patří k těm méně známým. Samotný dirigent přiznává, že nechce, aby se repertoáry A New World a Distant Worlds vzájemně kryly. Výjimky ale potvrzují pravidlo, a tak se pod rukama klavíristy rozeznívá nejdojemnější skladba celého vystoupení, Zanarkand z Final Fantasy X. Z té samé hry zazněla ještě jedna nezapomenutelná kompozice. Původně velmi divoká a elektronická Fight With Seymour dostala s klasickými nástroji úplně jiný náboj. “Mám rád klasické i moderní nástroje a je pro mě zcela přirozené tyto dva světy míchat. Přesto se většina mých skladeb rodí nejčastěji u klavíru, který zní čistě a nezabarveně,” vysvětluje Uematsu svůj přístup k instrumentaci.
Sedmadvacetiletý Benyamin Nuss byl za svůj výkon odměněn hned několika dlouhými potlesky. Pro tento večer se stal specialistou na sólové hraní soubojových témat a především jeho provedení Those Who Fight z Final Fantasy VII všechny přihlížející odzbrojilo. Při rozverné Chocobo Medley pak dokázal, že mu nedělá problém zahrát i na poněkud netradiční nástroje, třeba gumovou kachničku.
Pokaždé, když mám možnost bavit se s někým, kdo pomáhá hry vytvářet, mě zajímá, zda dotyčný ještě má chuť hry hrát. Odpověď vždy dobře naladěného Nobua Uematsu mě nepřekvapila: “V období, kdy jsem pracoval pro Square Enix, jsem poctivě hrál všechny díly Final Fantasy. Dnes už na hraní nemám tolik času, protože jako freelancer se musím věnovat i jiným věcem než samotnému skládání, ale docela často létám, takže nejčastěji hraju na Nintendu 3DS. Zrovna teď si ujíždím na Fantasy Life.” Zatím poslední hrou ze série Final Fantasy, na které se Uematsu podílel, byla onlinovka Final Fantasy XIV, na kterou ten večer také přišla řada. Na otázku, zda s japonským gigantem chystá něco dalšího, se Uematsu z pochopitelných důvodů vyjádřit nemohl.
ENDING THEME
V průběhu zhruba dvouhodinového koncertu se na pódiu vystřídala opravdu pestrá paleta nálad. Plyne to hlavně z různorodosti celé série, která je někdy pohádková, jindy až depresivní. To Uematsuovi vyhovuje: “Byl jsem vždy vděčný za to, že každý díl Final Fantasy má jinou atmosféru. Skládání té samé hudby pořád dokola by byla neuvěřitelná nuda. Pokaždé se snažím vystihnout ducha celé hry a držet ho napříč celým soundtrackem.”
Před skladbou Zanarkand slíbil Arnie Roth ještě jednu výjimku, která podle něj musí zaznít na každém koncertu s hudbou Final Fantasy. Dle očekávání se pražské vystoupení dočkalo velkého finále v podobě One Winged Angel z Final Fantasy VII. Ta i v podání komorního souboru vyzněla tak, jak by hudební téma jednoho z největších padouchů v historii videoher vyznít mělo. Dirigent dokonce vyzval obecenstvo, aby nahradilo nepřítomné vokalisty a vypomohlo skladbu doprovodit mrazivým popěvkem “Sephiroth”. O nejsilnějším momentu celého večera tak bylo jasno. Následoval už jenom zasloužený několikaminutový potlesk ve stoje a vtipná herecká etuda samotného skladatele. Z výrazů na tvářích všech přítomných bylo jasné, že z koncertu nikdo neodejde zklamaný.
Jak si Nobuo Uematsu vykládá, že je jeho hudba tak úspěšná i mimo hry?
“Přemýšlím, že na tohle téma napíšu knihu. Asi bude o tom, jak jsem hudbu tvořil bez vzdělání, ale zato s láskou.”
