Článek 90 minut s PlayStation VR

90 minut s PlayStation VR

Jiří Bigas

Jiří Bigas

30. 8. 2016 07:00 6
Reklama

Od uvedení headsetu PlayStation VR na trh nás dělí už jen týdny. Když jsme proto s Pavlem dostali nabídku vyzkoušet si novinku v předstihu, rozhodně jsme nemohli odmítnout. Navzdory skutečnosti, že oba patříme spíše do tábora mírných skeptiků zvítězila naše zvědavost, a my po 90 minutách ve společnosti virtuální reality od Sony můžeme s čistým svědomím prohlásit, že tato zkušenost přinejmenším zčásti nahlodala naše přesvědčení, že VR nebude nic pro nás. Naše dojmy si proto nemůžeme nechat pro sebe a rozhodli jsme se podělit s našimi postřehy i zjištěními nejen textovou formou, ale také videem.

PRYČ S DRÁTY

Určitě nehledejte na konci tohoto textu žádný verdikt ani definitivní zhodnocení. Když na 90 minut zavřete dva hráče do jedné místnosti s dvojicí headsetů, je to mnohem výživnější zkušenost, než si osahat během pár minut demo na nějaké akci či veletrhu. Pořád je to ale zoufale málo na to, abych si vám dovolil tvrdit, že mám v tuto chvíli jasno, jak PlayStation VR v budoucnu obodujeme. Začnu na vás tedy raději v rychlém sledu chrlit vše, co nám přišlo zajímavé a důležité.

To, že se novinka prezentuje na oficiálních propagačních materiálech zpravila v “bezdrátové” úpravě, má svůj důvod.

Headset samotný vypadá jako bytelné zařízení, které nikde nevrže ani neskřípe a rozhodně na vás udělá dobrý první dojem. Zapojit celý systém by mělo být otázkou několika málo okamžiků, a to i pro nezkušeného uživatele, což přirozeně představuje pro řešení od Sony značnou výhodu ve srovnání s konkurencí na PC. Na druhou stranu v této první generaci PlayStation VR nezapře prostor pro případná zlepšení. Například si neumím představit, že by soustavu kabelů a další krabičky někdo nechával připojenou k PS4 a televizi non-stop. To, že se novinka prezentuje na oficiálních propagačních materiálech zpravila v “bezdrátové” úpravě, má svůj důvod. Momentálně je těch šňůr prostě trochu moc, a to i pro nenápadné odložení headsetu v obývacím pokoji ve chvíli, kdy jej máte na hlavě.

PADLA JAKO ULITÁ

Na skutečnost, že PlayStation VR není wireless systém, si musíte chvíli zvykat, i když to není ani tak výtka jako spíš konstatování. Kabeláž vedoucí z headsetu vás může zpočátku trochu omezovat nebo se vám minimálně plést pod ruce. Naproti tomu usazení samotného zařízení na vaši ctěnou hlavu je překvapivě pohodlné. Headset lze všemožně nastavit, přitáhnout a upravit tak, abyste se cítili co nejpříjemněji, nikde vás nic netlačilo, ale současně jste si mohli displej přitáhnout až k očím a virtualita vás dokázala naplno pohltit bez rušivého efektu, kdy byste vnímali zbytky okolí. Svou hmotností se zdá, že by neměl PlayStation VR hráče nijak zvlášť týrat. Náš původní předpoklad, že helma na hlavě začne po čase “těžknout”, se nepotvrdil. Rozhodně ji cítíte, ale nepřináší vám žádné vyslovené nepohodlí.

90 minut s PlayStation VR
i Zdroj: Hrej.cz

Totéž lze prohlásit, přinejmenším v našem případě, o samotném prožitku a sledování obrazu. 90 minut dokáže být dlouhá doba. I když jsme dělali krátké přestávky, byl jsem teoreticky připravený na to, že se u nás jako na potvoru mohou objevit nějaké fyzické obtíže nebo nevolnost spojená s virtualitou. Velmi mile nás oba překvapilo, že navzdory sugestivní podívané, jež nám nejednou zhoupla žaludek při jízdě na horské dráze nebo pohledu do hlubiny vyvolávající závrať, PlayStation VR neunavil naše smysly tak rychle, jak bych čekal. Skandální historky o nepříjemných pocitech nutících hráče zvracet se naštěstí nepotvrdily, i když to je určitě závislé nejen na zařízení samotném, ale i prezentovaném softwaru. Takže si dokážeme docela živě představit, že špatně odladěná hra může svého uživatele nějak potrápit.

ODPOČINEK PRO ODPOČINUTÉ

Pravdou ale je, že je třeba se na zážitek dost soustředit a po delším hraní může být VR svět poněkud únavný. Stejně tak si zatím nedokážu moc dobře představit, že byste přišli utahaní po celém dnu v práci nebo ve škole a měli relaxovat právě s PlayStation VR na hlavě, když se taktak svalíte do křesla a jste rádi, že jste doma. V takových chvílích alespoň podle mě pořád dá většina lidí přednost lenošení u televize s ovladačem v ruce před headsetem. Podobně jako řada hráčů vnímala třeba pohybové ovládání nebo 3D brýle spíše jako zpestření než každodenní chleba. Poskakovat před televizí s Wiimotem v ruce a smečovat jako o život je sice fajn, občas ale dá člověk raději přednost méně sofistikované, ale o to nenáročnější variantě. S VR je to podobné.

Na rovinu vám řeknu, že zážitek z virtuality je o stupeň vyšší, pokud v obou rukou třímáte pohybový ovladač.

Když už je řeč o Wiimotu a pohybovém ovládání, nemůžeme se nezmínit o tom, jak se s PlayStation VR skutečně hraje. V demu Ocean Descent z kolekce PlayStation VR Worlds jsme jako potápěči klesali do hlubin v ochranné kleci a pozorovali podmořský život víceméně pasivně. Mohli jsme udělat nějaký ten krok, ale obešli jsme se úplně bez ovladače. Současně to byla jediná ukázka, kterou jsme v rámci demonstrace prožili vestoje. Zbylé hry už jsme konzumovali klasicky usazeni. Docela by mě v té souvislosti zajímalo, zda při hraní VR Luge rovněž z kolekce PlayStation VR Worlds bude hráč pro optimální prožitek ležet na zemi. Ale tuto minihru jsme neměli možnost vyzkoušet. V ostatních případech jsme dostali do rukou ovladače. Jak už se nějaký čas ví, některé hry si vystačí s klasickým DualShockem 4, jiné nabídnou lepší zážitek s Movem, případně jej budou přímo vyžadovat. Na rovinu vám řeknu, že zážitek z virtuality je o stupeň vyšší, pokud v obou rukou třímáte pohybový ovladač, který sice nemůže nahradit prsty na rukou, ale rozhodně se díky němu cítíte mnohem více zapojeni do světa okolo vás.

BRÝLE S BRÝLEMI I BEZ

Move v pravé i levé ruce jsme třímali v demu akce The London Heist i kolejnicové střílečky Until Dawn: Rush of Blood. Především prvně jmenovaný titul pak dobře demonstruje, jaké možnosti tato technologie do budoucna nabízí, pokud jde o ovládání a vaše propojení s virtuálním světem. Hry Hustle Kings VR, RIGS Mechanized Combat League a Super Stardust Ultra VR si pak vystačily s normálním gamepadem, to ovšem neznamená, že by rozhlížení bylo jen na ozdobu. Do ovládání se totiž zapojí samotný headset, protože zaměřovací kurzor se pohybuje spolu s vaší hlavou, a vy tak střílíte směrem, kam se díváte. A když už je řeč o gamepadech a Movech, sluší se zmínit, že to bude chtít trochu cviku, než se dokážete do PlayStation VR nasoukat sami a s helmou na hlavě ještě našmátrat sluchátka a ovladače, aniž byste profackovali náhodné kolemjdoucí. Coby obrýlený hráč se nemohu alespoň slovem nezmínit rovněž o tom, že PlayStation VR můžete používat s dioptrickými brýlemi i bez nich a design zařízení na to dobře pamatuje.

90 minut s PlayStation VR
i Zdroj: Hrej.cz

Řeč je o dívání se, a to je v případě PlayStation VR tím hlavním, takže přistupme k šálení smyslů. Počítejte s tím, že grafika není žádná revoluce. Alespoň v případě výše zmíněných her. To snad nikdo ale ani nečekal. Pravdou je, že musíte realisticky kalkulovat, že samotná virtualita nějaký výkon spolyká, takže v této premiérové generaci může někdo vnímat technickou stránku čistě optikou čísel jako mírný krok vzad. Podle mě je tenhle technicistní pohled trochu zavádějící. Neočekávám, že Driveclub VR bude vypadat na chlup úplně stejně jako původní verze. Stejně tak Battlefront. Můžu být mile překvapen a rozdíly skoro nepoznat, ale nespoléhal bych se na to. Ale to ještě nemusí nutně vadit. V tom totiž kouzlo VR nespočívá. Vývojáři ze studia Criterion Games, kteří pracují na zmíněném spin-offu Star Wars Battlefront: X-Wing VR Mission, to nedávno vyjádřili poměrně přesně. Jaká je grafika? Tak dobrá, jak jen v tuto chvíli může být. To vám ale moc neřekne. Důležité je, že je dost dobrá na to, abyste hře uvěřili. Abyste podlehli virtuální iluzi. Aby stačila oblbnout váš mozek. Žádná z her, kterou jsme zkusili, nevypadala tak dobře jako normální současné PS4 hry. Ale během pár okamžiků to pustíte z hlavy, síla VR je v něčem jiném a grafika očividně není tomuto zážitku na překážku.

NENÍ TO JEN OBRAZ

Lví podíl na tom má určitě fantastický zvuk, jehož prostorová iluze je snad ještě zajímavější technický kumšt než u obrazu. Po sluchu poznáte, z jakého směru se k vám blíží auto a kde se přibližně nachází. PlayStation VR skvěle vyhodnocuje vaši pozici v prostoru, orientaci hlavy i pohyb ostatních zdrojů zvuku. Nejsem žádný technokrat, takže je pro mě obtížné to popsat a ani se nesnažím přijít na to, jak celá věc vlastně funguje, ale výsledek je velmi přesvědčivý. Audio má tak mnohem větší vliv na celkový prožitek, než byste možná předpokládali.

I když platí, co jsem napsal o pohlcující iluzi a dostatečné grafice, mým očím nejprve dělalo potíž VR přivyknout.

Naproti tomu mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na obraz. I když platí, co jsem napsal o pohlcující iluzi a dostatečné grafice, mým očím nejprve dělalo potíž VR přivyknout. Obraz se mi zdál dost rozmazaný a dělalo mi potíž zaostřit a soustředit se na konkrétní objekt v prostoru. Po několika minutách jsem si však zvykl. I tak musím říct, že sledovat obraz ve VR a ten stejný úsek na klasickém 2D displeji je trochu něco jiného a slovy těžko popsatelného. Nejde v tomto případě o zvyk na jiné rozlišení, ale celkově mám dojem, jako by grafika uvnitř virtuality a na televizi pro ostatní diváky působila trochu jinak. Ale možná je to jen mnou. Ostatně lze nejspíš předpokládat, že podobně jako na 3D efekty budou i na VR různí spotřebitelé reagovat různě. Někdo má možná lepší předpoklady zvyknout si na virtualitu hned, dalším to bude chvíli trvat nebo pro ně nebude zážitek tak sugestivní. A nakonec se asi pokaždé najde někdo, komu nebude dělat vůbec dobře a bude u něj vyvolávat nechvalně proslulou kinetózu alias motion sickness. To ale není přirozeně jen doména VR, ale i jiných her převážně z perspektivy první osoby.

JEŠTĚ NEMLUVME O REVOLUCI

Netroufnu si takhle brzy předvídat, zda se vám PlayStation VR bude líbit, nebo ne. Upřímně řečeno, stále nedokážu ani sám říct, zda to bude pro mě zajímavá novinka, anebo ne. Jak už jsem napsal výše, počítám se spíše mezi ty rezervované hráče, kteří neskočí po každém výstřelku jen proto, že výrobci zakřičí: “Revoluce!” Z VR se může vyklubat obrovský hit, který posune celé odvětví kupředu podobně jako v 90. letech 3D akcelerátory nebo kdysi dávno barevný a zvukový film svět stříbrného plátna. Bez ohledu na neuvěřitelné pokroky, které technologie v tomto směru učinila, si ale jen málokdo troufne hádat, zda to neskončí jako před 20 lety s VFX1. Koneckonců, revoluce se skloňovala ve všech pádech i u pohybových technologií a 3D televizí. A kde jim je dnes konec?

90 minut s PlayStation VR
i Zdroj: Hrej.cz

Přinejmenším ale mohu prohlásit, že chci s PS VR strávit minimálně dalších 90 minut a nemůžu se dočkat okamžiku, až zakotví v redakci natrvalo, abychom ji podrobili pořádnému testu. Takže už teď je jasné, že moje přesvědčení - tohle nebude nic pro mě - vzalo trochu zasvé. PlayStation VR zatím potvrzuje pověst cenově dostupné virtuální reality, která se pyšní nejnižšími vstupními náklady, a navzdory tomu, že papírově jde o nejslabší zařízení z trojice favoritů, tento výrobek nepůsobí jako nějaký low-end nebo VR pro chudé. Až nasazení v praxi ale rozhodne, jestli je to opravdový přelom. Naneštěstí je to přesně ten druh novinky, který si musíte sami vyzkoušet, abyste se mohli rozhodnout. Nějaké zprostředkované dojmy nikdy nenahradí vlastní zkušenost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama